V nemocnicích v městě Kandaháru, což je duchovní centrum Talibánu, fuguje zdravotní péče jen zlomkem své kapacity, přestože rychle stoupá počet raněných - už tam není dostatečné množství lékařů, zdravotních sester ani léků.

Rodiče, jejichž děti přišly o končetiny nebo byly jinak vážně zraněny, jsou v nemocnicích odmítáni a je jim sdělováno, aby si najali převaděče a nechali se převést do pákistánského města Quetta, které je vzdáleno od Kandaháru asi šest hodin jízdy automobilem. Uprchlíci interviewovaní v pátek v civilní nemocnici v městě Quetta konstatovali, že oni jsou ti, kteří měli štěstí. Ti, kteří byli příliš vážně zraněni anebo jsou příliš chudí na to, aby se mohli vydat na cestu do Pákistánu, byli zanecháni ve svých domovech v Kandaháru na pospas smrti.

"Je to neuvěřitelné, v nemocnicích, které jsme minulý týden navštívili, nejsou žádní chirurgové. Příliš se báli na to, aby pracovali a ti doktoři, kteří tam byli, jak se zdálo neměli žádnou kvalifikaci. Neměli ani dostatečné množství zdravotnického zařízení," řekl Abdul Halim (30), pěstitel pšenice.

Někteří lékaři si otevřeli doma soukromé kliniky a účtují za operace astronomické částky, tvrdil. "Ti, kdo si to nemohou dovolit, se vracejí domů zemřít."

Vedle Halima na posteli úpěl jeho osmnáctiletý přítel Ziaul Haq, jehož pravá noha byla minulý týden rozdrcena při náletu, když hledal na kábulském bazaru Pagwanawsaj práci. Maso a svaly byly zcela zničeny a zůstala jen kost, ale jeho příbuzní měli dost peněz na to, aby ho přes Kandahár odvezli do Quetty. Haq nemluvil.

Zranění Afghánci spoléhají na síť příbuzných v Pákistánu, mnozí z nichž tam přišli jako uprchlíci při jedné z mnoha předchozích válek. Když takové kontakty nemáte, je to rozsudek smrti, uvedl Halim.

Mnoho lékařů zmizelo do hor, asi tam léčí vojáky Talibánu, řekl, ale islámský režim kritizovat nechtěl. "Vedeme válku."

Většina zraněných uprchlíků, jimž se podařilo dostat se do Quetty z Afghánistánu, je ztraumatizována, řekl dr. Shoad Mengle z civilní nemocnice v Quettě.

"Zatím se sem dostalo sedm uprchlíků, ale očekáváme další. Asi se zdravotnictví v Kandaháru rozložilo, protože tam nikdo nechce zůstat." Zdravotní péče v pákistánských nemocnicích je zadarmo, ale jídlo nikoliv. "Někteří pacienti začínají projevovat známky podvýživy, protože nemají peníze na to, aby si mohli koupit pořádné jídlo," řekl dr. Mengle.

V jiné posteli v civilní nemocnici v Quettě ležel desetiletý Abdul Wasaj a snažil se být absolutně nehybný, aby se mu nezanítila zlomená kyčel u levé nohy, kterou měl v sádře.

Před devíti dny hrál v deset hodin dopoledne před svým domem v Kandaháru fotbal, když ho vzduchová vlna z výbuchu po náletu vyhodila několik metrů do vzduchu. "Slyšel jsem ránu a pak jsem pozbyl vědomí."

Výbuchem vznikl velký mrak prachu, který pokryl desítky zraněných, řekl jeho otec Ghulam Gilani, 40. "Dost nám to trvalo, než jsme ho našli, protože nebrečel jako ostatní a byl zasypán pískem. Myslel jsem, že je mrtvý."

Gilani odnesl svého syna do nemocnice, která pro něho nemohla udělat nic, a tak ho odvezl bez léků na utišení bolesti do Quetty. "Celou cestu plakal."

Ve vzdálenosti tří kilometrů poskytuje jiná nemocnice, Al-Khidmat Al-Hajeri, lékařskou péči pozůstalým z rodiny Ullahů, kteří pohřbili 11 příbuzných v městě Tarin Kot po leteckém úderu o minulém víkendu. Pentagon připustil, že několik bomb minulo své cíle, ale pacienti jsou přesvědčeni, že je Američané bombardovali úmyslně.