Válka má tvář, napsala včera Mary Riddellová v týdeníku Observer. Tvář nynější války patří Hamidu Ullahovi, jemuž je jeden rok. Leží v na nemocniční posteli v Quettě, nedaleko své matky, jejíž oči vypálila a paži rozdrtila na kusy americká bomba, která zasáhla její vesnici nedaleko Kandaháru. Hamid je jediným z jejích pěti dětí, kteří výbuch přežili. Navzdory popáleninám od šrapnelu a ranám na tváři přežije. Jeho fotografii otisklo několik britských novin a jedna verze byla zvlášť pozoruhodná. "Uměli byste dělat takovéhle snímky?" ptal se s energickým optimismem doprovodný titulek. "Účastněte se tedy soutěže o Mladého fotografa roku, kterou organizuje deník Times a firma Tabasco."

Zjevně je dobře, že noviny hledají nové talenty. Je také užitečné, že to podporují výrobci kořeněných přísad. Avšak byla by fotografie těžce zraněného britského dítěte podobným způsobem spojena se symboly aspirací a marketingu? Stalo by takové zraněné britské dítě předmětem mediálního cirkusu, který vytvářejí západní média? Nejprve záběr z dálky, pak profil, pak detail s medvídkem a pak oči dítěte, plného sedativ, jak civí do objektivu fotoaparátu. Tohle jsou ony vedlejší škody, uměle naaranžované, aby to tahalo za srdce "civilizovaných" společností, jejichž armády tu bolest způsobily.

Jak civilizovaní vlastně jsme? Velmi civilizovaní, tvrdí George Bush, který opakuje, že "tohle je konflikt na záchranu civilizovaného světa". Toto válečné heslo opakují všichni apoštolové, od Newta Gingriche ("Civilizace musí zvítězit"), až po šéfa britských konzervativců Iaina Duncana Smithe, který doporučuje, aby se začalo bojovat proti všem zemí, "které se umístily mimo rodinu civilizovaných národů". Pokud tito outsideři jsou tytéž země, které jsou na americkém seznamu zemí, které podporují mezinárodní terorismus, pak by byla celosvětově lehce dosažitelná kulturní úroveň, kterou požaduje šéf britské Konzervativní strany, jakmile budou zlikvidovány Írán, Irák, Sýrie, Libye, Kuba, Severní Korea a Súdán.

Jiné definice jsou méně přísné. Pro Fernanda Braudela je civilizace "kulturní myšlenka" a pro Emila Durkheima "morální prostředí". Pro Samuela P. Huntingtona, autora Střetu civilizací, je to sedm tektonických desek, od sinické až po ortodoxní. Pro spisovatele V. S. Naipaula je civilizací Británie, očištěná od Tonyho Blaira, jehož Naipaul loni obvinil, že "likviduje ideu civilizace v této zemi".

Spisovatelka Virginie Woolfová zašla dál než k standardní interpretaci (že je civilizace opakem barbarství), když recenzovala knihu Cliva Bella na toto téma. Pro něho byla civilizace "polední party v 50 Gordon Square v Londýně". Tak se asi dívá na pojem civilizace i George Bush, pro něhož je součástí civilizace zřejmě Pánbůh, golf, smažená kukuřice a slavnostní večeře ve fraku. Když hovoří Bush o tom, že je nutno zachránit civilizaci, vytváří dojem, že se mu stýská po nějaké ztracené utopii.

I pro ty, kdo zastávají skeptický postoj ohledně nedotknutelnosti (pro stoupence Berlusconiho "hegemonie") západní civilizace, existují problémy. Válka dělá z nás všech barbary. Při nedávném charitativním oběděm pro ženy kdosi navrhl, aby se připilo "našim sestrám v Americe". Naše sestry v Afghánistánu už nikoho nenapadly. Rockový koncert v Madison Square Garden připadal jednomu posluchači, telefonujícímu do rozhlasu, jako nechutné divadlo, v níž showbyznys zahltil soucit.

Měl pravdu. Ať máme jakkoliv hluboké sympatie pro americké a britské oběti, je přehnané sbírat miliony dolarů pro lidi s pojistkami a balíky odškodného a nedat přitom ani cent těm, kteří hladovějí jen pro to, že je o hodně lehčí jim působit bolest než bin Ladenovi. Mnoho rodin amerických mrtvých by jistě přivítalo, kdyby šlo část těch peněz chudým lidem v Afghánistánu. To, že to hudebníci na tomto koncertu vůbec nenavrhli, vyvolává obvyklé podezření, že představa světa rockové hudby, že je nutno humanitárně pomoci světa, začíná jeho vlastním egem.

Zpěváci alespoň nemají žádnou oficiální povinnost něco v této věci dělat. Když ale britská ministryně pro mezinárodní rozvojovou pomoc Clair Shortová odmítla podpořit žádost humanitárních organizací, aby bylo pozastaveno bombardování, zřejmě proto, že kdyby se to připustilo, pak jako další věc budou chtít humanitární organizace slony ze zlata, vypadalo to opravdu zbabělé. Právem však Shortová kritizovala mezinárodní společenství, které přislíbilo 500 milionů liber pro Afghánistán a dalo jen 50 milionů. Soukromě noví žoldnéři na válce vydělávají. Internetoví lékárníci nabízejí Cipro, antibiotikum proti antraxu, překupníci prodávají obrazy Twin Towers.

Daleko více znepokojující je falešná představa, že je Západ jakousi schránkou dokonalých hodnot. Už jen když zcela povrchním způsobem analyzujeme bohatou Británii, je to pochybné. Britské nemocnice a železnice usmrcují některé své uživatele a většinu jich pak frustrují. Třetina britských dětí žije v chudobě. Žadatelům o azyl, kteří mají tuberkulózu, se nedostává snímkování. Vláda poskytuje žadatelům o azyl kupóny na potraviny v tak mizivé míře, že jsou matky nuceny ředit kojenecké mléko.

Ve vesnici Beit Rima, kde zemřelo pět Palestinců, protože je Amerika na Izrael měkká, sbírají rodiny šatstvo dětí z olivových stromů a v troskách vybombardovaného domu hledají peníze. V britském městě Lewes byli do vězení odsouzeni dva adoptivní rodiče za to, že postupně ubili k smrti čtyřletého chlapce, který jim byl svěřen do péče. V městě Norwich poslal do vězení soudce Tracey Wrightovou za to, že zabila svou malou adoptovanou dceru a konstatoval, že smrt této holčičky, Lauren, v přátelské vesnici, byla tak nevyhnutelná, jako kdyby ta holčička byla sama poslána do nejpustší pouště." A tak minul v civilizaci další týden.

Samozřejmě, šílených nebo opravdu zlých lidí je málo, ale máme tendenci vidět společnost a stát jako pozitivnější, než ve skutečnosti jsou. Toto zkreslení způsobuje, že pak propadáme propagandě Blaira a Bushe. Civilizace, dobro, spravedlnost. To jsme schopni podporovat všichni. A tak chybné předpoklady vedou Západ k třem chybám. Zaprvé, že nás všichni musejí obdivovat. Druhou chybou je, že skoro každá taktika je přijatelná, pokud ji používáme ve spravedlivé válce, jak ji definoval svatý Augustin anebo Tony Blair. A třetí omyl je, paradoxně, naše štítivost. Jak se sluší na civilizovanou rasu, Západ se dosud vyhnul pronásledování krutých teroristů a zvolil si voňavou verzi, při níž umírají nevinní lidé na bombardování a na hladomor.

Jejich osud měl být spojen s krásnou budoucností. Očekávalo se, že Talibán padne rychle. V budoucnosti mělo dojít k prosperitě. Po třech týdnech války se ty předpovědi jaksi začínají měnit. Zářné zítřky, pokud to Osama bin Laden dovolí, jsou prý vzdáleny až padesát let. Politikové nám zamlčují skoro všechno - přitom se zdá, že nerozumějí ničemu.

Cíle konfliktu zůstávají grandiózní, ale výsledky jsou: vybombardovaná skladiště a popálené děti. Zatím to tedy nevypadá jako civilizace na pochodu. Vypadá to jako barbarství s vypůjčenou svatozáří.