Bodláky Václava Duška

Stíny stínů

10. 12. 2015 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut

Když se dva potkají, ruce si podají - a už hra nevinná začíná. Významný politik v Česku, v zahraničí figura zahalena mhou, vyřknul promyšlená slova  ku kolegovi drsoňovi, že žije skromně, filuta. Nu, žít skromně za vykecané peníze a vysezené gluteální krajiny do kulata, toť snem všech prostých občanů této bohaté země pravdy a lásky, kde slovo znamená nic a nic růžovou budoucnost s kaňkami po inkoustu.Představivost vlastního stínu nehrozí. Jinak se přece nevyskytne na politické obloze válečnický zloprcek s nedostudovanou elitní vojenskou školou Jana Žižky z Trocnova, zvané žižkárna. Věští - válka na obzoru. Doma zabalenou plnou polní a šupity hupity do boje za demokratická práva. Pošleš bojovníka do první linie, skončí v týmu pozorovatelů. Významný mozek přece neobětuješ kulce. Zloprcka hýčkáme, loutka k popukání.

Máš-li zlou náladu, dívej se, co život přináší a obnáší. Nové větry se starými spady. Exekutorská šlechta plní plány na sto procent i více. Potají můžeš brumlat, jistě, oni přijdou a vysají tě dokonaleji než pěstovaná pijavice. A fotr stát nad nimi podrží krvavé ruce. Zakořeněné pohrdání lidmi politickými trpaslíky a vyšeptalými Sněhurkami nebere konce. Exekutor připomíná supy v tibetských horách, s tím rozdílem, že náš domácí fógl rve vnitřnosti potrestaných za živa. 

 Častý parlamentní diskutér s noblesou rozběsněného slona, mívá halucinace alkoholika před deliriem tremens. Nechce se udusit v bezkonfliktním světě, kde bezkrevné básnické žíly hynou, soudcovské mafie jsou pohádkou pro veřejnost držkující potají a bázlivě. Hladová mzda strachu je dostatečnou brzdou kritiky. Proslýchá se, že pracovní agentury sjednají nezaměstnanému práci a následně inkasují od otroka všimné, a prý i nemalé. Konečně, novodobé otroctví se nosí neb vynáší. Pracuj a kušuj - anebo vypadni nad síť sociálních výší, propadneš-li větším okem do zapomenutí, litujeme, nejsme kouzelníci. 

V hřbitovních hájích se kolem půl noci vrtí nebožtíci, kteří bojovali za osmihodinovou pracovní dobu a další sociální nesmysly. K čemu změny? A se sociálními kousky běžte do háje! Chudá pakáž pořád něco žádá. Kdepak, podáš prst a přijdeš o ruku. A nechte si už konečně trapná moudra, že sytý hladovému nevěří - my si můžeme těřich nacpat k prasknutí, ale držíme solidárně hladovku. Málo jídla, lepší zdraví. Není hlad jako hlad. 

Církevní hlad - skrytý apetýt. Důkazů o lásce k bližnímu neurekom. Přikázání hluboko pod kůží. Restituční vlny lehýnce šplouchnou lidem na maják, pole, lesy, lán, kdo je jejich pán? A vrátíme-li majetek, k čemu se poté ptát, kam zmizí, za kolik změní majitele a držitele?! Věř a víra tvá tě uzdraví, bloude. Závist, zlý rádce nespokojených bytostí. Nedělní kázání o chudobě a hrdosti zdarma. Slov se nenajíš, pravda, ale mohou nahradit prášky na nervy, na spaní, na ujímání... Varhany zahřmí, překryjí pochybnosti. Nevěříš? Uvěříš. 

 Politické čachry bývají křišťálově čisté. Kdo pochybuje, musí přelistovat úctyhodné tiskoviny - anebo zabrousit do sociálních sítí, kde pravda a láska vítězí. I když hrubými prostředky, malou lží, spoléháním se na ztrátu paměti. Nenechat si ujít celebritní slintání fotogenických bytostí bez duše, první krok k pokroku. Uvěřit konečně povídkám o zázračných milionářích s čistýma rukama. Nutnost. Bylo nebylo, přišel s rancem, bojoval s ekonomickou chobotnicí, a hle, vlastní pílí zbohatl, až se polekal, chudák, a z hlavy se mu vykouřily malinkaté podrazy, tichá ujednání, podpisy, zápisy, účetní blokace, profesní úmrtní triky - kolubária chudých kilometry v městech a dědinkách, stát se chudým žádná obtíž, ale zbohatnout, bohatství následně udržet, dokázat se spojit třeba se satanášem a zůstat skromným a bohabojným člověkem - joj, to už krapítko zavání románem z třetího patra novosvěta. 

Schválně, kdo z našich prachatých pantátů bude následovat osvíceného boháče Marka Zuckerberga. Hlavně nepředbíhat, hoši... Nu, jestli jich bude do mariáše, uvidíme - máme oprávněné pochybnosti, stačí mrknout na následovníky papeže Františka. O sportovcích bez podpůrných svinstev všeho myslitelného druhu, aby se zvýšila výkonnost a prestiž gladiátorských monster, aby reklamní firmy hýbaly trhem sportovních potřeb, usilovala nejedna osobnost ze světa pohádkových rekordů. Stadiony narvány znalci. Kdo nefandí není člověk! Když se dva vybraní potkají - není síly a obrany přetrhnout předivo silnější než pavoučí, oddělit chytráky od vydatného peněžního pramene. A kdy se dobereš pravdy, šmudlo? 

Jak kdesi napsal filmový režisíér: Až blecha začne kýchat. Druh neurčen, pod mikroskopem však údajně jistý druh kýchal... Položil mi otázku naštvaný pivní kamarád: Jak dlouho bude ještě na parlamentní scéně a v televizi vystupovat komický Jago? Kdo ho má poslouchat, kdo se na něj má dívat - vypadá jak želva bez krunýře, krasavec pravdomluvný! Vím já? Musí se ho zeptat sám... Jak ustát cestu neblahou pouští dneška a pozítřka? Spolknout pilule víry v budoucnost. Tečka.

0
Vytisknout
7873

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2015