11. 12. 2001
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 12. 2001

John Whitbeck: OSN musí vyvořit nové mírové řešení na Blízkém Východě

V době, kdy se Blízký Východ zmítá ve spirále násilí a odporu proti němu, je k řešení situace akutně zapotřebí nový způsob myšlení a nikoli zastaralý nářek, prahnoucí po návratu obou stran k jednacímu stolu. Nyní by měl každý pochopit, že konvenční domněnka o nutnosti zastavení izraelsko-palestinského násilí a následném pokračování mírových hovorů je nesmyslná - zvláště pak pro Izraelce a Palestince. Mezinárodní právník John Whitbeck přichází s novým řešením izraelsko-palestinského konfliktu. Jeho text vyšel v listu Independent ve čtvrtek 6. 12., pro Britské listy přeložil do češtiny Luboš Kreč.

Jak nepoddajnost a kritická závažnost izraelsko-palestinského konfliktu, tak zoufalství lidí na obou válčících stranách, pro něž není v budoucnosti patrný byť jediný záblesk naděje, volají po rychlém a neortodoxním řešení.

Na Palestince je nyní naléháno, aby se vzdali mezinárodně uznávaného práva na odboj proti ilegální okupaci, za což budou následně moci znovu zasednout k jednáním s Arielem Sharonem. Kdyby kdokoli navrhl kuvajtským občanům, aby upustili od odporu proti irácké okupaci a raději zahájili rozhovory se Saddámem Hussajnem, byla by podobná nabídka chápána, naprosto správně, jako nemorální absurdita. A právě přesvědčení "mezinárodního společenství", že by Palestinci měli skončit s odporem, je neméně absurdní a imorální.

Je tomu už deset let, co začal dnešní "mírový proces" na madridské konferenci, která se konala po válce v Perském zálivu. Jeho výsledkem je, bohužel, mnoho změn, ale žádný mír. Jestliže ona obecně přijímaná domněnka zůstane nadále rozhodující silou, zcela nepochybně se bude svět za dalších deset stále ptát, jak oživit "mírový proces". Vlastně se bude stejně ptát i za dvacet a třicet let.

Dnes je zcela jasné, že problémy, které rozdělují Izraelce a Palestince, jsou příliš složité a příliš emocionální, než aby umožnily jakémukoli izraelskému vůdci (Ariela Sharona teď ponechme stranou) a kterémukoli palestinskému představiteli (včetně Jásira Arafata) v dosažení vzájemné dohody skrze oboustranná jednání. Přesněji řečeno - izraelská strana si to už uvědomila dávno a vedlo to ke vzniku diskusí ohledně jednostranných opatření, jež by Izrael mohl uplatnil v Palestině.

Pokud vyjde (vyšlo) najevo, že stará známá vyjednávání jsou bezvýchodná (s výjimkou občas dosažených období klidu), jaké jsou k dispozici alternativy? První variantou je zachování současného statu quo, kdy bude každá strana doufat, že rozeseje tolik utrpení a bolesti, že se její protivník vzdá a následně přistoupí na všechny podmínky, kterých nebylo dosaženo během rozhovorů - konec okupace, nebo naopak souhlas s okupací.

Je velice nepravděpodobné, že by jedna ze stran mohla touto cestou dojít v nejbližší budoucnosti spokojenosti, nicméně podobná strategie by byla pochopitelná spíše z pohledu Palestinců než Izraele. Zatímco šance na ukončení okupace za použití vytrvalého násilí jsou malé, vyhlídky na dosažení téhož s pomocí samotných bilaterálních jednání jsou přesně tak nepravděpodobné, jako je nepravděpodobná existence jakékoli formy palestinské podpory izraelské okupace, byť ta by prošla i určitou rekonstrukcí.

Druhá varianta leží v rukách mezinárodního společenství. To by mohlo znepřáteleným stranám vnutit mír, aniž by patřiční leadeři dostali možnost výběru a byli tak zproštěni povinnosti souhlasit se svým oponentem. Aby takový mír mohl být zaveden, a mohl trvat, musí být, pochopitelně, v souladu s mezinárodním právem.

Měl by proto být svolán speciální summit Valného shromáždění OSN, na němž by byla zaktualizována rezoluce OSN číslo 181 z roku 1947, která doporučuje rozdělení Palestiny na dva státy. Základní parametry nově ustavené rezoluce by sice asi plně nevyhovovaly oběma stranám, ale za to by pevně stály v mezinárodním právu a nemohly by tak o jejich smyslu být vedeny žádné debaty a vyjednávání.

Jestliže by se Valné shromáždění zachovalo rozumně, výše zmíněné parametry by se skládaly ze dvou základních principů. Zaprvé, z "nepřípustnosti nabytí uzemí válečným způsobem", prvotní teze světového uspořádání po 2. světové válce, která je obsažena v rezoluci č. 242 Rady bezpečnosti OSN. Hranice států by byly stanoveny podle jejich umístění před válkou z roku 1967. Zadruhé, z "nezávislého práva každého státu v rozhodování, kdo jej bude obývat." To by znamenalo, že v Palestině by mohli žít pouze Izraelci přijatelní pro Palestinu a naopak.

Principy jsou to zcela jasné a srozumitelné. Jakýkoli pokus o jejich obměnu nebo o kompromisní řešení by znamenal odklon od trvalého míru, návrat do nekonečných mokřad současného "vývoje". Jestliže by Izrael evakuoval všechna sídliště z oblasti, jíž okupuje od šedesátého sedmého roku, a zanechal je neporušená, mohl by být snadno vyřešen problém s ubytováním palestinských uprchlíků, kteří žijí jak za hranicemi země, tak v táborech v rámci historické Palestiny (vycházejme na tomto místě z mnohokrát dokázané schopnosti Palestinců žít v daleko větší vzájemné sepjatosti než Izraelci).

Důležitá by byla dozajista reakce USA. Jenomže Spojené státy nemají ve Valném shromáždění OSN právo veta, takže možnost, že by se jim podobné usnesení podařilo odstranit jako nespravedlivé a odporující mezinárodnímu právu, by byla značně omezena. Jakmile by se daná rezoluce Valného shromáždění dostala na pořad dne v Radě bezpečnosti, instituci schopné převést doporučení do stavu mezinárodního práva, Spojené státy by si uvědomily, že vetování tohoto návrhu by je stálo i ten poslední zbytek regionální podpory v jejich "boji proti terorismu". A zrovna tato skutečnost by USA motivovala, ač kvůli špatnému důvodu, k udělání správné věci - podpoře návrhu.

Další izraelsko-palestinská jednání jsou nikam nepokračujícím, mrtvým bodem, a nikoli schůdnou cestou, vedoucí k míru. Jedinými reálnými variantami jsou buď pokračující násilí, nebo spravedlivý mír, jenž bude mezi Izrael a Palestinu "uvalen" vyšší instancí, OSN. Netřeba zdůrazňovat, že druhá varianta je podstatně příjemnější, a proto je nutné ji provést co nejdříve.

Autor je mezinárodní právník, který často publikuje na téma izraelsko-palestinských vztahů.

                 
Obsah vydání       11. 12. 2001
11. 12. 2001 Mezi dvěma břehy Tomáš  Pecina
11. 12. 2001 Démon souhlasu I. Josef  Fronek
11. 12. 2001 Roberta Fiska zmlátili uprchlíci: "Chápu je - je to symbol nenávisti a zuřivosti této špinavé války"
11. 12. 2001 Co je to demokracie: tak ještě jednou pomalu, názorně a snad srozumitelně Jan  Čulík
9. 12. 2001 Ochromí rozšíření EU o nové členské země Evropu ve prospěch americké vládní pravice?
11. 12. 2001 Praha 2 - Být připraven znamená přežít Štěpán  Kotrba
8. 12. 2001 Proč je třeba omezit svobodu shromažďování Stanislav  Gross
8. 12. 2001 Historický základ shromažďovacího práva v naší zemi aneb Kam se dívat nejprve, abychom nešli zpátky Robert  Cholenský
9. 12. 2001 John Whitbeck: OSN musí vyvořit nové mírové řešení na Blízkém Východě
9. 12. 2001 Arafat vede svůj národ ke katastrofě Moshe  Katsav
9. 12. 2001 NSB se distancuje od Makového
9. 12. 2001 Policie vyřídila naši stížnost na chybějící služební čísla policistů Tomáš  Pecina
7. 12. 2001 Policie zatkla a obvinila reportéra Britských listů Tomáše Pecinu Jan  Čulík
9. 12. 2001 Tomáš Pecina navrhuje vyšetřovateli důkazy na svou obhajobu Tomáš  Pecina
11. 12. 2001 Vyjadřuji Tomáši Pecinovi svou solidaritu Miloš  Kaláb
11. 12. 2001 Demokracie je vláda většiny a ostatní musejí poslouchat Jan  Bláha
27. 11. 2001 ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
11. 12. 2001 Tak je Pecina nyní v ČR disidentem Fabiano  Golgo
11. 12. 2001 Mezi dvěma břehy Tomáš  Pecina
11. 12. 2001 Roberta Fiska zmlátili uprchlíci: "Chápu je - je to symbol nenávisti a zuřivosti této špinavé války"   
11. 12. 2001 Co je to demokracie: tak ještě jednou pomalu, názorně a snad srozumitelně Jan  Čulík
11. 12. 2001 Démon souhlasu I. Josef  Fronek
10. 12. 2001 Základní princip demokracie - svoboda projevu Jan  Čulík
9. 12. 2001 Chanuka: Temnotu neodeženeš palicí, musíš ji proměnit na světlo   
9. 12. 2001 Britský protiteroristický zákon se asi neprosadí a s americkým jsou potíže   
9. 12. 2001 Proč maluji svého Usámu Jan  Paul
9. 12. 2001 Ochromí rozšíření EU o nové členské země Evropu ve prospěch americké vládní pravice?   
9. 12. 2001 John Whitbeck: OSN musí vyvořit nové mírové řešení na Blízkém Východě   
9. 12. 2001 Tomáš Pecina navrhuje vyšetřovateli důkazy na svou obhajobu Tomáš  Pecina
8. 12. 2001 Historický základ shromažďovacího práva v naší zemi aneb Kam se dívat nejprve, abychom nešli zpátky Robert  Cholenský
8. 12. 2001 Proč je třeba omezit svobodu shromažďování Stanislav  Gross
7. 12. 2001 Bude šéf Talibánu propuštěn na svobodu?   

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
9. 12. 2001 Arafat vede svůj národ ke katastrofě Moshe  Katsav
9. 12. 2001 John Whitbeck: OSN musí vyvořit nové mírové řešení na Blízkém Východě   
7. 12. 2001 Dvě války v přímém přenosu   
6. 12. 2001 Konečné řešení palestinské otázky   
6. 12. 2001 Gaza: Utíkali o život přes pole smrti   
26. 11. 2001 Palestinské oběti obviňují Ariela Sharona u belgického soudu   
18. 11. 2001 Nahradí Západ v Afghánistánu jednu diktaturu druhou?   
22. 10. 2001 Islám se stal svým vlastním nepřítelem   
16. 10. 2001 Jásir Arafat v Londýně: může Blair v boji proti bin Ladenovi pomoci Palestincům?   
12. 10. 2001 Britská vláda požaduje v souvislosti s Afghánistánem zahájení palestinského mírového procesu   
11. 10. 2001 Útok z 11. září byl reakcí na nespravedlnost