Má Trumpova nynější zahraniční cesta svůj náboženský osvit?

21. 5. 2017 / Miloš Dokulil

čas čtení 7 minut


Prezident Trump před dvěma dny (19. 5.) dorazil při svém prvním zahraničním turné do Saúdské Arábie. Titulky v médiích si nemohly nevšimnout, jaké významné obchodní objednávky USA takto obratem ruky získaly. (Též následná účast prezidenta Trumpa na summitu padesátky muslimských států by toho mohla být příkladem.) Přičemž může být diskutabilní, zda zrovna dodávky zbraní Saúdské Arábii mohou mít automaticky jen „mírové“ a „demokratické“ motivy a předpoklady. Ta – také diplomaticky interpretovaná – cesta měla navíc mít své specificky deklarované poslání také v náboženské oblasti. Pokud neměla být přednostně (ne-li zcela výjimečně) prezentovaná především jako jedinečné poselství vyjadřující jednotu muslimů, židů a křesťanů. (Následně si poněkud všimneme té náboženské stránky Trumpovy cesty.)

 

Především jsme si zrovna citovali tu tradičně trojí „abrahámovskou“ (tj. jakoby právě takto svým původem deklarovanou a takto jakoby „optimálně“ charakterizovanou) víru. Dvě z těch věr jsou evidovány jako mající nejvíce stoupenců v současném světě. Křesťanů se udává v půli druhého desetiletí našeho století 2,04 miliardy (z nichž katolíků je polovina, tj. 1,14 miliardy); stoupenců islámu se uvádí 1,2 miliardy. (Na třetím místě jsou náboženskou příslušností hinduisté, s 0,83 miliardy.)

A jako kdyby hned a zrovna ta první cesta prezidenta Trumpa z USA východním směrem měla zároveň být výrazem ne jen abstraktní jakési „jednoty“, nýbrž přímo a konkrétně společné a spojující vize míru, pokroku a prosperity příslušníků všech tří jmenovaných věr. V takovém případě bychom dozajista měli vědět nemálo víc také o Trumpově náboženské víře či jeho světonázorovém přesvědčení. Vesměs získáváme všichni výchozí věroučné předpoklady v dětství. Takže – takto obecně a povšechně – Trumpovo východisko je rámcově křesťanské; i když v dospělosti navštěvoval náboženské obřady jen zřídka a nelze nikterak říci, že by Donald Trump byl nějak v určité verzi křesťanské víry „kovaný“. Z tohoto povrchního pohledu lze navíc dohledat, že v rodině bylo také třeba praktikováno presbyteriánství, přičemž Trumpova dcera Ivanka konvertovala k judaismu! Sám D. Trump byl přesvědčen, že islám se stále chová vůči křesťanství nepřátelsky. (Tolik zatím předběžně k té nynější Trumpově misii do tří center světově významných náboženských věr.)

***

Prvou Trumpovou zastávkou na Blízkém východě byla Saúdská Arábie, kolébka islámu. S touto zemí je tu potenciálně spojena řada neodbytných otázek. Islám přece vždycky (málem od samotného počátku, ještě za Muhammada) vnímal náboženství současně jako politikum, jemuž právě veřejná moc, včetně vojenských nástrojů, uvolňuje a stabilizuje „prostor“; přičemž náboženství v islámu nebylo nikdy (a dosud není!) vnímáno jako pouze soukromá věc svých vyznavačů. (Nezapomínejme, že také křesťanství – hned od císaře Konstantina, svolavatele nikajského koncilu z roku 325 – bylo pojato jako kýžený základ „římského občanství“!) Nejeden muslimský stát, včetně té Saúdské Arábie, je teokracií. Přitom současný islám je celosvětově toxicky nabit rozvratnou a rozvracející ideologií (od al-Qaedá po „Islámský stát“), která ohrožuje terorismem i nemuslimská společenství. Ne že by přímo Trumpova výchozí hostitelská země respektovala zásady spojované s lidskými právy a měla takto „čistý štít“. (Rovněž postavení ženy v saúdské společnosti není zrovna povzbudivé.) Čeho dalšího – kromě těch již „velebených“ vojenských dodávek – může v této zemi prezident Trump dosáhnout?

Tou druhou zemí je Izrael. Spíše (a adresněji) bychom měli teď mluvit především jen o Jeruzalému. Tam se Donald Trump pokloní v Yad Vašem obětem holokaustu a v Izraelském muzeu dosvědčí „neotřesitelný svazek Ameriky“ s Izraelem. Citlivým bodem tu ovšem bude třeba též „zeď nářků“, která územně spadá do východní části Jeruzaléma, byť Izraelem okupovanou, ale formálně z dřívějška patřící Palestincům, kteří rovněž – jako Izraelci – považují Jeruzalém za hlavní město svého zatím oficiálně neexistujícího státu. (Prezident Trump také hodlá navštívit Betlém, kde by se snad rovněž setkal s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem; kéž by takto bylo iniciováno společné izraelsko-palestinské jednání o dvou státech na území Palestiny! To by ovšem nesměl teď plánovat přesun US-velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma.)

Tím třetím místem, kam prezident Trump zavítá, bude Řím; přesněji: ve středu (24. 5.) dojde k jeho setkání s papežem Františkem. To setkání má ale trvat jen půl hodiny; papež má potom naplánováno setkání s věřícími před svatopetrskou katedrálou.


Takže teď ještě pár vět kolem náboženství v USA, včetně toho Trumpova. Ve Spojených státech hned od jejich vzniku měli jejich zakladatelé snahu vymezit náboženství roli pouze v soukromé sféře občanů, bez státní stafáže. Po rodičích by Donald Trump musel být ze strany otcovy luteránem (pocházel z Německa), z té matčiny presbyteriánem (pocházela ze Skotska). Matčin vliv zřejmě v rodině působil tak, že děti byly zprvu založeny presbyteriánsky. Rodina mnohem později (když Donaldu Trumpovi táhlo na třicítku) se přiklonila k evangelictví majícímu kalvinistické kořeny; v tamním kostele rovněž došlo k prvnímu Donaldovu sňatku s Ivanou Marií Zelníčkovou.

V USA jsou populární velké modlitebny s relativně pestrým programem a přitažlivými kazateli. Takovou sugestivní kazatelkou se Donaldu Trumpovi jevila – i zevnějškem přitažlivá – Paula Whiteová. Jejím přesvědčením je vzkříšení věřících do nového spirituálního života. Donald Trump se též – byť zřídka – objevoval v chrámu episkopálů (pokud pobýval v Palm Beach). Může být nyní teoretickou zatím otázkou, když ve Washingtonu nyní má prezident USA poblíže presbyteriánský kostel, zda třeba D. Trump nezavítá – v reminiscenci na vlastní mládí? – také tam. Nelze totiž vyloučit, že již z důvodů své vlastní prezentace na veřejnosti může prezident Trump považovat za účelné ukázat se na křesťanských bohoslužbách v místě svého působení. Také by mělo být vzpomenuto, že D. Trump přispívá rovněž finančně římskokatolickým různým institucím, i když není katolík. (Že dcera Ivanka konvertovala k judaismu, bylo již zmíněno výše. Jaké to asi mohly být podněty hned z domova, které ji k tomu posléze vedly?)

0
Vytisknout
7705

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2017