Ukázalo se, že nevojenští stoupenci bombardování Afghánistánu nejsou při vítězství o nic milosrdnější než Severní aliance. Britský bulvární deník Sun věnoval ve středu dvě celé strany redakčnímu komentáři, jehož nadpis zněl: Hanba zrádcům: neměli, neměli, neměli pravdu, hlupáci, kteří varovali, že Západ čelí katastrofě." Takové názory ukazují, že jsme bombardováním vrátili do doby kamenné nikoliv Afghánistán, ale sebe, argumentoval včera komentátor George Monbiot. Avšak skutečně západní válečníci a jejich stoupenci vyhráli? A pokud ano, co je jejich cena? Bylo by lehčí hodnotit cíle této války, kdyby se neměnily s každým prohlášením amerického prezidenta.

Čeho tedy dosáhlo bombardování? Povede ofenzíva Severní Aliance ke svržení vražedného Talibánu? Téměř jistě ano - i když Talibán bude možná dál bojovat dlouhá léta v partyzánské válce. Otázkou pak je: zlepší se životní situace obyčejných Afghánců? Lidi si nyní myslí, že ano. Jenže jaksi zapomínáme na to, že před pěti lety Západ vítal s úlevou Talibán, když dobyl Kábulu a zlikvidoval vražednou vládu mužů, kteří nyní stojí v čele Severní aliance.

Pochybné je také, jestli bude Severní aliance ochotna spolupracovat se západními plány pro Afghánistán. Před čtyřmi dny nám bylo sděleno, že Severní aliance přislíbila, že nevstoupí do hlavního města Kábulu, a to se považovalo za vítězství pro Západ. Nyní, když Kábul okupovala, tak se to taky považuje za vítězství pro Západ. To, že vojenské akce neproběhly podle plánu, jinými slovy, se považuje za důkaz, že ten plán byl správný.

Vzhledem k tomu, že Severní aliance jaksi příliš neposlouchá, co si Západ přeje, je realistické předpokládat, že se vzdá dobytého území pro jakousi "vládu široké politické základny"? Kde jsou umírnění vedoucí představitelé, jimiž chce Západ nahradit Talibán? Kdo z jmenovaných kandidátů nemá krvavé ruce? A vzhledem k tomu, že Rusko i Západ mají v Afghánistánu své strategické zájmy, nebude toto považováno za novou okupaci?

Zachrání ofenzíva Severní aliance lidi, kterým hrozí smrt hladem? Mnohé z nich jistě ano. Daleko více potravinové pomoci se nyní dopravuje do Afghánistánu, i když, tak jako ustupující Talibán, i vojáci Severní Aliance tyto zásoby plení a konfiskují vozidla OSN. Avšak pro tisíce lidí přijde tato potravinová pomoc už pozdě. Přerušení dodávky potravin během oněch šesti týdnů, kdy měly být připraveny na zimu, znamená, že pro mnoho lidí, kteří jsou nyní nepřístupni v zasněžených údolích, je už pozdě - mnozí zemřou dřív, než jim budou moci být zásoby dopraveny.

Povede to k usmrcení bina Ladena? Možná. Osvobodí to svět od terorismu? Ne. Vytvoří to regionální či globální bezpečnost? Asi nikoliv. Úspěšná ofenzíva Severní aliance je obrovským vítězstvím pro Rusko a porážkou pro Pákistán. I v Británii se 80 procent muslimů podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění staví proti této válce.

Ale ptáme-li se, co tato válka učinila v Asii, musíme se také ptát, co tato válka učinila nám. A zde je nutno říci, že trumpety, které oslavují vítězství, oslavují také ústup od civilizovaných hodnot.

První a zjevnou základní ztrátou je odmítnutí samotného základu civilizace: lidských práv. Nové protiteroristické zákony v Americe i v Británii vyžadovaly suspendování americké ústavy a britského zákona o lidských právech. V boji proti terorismu jsme udělali jediné - uvěznili jsme se sami.

Jedna z amerických inteligentních bomb shozených v Kábulu zničila tamější kanceláře televize al Jazeera, jediné skutečně nezávislé významné televizní stanice v arabském světě. Al Jazeera systematicky vysílala hlasy muslimů, kteří se stavěli proti americké vojenské intervenci v Afghánistánu a také bin Ladenova podvratná videa. Před několika týdny se Colin Powell pokusil přesvědčit katarského emíra, aby tuto stanici zlikvidoval, ale bezúspěšně. Zničení kábulské redakce al Jazeery americkou bombou ukazuje, že svoboda projevu a odlišné názory jsou nyní na stejné úrovni jako terorismus.

Druhou ztrátou pro Západ je triumf války nad vyjednáváním. Zdá se, že toto částečné vítězství v Afghánistánu přesvědčilo vlády i komentátory, že je možné bombardováním dosáhnout světového míru. Nikdo neučinil před začátkem bombardování ani pokus rozlišit mezi spravedlivou a nespravedlivou válkou. Spravedlnost ve válce, jak souhlasí snad všichni filozofové od Tomáše Akvinského dál, vyžaduje, aby byly nejprve vyčerpány všechny mírové alternativy. Spravedlnost byla nyní nově definována jako úspěch, a válka jako jediná možná cesta k míru.

Tento nový triumfalismus se rychle mění v nový imperialismus. Plete to dohromady vojenské a etické úspěchy, munici a morálku. Jestliže je toto vítězství pro civilizaci, jsem rád, že jsem nezažil její porážku.

Poznámka JČ: Osobně zastávám názor, že lidé jsou za sebe navzájem odpovědni, a stejně tak, jako mají povinnost poskytovat bližním útočiště v nouzi, nesmějí tolerovat útlak v jiných zemích. Západ měl svrhnout vražedný Talibán už dávno a neměl čekat až na útoky z 11. září. Jenže mezinárodní politika není vedena morálkou - koho zajímá, že v Afghánistánu zahynuly statisíce lidí. Pokud se nás to netýká osobně, nemáme ochotu jít do války za jiné lidi, zejména proto, že v každé válce je výsledek nejistý.