Je dost deprimující, jak pozoruhodně živý, leninsko-komunistický názor - vzhledem k tomu, že od pádu komunismu uplynulo už 12 let a člověk by se mohl domnívat, že snad alespoň ty nejzákladnější zásady demokratického provozu dokázaly za tuto dobu proniknout do české společnosti - projevuje v dnešních Britských listech ve svém příspěvku Jan Bláha. Aplikuje při svém uvažování leninský "demokratický centralismus": demokracie je podle něho to, že se hlasuje, většina národa projeví své konvenční mínění, to se stane závazným pro všechny a kdo si myslí něco jiného, bude potrestán, když nebude držet pusu!!

Zabývám se tímto absurdně totalitním názorem proto, že se v čtenářských reakcích z České republiky vyskytuje tato absolutní neznalost principů demokracie relativně dost často.

Mohl by to vysvětlit snad každý občan zavedenější demokratické země. Tak, jak to popisuje pan Bláha, to totiž vůbec nefunguje - to je totalita.

Demokracie je založena na ostře kritickém tříbení názorů, které jedině posunuje společnost kupředu a zabraňuje tomu, aby zkonstnatěla a zaostala. Motorem demokracie jsou nekonformní názory. Těch si každá zavedená demokratická společnost nesmírně váží (vzpomínám na nedávnou, hrdou reklamu konzervativního týdeníku The Spectator v londýnském metru: na billboardu bylo šest fotografií známých novinářů a pod tím byl velký nápis: TO JSOU NAŠI KONTROVERZNÍ KOMENTÁTOŘI - ČTĚTE THE SPECTATOR")

Volby nemají valného smyslu, pokud předtím neproběhla ve společnosti na závažná témata ostře kritická racionální diskuse, v jejímž rámci společenští kritikové a disdenti poukázali na všechny nelogičnosti a chyby navrhované vládní politiky a jejíž nejhrubější nedostatky byly v důsledku té ostré otevřené diskuse odstraněny. Demokracie je postupnou aproximací k pravdě - motorem tohoto pohybu je neustálá kritická veřejná diskuse a zpochybňování myšlenkového statutu quo kritiky a disidenty. Demokratická společnost je na tomto zpochybňování přímo založena.

Rozhodnutí většiny má význam pouze tehdy, pokud byla seznámena se všemi etapami této veřejné diskuse. Opakují-li sdělovací prostředky jen neustále tytéž manipulativní či konvenční a otřepané názory, nestimuluje-li nikdo společnost k samostatnému myšlení, je těžko se ohánět demokratickým mandátem lidí, pokud jim nebyly předloženy k úvaze všechny možné alternativy.

Korektivem obrovské moci politiků může být právě jen role, jak to uvedli američtí klasikové "vzdorného a anarchického tisku".

Z tohoto hlediska, ať si myslí ortodoxní stoupenci leninismu jako pan Bláha cokoliv, jsou v nynější situaci "války proti terorismu" daleko cennější a významnější názory disidentů a kriticky a samostatně smýšlejících občanů - protože jsou korektivem moci. Je daleko důležitější Robert Fisk než Martin Komárek, Jeremy Paxman než Bohumil Klepetko - Komárkové a Klepetkové posilováním konvenčního myšlení demokracii škodí. Je to mimo jiné vidět i na myšlenkovém zmatku pana Bláhy, který natolik touží zařadit se, že ho nenapadne, jak škodlivé je to pro demokracii.