Chceme, aby se rozpadla Evropská unie?

19. 5. 2016 / Ivo Barteček

čas čtení 5 minut


 

Myšlenka Evropské unie je krásná. Společný kontinent, společný osud, společná budoucnost a společné vzdorování okolnímu světu. Proč si konkurovat a hrozit na sebe pěstmi přes hranice? Užili jsme si toho dost a dost. Války, ekonomické ruinování, zdržování celého vývoje pro lidskou blbost, které se dalo tak jednoduše vyhnout. Kultura všech zemí Evropy se celou společnou historii ovlivňovala, vytvářela se vždy s ohledem (nebo bez ohledu) na sousední zemi. Vždy se muselo počítat s tím, že ten vedle existuje a brát v potaz to, zda je silnější, tedy se mu budeme muset podřídit, nebo slabší, budeme jím moci manipulovat. Hrob Komenského není v Čechách. Socha Karla IV. je v Německu, v Lucemburku můžeme zaskočit zaplakat nad hrobkou Přemyslovců. Vždycky jsme byli spolu a mnohokrát zbytečně proti sobě.

Nebyli bychom leda blbí jen my, jakožto malý stát s malým vlivem. Byli by blbí i Němci, Španělé, Italové, Angličané,…


Jenže…

Myšlenka Evropské unie je krásná, ale má to své mouchy, které pokud se nevyřeší, stává se Evropská unie špatnou myšlenkou.



Jednotný daňový základ

Evropská unie se nesnaží v první řadě sjednotit podmínky pro život všech Evropanů. Dovoluje na svém území daňové ráje, kam se utíkají podniky jiných států a tím pádem mateřským státům upírají to, co jejich je. Nerovnost daní je jako nerovnost terénu. Voda vždycky odteče do nejspodnějšího místa. Takže v daňové prohlubni nechť se slaví karnevaly a jinde ať trpí. To je samozřejmě nehorázný nesmysl, který jde proti myšlence společného osudu. Protože jedněm se ten osud zlehčuje a druhým ztěžuje. Proto by měla Evropská unie prosadit jednotné daně, jednotné podmínky pro tok peněz. A nikoliv donutit daňové ráje zvednout výpalné, ale snížit daně všech ostatních na roveň daňového ráje.



Národní měny

Snažit se, aby v co nejkratší době kverulantské státy s vlastní měnou přijaly Euro. Společný osud, společná měna. Pokud jsme se rozhodli vstoupit do Evropské unie, tak se vším všudy. Házet společnému vývoji klacky pod nohy je podobné, jako kdybychom si je házeli pod ty své. Zpomaluje se tím možnost dát Evropské unii zazářit v celé své kráse a mohutnosti, protože se lichvářsky musí přepočítávat kurzy měn. Vzniká tak prostor pro spekulanty a přelévače peněz. Vymlouvat se na to, že nejsme připraveni? A co Slovensko, také nebylo připraveno?

Zrušit parlamenty

Je to troufalé? Evropská unie je jako lidský organismus. Nohy, ruce, ledviny, srdce,… Stojíte uprostřed ulice, jede auto. Zadáte povel nohám, aby ustoupily na chodník, a s hrůzou zjistíte, že dělají obstrukce. Snaží se vás přehlasovat. A během hlasování a lobbování a přesvědčování a uplácení končetin, se auto blíží a náraz je čím dál blíž a vy přesto stojíte a hádáte se sami se sebou. Evropská unie je tak paralyzovaná, nehybná, neschopná reakce v čase kratším, nežli je desetiletí. A i po onom desetiletí musí schválit, že levá noha bude naboso v sandálu a s namalovanými nehty, pravá bude mít lyži a bavlněnou fusekli. Blbost s tímto někam dojít. A snad i proto vzrůstá tolik přívrženců euroskeptických stran. Unie je neschopná, protože nemůže jak se patří jednat. A tudíž se jí může tolik věcí vyčítat.



Národní integrita

Zrušit tu verbež. Politici často proti Evropské unii používají pojmu národní integrity, neporušitelnosti, nedotknutelnosti a opět tím jen unii přistřihují křídla. Vsazují ji do klece s povelem – snášej zlatá vejce. A jakmile unie přestane snášet, začnou ji politici zavážet hnojem národní integrity a sebeurčení. Unie se nesnaží zrušit jedinečnost národů, naopak, jedinečnost národů je její přednost. Ale Hitlerovo – národ je vším – je trochu, řekněme, hloupé. Evropská integrita zní mnohem lépe.

To vše, a mnoho dalšího, zdržuje vývoj celé unie. Evropská unie byla stvořena proto, abychom celý kontinent sjednotili. Nejen hranice, ale hlavně životní úroveň prostých lidí. Neustálými obstrukcemi a nesnázemi (a neschopností našich politiků) se v České republice můžeme dočkat minimálního platu, který je třikrát menší než jinde. Nedovolujeme svou klausovskou letorou a hudráním evoluci vykročit. Snažíme se jí svázat nohy, ruce. A to ač tušíme, že jednáme proti sobě samým.

Dávat za příklad Spojené státy americké je trochu problematické, ale s chutí do toho. Kdyby v Severní Americe bylo místo USA nekonečné množství malých státečků, jejich význam, vliv, moc nebo bohatství by bylo zcela minimální. Kupa řevnivých státečků, které by si konkurovaly, ničily se, spolupracovaly, přežívaly. Ve výsledku by ale nebyly ničím. Spojením těchto státečků se dosáhlo toho, že USA jsou velmocí. Pravda, trochu problematickou, když se člověk podívá na jejich válečné štvaní proti půlce světa, ale přesto velmocí. Evropská unie nemusí jít ve stopách USA, ale vykračovat kulturněji a mezinárodně vyspěleji - vždyť celý ostatní svět k ní přese všechno stále vzhlíží. Ale když se něco nezmění, tak už velice brzy vzhlížet nebude.





0
Vytisknout
8741

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2016