Ruský arsenál v Sýrii: Co o něm víme?

21. 10. 2015

Od sovětské války v Afghánistánu Moskva nikdy nenasadila jednotky do takové expediční operace, a to ani v omezené míře. Může Rusko doufat, že dosáhne takových ambiciózních zisků s omezenými prostředky? Přináší takové nasazení vojenské síly opravdu šanci na změnu rozložení sil na zemi? Odpovědi na tyto otázky z valné části závisejí na arsenálu zbraní a zbraňových platforem, které Rusko nasadilo v rámci tažení, a na způsobu jejich použití. Prozkoumáním ruského arsenálu na syrském pobřeží, nad ním a u něj se také můžeme něco dozvědět o modernizaci ruské armády.

Ruské letecké platformy a bomby

Rusko nasadilo směs modernizovaných sovětských letadel a nejnovějších a nejlepších ruských typů, celkem 12 frontových bombardérů Su-24M2 ZDE, 12 bitevníků Su-25 SM a Su-25 UBM ZDE, čtyři stíhačky Su-30SM ZDE a šest stíhacích bombardérů Su-34 ZDE. Většinu tvoří taktické bombardéry a protizemní letouny, přičemž víceúčelové stíhací Su-30SM poskytují vzdušné krytí, pravděpodobně proti jakémukoliv jinému letectvu v regionu. Operační tempo je mírné, začalo se 20 bojovými lety denně a postupně došlo na více než 60 letů denně, když začaly pozemní operace. Ovšem minulý týden došlo k prozatímnímu vyvrcholení ruských náletů, když bylo patrně provedeno až 400 letů, ale zdá se, že nyní jejich počet opět klesá.

Nálety se zpočátku zaměřily na známé nepohyblivé cíle a usilovaly o zničení skladů zbraní a center řízení a velení. V prvním týdnu se Rusko zaměřilo na vybavení povstalců získané od Asadových sil, aby oslabilo odpor vyvinutý při chystané syrské ofenzívě. Od té doby se úsilí přeneslo na přímou leteckou podporu pozemní ofenzívy zahájené syrskými silami v Latakíji a Hamě. Zapojila se také letka ruských bitevních vrtulníků Mi-24P ZDE, která útočí na nepřátelské pozice z nízkých výšek, zatímco odpaluje klamné infračervené cíle, aby se vyhnula zásahům přenosných raketových protiletadlových systémů.

Toto tažení přineslo nasazení široké škály neřízených a řízených zbraní. I když Rusko nasadilo nějakou přesně naváděnou munici, jako je řízená bomba KAB-500S ZDE naváděná s pomocí satelitního systému GLONASS, nebo laserově naváděná raketa vzduch-země Kh-25ML ZDE, hlavní část munice tvoří neřízené gravitační bomby a tříštivé bomby jako OFAB 250-270 ZDE. Tuto neřízenou munici doplňuje protibunkrová puma BetAB-M ZDE nasazovaná proti budovám a kazetová bomba RBK-500-SPBE-D ZDE určená proti nepřátelským vozidlům a tankům. I když je takové bombardování ze středních výšek zatíženo nepřesností, ruské letectvo z velké části útočí na venkovské cíle a nepohyblivé struktury s přístupem, který lze shrnout frází "dostatečně blízko". (Ruské polní řády se příliš nezatěžují ohledy na "vedlejší škody" mezi civilní populací, což je zejména důležité při nasazení plošně působících kazetových bomb, jejichž submunice bude po léta působit jako miny ohrožující vše živé - KD.)

Ruské letectvo zřejmě provádí relativně úsporné letecké tažení, při němž používá modernizovaného zaměřovacího vybavení se starší municí, zatímco výběrově provádí bojové testy svého nejnovějšího letounu a přesně naváděné munice. Rusko čelí rozpočtovým omezením a omezeným zásobám a může se snažit šetřit omezenou zásobu přesně naváděné munice, zejména když mnoho cílů nezasluhuje použití drahé naváděné munice. Na rozdíl od amerického letectva si Rusko nemůže dovolit svrhávat tisíce kusů přesné munice, aby zničilo pickupy Toyota vyzbrojené protiletadlovými kanóny ZU-23-2 (jeden z typů improvizovaných bojových vozidel známých souhrnně jako "technicals" používaný všemi stranami konfliktu - KD), které na bojišti převládají. Moskva by byla stejně znepokojena, kdyby jí brzy po zahájení náletů došla přesná munice, jako byly některé země NATO během intervence v Libyi v roce 2011.

Sýrie je pro ruské taktické letectvo svého druhu debutem. Navzdory zjevným omezením sledování záběrů relativně přesných nočních náletů pořízených z ruských bezpilotních prostředků v Sýrii je téměř sci-fi ve srovnání s tím, čeho bylo ruské letectvo schopno ještě v roce 2008.

Ruské pozemní jednotky

Návdavkem k leteckým kapacitám v Sýrii Rusko nasadilo systém protivzdušné obrany Pancir-S1 ZDE, kolem tuctu tanků (údajně T-90A ZDE) a námořní pěchotu. V Tartúsu se nyní zřejmě nachází až 1 700 příslušníků vojenského personálu, který rozšiřuje základnu a obnovuje přístav, který zatím zůstává spíše plovoucím dokem.

O takovém rozšíření se diskutovalo již v roce 2010, ale nikdy k němu nedošlo. Rusko bude časem schopno používat zdejší dok pro své hladinové lodě. Zatímco tanky a pěchota se zřejmě zaměřují na obranu základny, ruské dělostřelectvo a vrtulníky se zapojily do podpory pozemní ofenzívy. Mezitím zřejmě dochází k rozšiřování ruské vojenské přítomnosti ve vojenských komplexech As-Sansobar a Istamo, ačkoliv toto rozšiřování patrně směřuje k obsluze odsunutých syrských jednotek. Na žádné z těchto základen nedochází k významné ruské vojenské aktivitě.

Značná část Asadových pozemních sil je tvořena íránskými vojáky a pomocnými oddíly Hizballáhu, které nedávno v projevu osobně povzbudil Kásim Sulejmání, velitel jednotek Kuds (oddílů Islámských revolučních gard určených pro operace v zahraničí - KD). Írán do ofenzívy u Hamy a Aleppa nasadil několik tisíc vojáků. Zůstává nejasné, jak velkou kapacitu může nasadit syrská armáda (kvalifikované odhady hovoří o 80 000 mužích z původních asi 200 000 v roce 2011, polovině tehdejších zásob tanků a 2/3 BVP či OT - KD), ale nepochybně potřebuje být silně doplněna Íránem, pokud má mít nějakou šanci na úspěch. Ačkoliv během ruského leteckého tažení nedošlo zatím k žádným potvrzeným ztrátám, zdá se, že toto tažení nedokáže významně změnit poměr sil. Syrské útoky v severovýchodní Latakíji a v provincii Hamá dosud zaznamenaly jen omezené počáteční úspěchy. Zatímco publicita se zaměřila na ruské letectvo, tato část válečného úsilí je zřejmě účinnější z hlediska podpory morálky, místo aby z hlediska přímé letecké podpory přinesla výraznou změnu.

Ruské námořnictvo

Ruská středomořská eskadra vedená Černomořskou flotilou poskytuje rozšířenou protivzdušnou obranu u syrského pobřeží. Eskadra je tvořena zhruba deseti rotujícími plavidly, z nichž většinu představují vyloďovací, podpůrná či průzkumná plavidla spolu se čtyřmi hladinovými bojovými loďmi. Ačkoliv je raketový křižník Moskva třídy Slava ZDE starý, poskytuje větší část palebné síly flotily, včetně námořní varianty systému protivzdušné obrany S-300 ZDE. Vzhledem k obavám Moskvy ze západního letectva jsou tyto námořní úkoly také vhodným způsobem nasazení systému S-300 poblíž Latakíje a Tartúsu bez toho, aby byl nasazen na zemi. To znamená rozmístění systému protivzdušné obrany dalekého dosahu bez toho, aby byly vyvolány obavy v Izraeli - protože systém S-300 v Sýrii by zasahoval do izraelského vzdušného prostoru. Rozmístění takového systému v Sýrii by ohrozilo izraelské letectvo, což by vedlo k problémům s Tel Avivem, jimž se Rusko snaží vyhnout.

Zbytek plavidel - dvě fregaty třídy Krivak ZDE a 46 let starý torpédoborec třídy Kašin ZDE - nevyvolává velký dojem. Mají daleko k tomu být účinná a je třeba je vyměnit. Počátkem července Krivak během přehlídky na Krymu neuspěl při odpálení protiponorkové střely SS-N-14 Silex ZDE. Větší část ruské Černomořské flotily zůstává v loděnicích. Intervence také ukázala nedostatečné logistické a přepravní kapacity ruského námořnictva, které je již po několika týdnech podporou bojových operací v Sýrii přetíženo. Stárnoucí flotila vyloďovacích plavidel je improvizovaně doplňována komerčními dopravními loděmi zakoupenými v Turecku s dosud neodstraněným originálním značením. Rusko vyměnilo vlajky na dopravních lodích a změnilo je tak podpůrná plavidla, zatímco převedlo dodatečná námořní dopravní plavidla od jiných agentur, jež měla původně plnit logistické úkoly dokonce až v Arktidě.

Mezitím ruská Kaspická flotila vyzbrojená docela výkonnými korvetami třídy Bujan-M ZDE a fregatami třídy Gepard ZDE odpálila do Sýrie protizemní střely s plochou dráhou letu Kalibr-NK (3M-14T) ZDE. Vzhledem k naprosté absenci vojenské potřeby takového úderu byl spíše drahou předváděcí akcí, jež měla demonstrovat, že Rusko disponuje přesnou zbraní dalekého dosahu srovnatelnou s americkou střelou Tomahawk. Kaspická flotila je ve srovnání s Černomořskou nová a účinná. Takže útok Kalibrem naznačuje budoucí vývoj, kdy lodě umístěné na Krymu budou nahrazeny několika novými fregatami, korvetami a eskadrou vylepšených ponorek třídy Kilo ZDE. Další kapacity představují systémy radioelektronického boje jako Krasucha-4 ZDE schopné rušit navigační systémy koaličních bezpilotních prostředků nebo letounů.

Ruská intervence zatím slouží především jako pojítko společných syrsko-íránských pozemních akcí, ale její dopad se spíše soustřeďuje na podporu iniciativy a znovuoživení syrské armády. Nálety nepochybně oslabují povstalecké síly, ale nedokážou vytvořit mezery v jejich postaveních, které by syrské jednotky mohly využít. V porovnání s kapacitami amerického letectva a námořnictva se jedná o dosti skromné kapacity, ale výrazně překračují to, čeho byli Rusové schopni ještě v roce 2008, kdy ve válce s Gruzií ztratili šest letadel. Vojenské reformy, rozsáhlé modernizační úsilí a masivní program vojenských cvičení obnovily kompetence a kapacity části ruské armády. Mezitím ruská raketová technologie nejen že dosáhla parity, ale v některých oblastech i překonala západní protějšky. Letectvo se snaží v omezené míře napodobit výkony Američanů během války v Perském zálivu v roce 1991, se smíšenými výsledky, ale nepochybně to představuje dramatické zlepšení ve srovnání s čímkoliv, čeho byli Rusové v postsovětských dobách schopni.

Podrobnosti v angličtině: ZDE