18. 12. 2001
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 12. 2001

Vývoj médií v demokracii

Luboš Kreč, student Ostravské univerzity, shrnul v češtině hlavní argumenty z textu "Vývoj médií v demokracii" známého mediálního odborníka Karla Jakubowicze, publikované v knize Media and Democracy, Council of Europe Publishing, Štrasburk 1998. Autor v něm mimo jiné zdůrazňuje, že rolí sdělovacích prostředků v demokracii je:
1. dohlížet na společensko-politické prostředí,
2. jasně vysvětlovat problémy,
3. zprostředkovat dialog více stran a více úhlů pohledu,
4. být mechanismem, který nutí politika jednat odpovědně,
5. umožnit občanům účast na veřejném životě a zejména
6. narušovat zaběhlost vnějších politických struktur.
Jde o běžnou argumentaci, jakou najdete v každé moderní učebnici novinářské práce. Věnujeme k Vánocům Janě Ciglerové z Lidových novin s vřelým doporučením, aby si někdy něco přečetla o teorii žurnalistiky a získala ve veřejném zájmu, když už (bohužel) píše do novin - obecnější povědomí o tom, co jsou základní kvality novinářské práce. Také by jí prospělo, kdyby měla možnost pár týdnů systematicky studovat rozdíly mezi televizní žurnalistikou, jak ji praktikují české televize a třeba BBC, aby získala širší rozhled a schopnost skutečnost hodnotit podle řádného, objektivního profesionálního úsudku, založeného na evropských civilizačních hodnotách a mezinárodních standardech.

Média a jejich konzumenti

Média jsou určena posluchačům, divákům, příjemcům sdělovaných informací. Adresát sleduje pro příklad televizní zprávy s jasným účelem získat informaci, která jej alespoň do jisté míry zajímá. Avšak i přes základní skutečnost, že totiž jedinec získává skrze médium informaci, se nesmí zapomenout na konfrontace, k nimž dochází v divákově podvědomí - člověk porovnává svou situaci se situací, jež je mu prezentována v médiu. Mluvíme o tzv. divákově "potřebě sebe-rozpoznání", kdy se soustavnou, částečně mechanickou analýzou snaží v informaci najít opěrné body, které mu umožní zasadit podanou informaci do reality, případně posoudit do jaké míry se liší od jeho vědění. Problém nastane ve chvíli, kdy informace, plynoucí ke smyslům adresáta, jsou v rozporu s jeho zkušeností (např. ukazované ulice jsou na obrazovce televize jiné, než jak je zná on). Neshoda mezi realitou světa a virtuální realitou může při dlouhodobější intenzitě dojít vrcholu ve formě všeobecné deprivace lidí, kteří v podstatě rezignují na pravdivost médií. Tato deprivace může mít neblahé psychologické následky, jaké jsou dobře známé z komunistických států, kde tvář světa, jak jej ukazovala média, byla absolutně odlišná od skutečnosti. Dokladem byla např. polská krize z počátku 80. let, kdy Solidarita, těžící ze "státních lží", vážně ohrozila konzistenci tehdejšího režimu. V podmínkách, kdy je rozdílnost mediální reality příliš výrazná, se z posluchačů stávají "nepřátelé". Proto by všechna média měla v první řadě dbát na dodržování tohoto základního požadavku: svět, který se v informacích objevuje, musí pravdivě reflektovat skutečnost, a ne představovat komplot redakční svévole.

Demokracie

V demokratickém státním zřízení musí mít každý občan stejnou, naprosto zřetelnou šanci na maximální kvantum informací - společnost musí být plně a pravdivě informována. Jakmile taková situace neexistuje, posluchači-občané se začnou odvracet a postupně se uchylují k pasivitě, která se může snadno přeměnit ve výše popsanou nepřátelskost. Britský odborník na média Graham Murdock mluví o základním občanském právu na kulturu, které zahrnuje právo na informace, právo na osobní prožití a osobní zkušenost, právo na vzdělání a také právo na účast v mediálním vývoji.

Aby mohla být společnost informována, je nutné, aby fungovalo a bylo vyžadováno právo na svobodu projevu, které je součástí Evropské konvence o lidských právech. Když je tato podmínka splněna, přichází na řadu podmínka číslo dvě, a to nutnost přítomnosti nezávislých a svobodných médií. Nezávislost a svoboda jsou sice relativní pojmy (i v demokracii), neboť dané médium je vždy něčím limitováno, přesto je třeba apelovat na jejich maximální realizaci. Pokud je toto dodrženo, média jsou nedílnou součástí demokracie, čímsi jako její střechou (spolu s volbami, které jsou podobně jako média formou veřejné kontroly a vazby mezi politikou a občany). Stát musí být silný - ve smyslu suverenity a mezinárodní autority - avšak zároveň musí být vystaven permanentní kontrole, a tu vykonávají právě média.

Vliv médií mezi občany je dán a) jejich charakterem (doručují informace, které by se jinak posluchači nedověděli), b) psychologií (posluchači médiím důvěřují), c) normativností (posluchači na základě vlivu médií akceptují demokracii, tzn. přijímají určitou normu). S využitím svých "zbraní" směřují média k dosažení několika úkolů, jež jsou smyslem jejich existence (dle německého sociologa Jürgena Habermase). Tyto úkoly jsou:

a) dohlížet na společensko-politické prostředí
b) vysvětlovat problémy
c) zprostředkovat dialog více stran a více úhlů pohledu
d) být mechanismem, který nutí politika být odpovědným
e) umožnit občanů participaci na veřejném životě
f) snažit se narušovat zaběhlost vnějších politických procedur

Role médií v různých demokratických systémech

Můžeme rozlišit tři základní druhy demokracie - přímou, konstituční a parlamentní. První typ je znám z dob starověkého Řecka, v němž se občané osobně podíleli na chodu měst. Konstituční demokracie, lepé mluvit o konstituční monarchii, je uspořádání např. Velké Británie, kde je hlavou státu král či královna, jejichž postavení je determinováno parlamentem. Parlamentní demokracie se od konstituční liší hlavou státu, kterým je prezident, jenž je volen buď občany, nebo sněmovnou. O parlamentních a konstitučních demokraciích se dá hovořit jako o systémech reprezentativních, neboť poslanci jsou voleni coby zástupci lidu.

Dokladem vlivu (pozitivního i negativního), jaký mají média na veřejnost, potažmo na politiku, jsou volby do parlamentu. O médiích se často pojednává jako o hlídacím psu demokracie, který umožňuje komunikaci a zároveň cosi sám komunikuje. Tím, že média na něco poukazují, něco analyzují, současně upoutávají k témuž problému pozornost diváka. Jak napsal Bernard Cohen, média nemohou být úspěšná, když budou lidem říkat, co si mají myslet, ale naopak budou mít úspěch, když budou nabízet podněty k tomu, o čem přemýšlet. Volby jsou pochopitelně důležitou a v patřičné době aktuální událostí, jejíž výsledky ovlivní chod státu pro příštích několik let, a proto je nutné na ně zaměřit veškeré úsilí. Média tak většinou činí, což je vítanou příležitostí pro politiky, kteří se skrze ně snaží ještě naposled zapůsobit na nerozhodnuté voliče. Vůbec role moderních médií (zvláště televize) v procesu voleb je pozoruhodná. Všudypřítomnost televizních obrazovek, na nichž mohou politické strany prezentovat své názory stejně dobře, ne-li lépe, jako na mítincích, snížila chuť kandidátů na veřejná setkání, kde docházelo (dochází) ke vzájemné komunikaci mezi politikem a občanem - voličem. Scanell tento jev popsal tak, že politické volby dnes vyhrávají klipy a televizní show a nikoli vlastní politické programy. Taková tendence je důkazem negativního vlivu médií na politiku. Dalšími výsledky negativního vlivu jsou depolitizace lokální problematiky nebo soutěživost partají na poli mediálním více než na poli ideovém. Pozitivním důsledkem vlivu médií je naopak schopnost sdělovacích prostředků vysvětlovat zdánlivě složité problémy a vnášet světlo do míst, která jsou pro veřejnost těžko přístupná. Německá myslitelka Elizabeth Noelle-Neumann spatřovala hlavní výhodu médií ve skutečnosti, že dokáží eliminovat přirozenou obavu člověka z přidání se k minoritnímu názoru (právě objasňováním nejasného).

Informační společnost

Tradiční média jsou spojena s "tradiční společností". V současné době se ovšem stále více hovoří o společnosti informační, která se od tradiční liší ve svém přístupu k informacím - zatímco dříve byly informace důležité, v budoucnu budou informace komoditou nejdůležitější. Ostatně už dnes je dostupnost informací, v podstatě jakéhokoli charakteru, na mnohonásobně vyšší úrovni, než tomu bylo před cca. pěti lety. Nejvíce se v souvislosti s tímto hovoří o rozvoji internetu - celosvětové informační sítě.

Výhodou internetu je individuálnost (snadno může být daná informace určena pouze jedné osobě, nebo určité skupině), interaktivita (zpětná, přímá reakce čtenáře) a asychronost (informace nemusí být zpracována ve chvíli, kdy je uveřejněna). Tyto tři základní aspekty internetové kultury nepochybně přinesly podstatně intenzivnější komunikaci mezi adresáty a odesílateli zpráv a také vedly k rozšíření tematického zaměření médií a tím k lepší přístupnosti (více témat, více autorů, více zdrojů atd.).

Někteří autoři se dříve k internetu dívali jako k modle, jejíž hlavní význam bude spočívat v podpoře demokracie, protože umožní veřejnosti přístup ke všem vrstvám politického dění. Tato myšlenka již nemá v současnosti tak velkou podporu, neboť internet zároveň výrazně posílil možnosti jak šířit antidemokratické názory. S rozvojem internetu úzce souvisí i rozvoj moderních technologií, které se stávají hybnou silou ve sféře průmyslu i služeb. Ekonomická stabilita státu je do značné míry podmíněna technologiemi, které daná země má k dispozici, a tak se přítomnost počítačů a dalších výdobytků informační společnosti výrazně podílí na prohlubování rozdílů mezi vyspělými státy světa a těmi rozvojovými. Technologizace ale zasahuje i přímo do fungování médií. Někteří autoři měli (a dost možná, že ještě mají) obavy z desinformačních tendencí mezi lidmi, které by byly důsledkem naprostého odstranění lidského faktoru z přenosu informací, jenž by byl nahrazen umělou inteligencí. Lidské vědomí by pak bylo zahlceno neskutečným množstvím zpráv, jež by nikdo netřídil a nediferencoval, proto by postupně zavládal chaos, jenž by se projevil rozpadem společnosti na dvě skupiny:
a) masu konzumních, orientace neschopných ovcí,
b) jenom drobnou skupinu aktivních lidí, kteří by byli schopni jakés takés orientace.

Tyto vize jsou prozatím liché (ač ne nereálné), stejně jako jejich oponent, idea "teledemokracie" - obdoba přímé demokracie.

Oprávněnými výtkami vůči postupující technologizaci společnosti (se zaměřením na internet) jsou:

a) demokracie je výsledek debaty a ne mačkání kláves
b) snížení odpovědnosti vůči ostatním v důsledku distance
c) fragmentace společnosti

S přihlédnutím k výše uvedeným argumentům nezbývá než konstatovat, že rozvoj informační společnosti může být demokracii užitečný stejně jako neužitečný.

Média, a lidé v nich působící, jsou dnes stabilizátorem společenského mínění, neboť společnost potřebuje vůdce, kteří by ji ukazovali směr, jímž se má vydat. A v tom spočívá aktuální (tradiční) role médií ve společnosti. Dokud nebude tato jejich funkce nahrazena nějakým "technologickým prostředkem", bude jejich význam pro vývoj společnosti nezpochybnitelný, protože nezbytný.

                 
Obsah vydání       18. 12. 2001
18. 12. 2001 Afghánská pohádka o Vánocích
18. 12. 2001 Případ Majida Majeda v americkém listě Boston Globe: Tvrdý kurs ohrožuje v ČR emigranty z Blízkého východu
17. 12. 2001 Václav Žák: Privatizace Mladé fronty byla v pořádku! Nikdo ty noviny neukradl, protože když je kradli, nebyli si vědomi, že je to krádež... Tomáš  Pecina
17. 12. 2001 SPY UNIVERSITY: Zazvonil zvonec a pohádce o zpravodajských službách je (moc šťastný) konec Tomáš  Pecina
18. 12. 2001 Proč je Grossův návrh shromažďovacího zákona omezením občanských svobod Pavel  Černý, Martin  Škop
18. 12. 2001 Vývoj médií v demokracii
18. 12. 2001 Přispěji na práci Tomáše Peciny částkou 10 000 Kč Pavel  Trtík
17. 12. 2001 Vytvořme petici za Tomáše Pecinu - za svobodu projevu v České republice
18. 12. 2001 Hysterie Josefa Fronka Josef  Fronek
18. 12. 2001 CME požaduje od České republiky 526,9 milionů dolarů a úroky
18. 12. 2001 Kdo smí být na Harvardu
18. 12. 2001 Fakta ČT o Svědcích Jehovových: další hrubá manipulace Pavel  Kočička
27. 11. 2001 ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
18. 12. 2001 Afghánská pohádka o Vánocích   
18. 12. 2001 Případ Majida Majeda v americkém listě Boston Globe: Tvrdý kurs ohrožuje v ČR emigranty z Blízkého východu   
18. 12. 2001 Proč je Grossův návrh shromažďovacího zákona omezením občanských svobod Pavel  Černý, Martin Škop
18. 12. 2001 Vývoj médií v demokracii   
17. 12. 2001 Václav Žák: Privatizace Mladé fronty byla v pořádku! Nikdo ty noviny neukradl, protože když je kradli, nebyli si vědomi, že je to krádež... Tomáš  Pecina
17. 12. 2001 Blairova New Labour: primitivové u moci   
17. 12. 2001 O nadávce politické korektnosti   
17. 12. 2001 Působí al Qaeda i mezi Albánci v UCK na Balkáně?   
16. 12. 2001 Poslední Osamovo video je "výsledkem akce CIA"   
14. 12. 2001 Postscript z pátku dopoledne: Naučíme se logicky uvažovat? Jan  Čulík
14. 12. 2001 O svobodě projevu a o právu na samostatný názor Jan  Čulík
14. 12. 2001 Záhady kolem nového Osamova videa   
14. 12. 2001 Výročí: Jak se stal George W. Bush za pouhých 365 dní pánem vesmíru   
13. 12. 2001 Jiří Potužník z ČT o Billu Gatesovi: "Rád se přiučím, nic revidovat nehodlám" Petr  Nachtmann