Objednávka v restauraci za 1 500 EUR
16. 7. 2015
V klubu "Tropicana" na ostrově Mykonos existují ve velkém počtu dvě „věci“: polonazí lidé a alkohol. Že Řecko sténá v krizi, není ale na Mykonosu pociťováno. Boháči z celého světa neznají při oslavách žádnou míru - a řečtí číšníci šetří na lepší budoucnost, píše německý Focus. Pro Britské listy přeložil Milan Lelek.
Než slunce zapadne, hromadí se v Paradies prázdné lahve od šampaňského. Je to vysoká halda skla, kde dominují bílé lahve Moët & Chandon, smíšené se zbytky vodky, ginu a tequily. Nad bílou pláží a tyrkysovým mořem pomalu klesá slunce. Basy duní.
Mykonos s větrnými mlýny a večírky, které neznají žádnou míru, je ostrovem superlativů. Přímo vedle klubu Paradies je Super Paradise Beach, kterému se, navzdory svému názvu, dosud nepodařilo překonat Paradise Beach.
Dva kluby, Paradise a Tropicana, vedle sebe soutěžit o převážně mladou klientelu. V půl páté odpoledne, kdy se účastníci včerejší party pomalu zotavili z předešlé noci, se opět zapínají hudební boxy. Polonahé profesionální tanečnice si stoupnou na stoly, aby zažehly náladu.
"Jaká krize?" Číšník se pobaveně zasmál, ale nemyslel to zle. "Tady není žádná krize. Vše je jako každé jiné léto." Publikum v klubu Paradies je mezinárodní, Řeky tu můžete zastihnout jen stěží. S nimi ale zůstává krize také přede dveřmi.
Místo toho přicházejí milovníci žhavých večírků z celého světa. "Welcome Austrálie" volá bavič a sklízí hlasitý pokřik. "Vítáme Mexiko! Vítáme Španělsko! "Mimo svého mikrofonu má na sobě stříbrné slipy, vzadu žádná látka, na čelní straně slon s dlouhým chobotem. "Pokud zavolám ,Pussy' odpovídají voláním ´ficken´", říká.
Jeden z mnoha, kteří hlasitě halekali, je Mike. Mladý muž se právě zakončil studia na college a nyní slaví se třemi přáteli v klubu Paradies. Tančí se na lavičkách, jejich košile jsou rozhaleny a odhalují opálená těla, před nimi kbelík s ledem a se čtyřmi lahvemi šampaňského, každá za 85 EUR, a to je teprve první kolo dlouhého večera. Peníze pochází od rodičů, řekl Mike, který vyrostl v Hong Kongu a na Miami.
U vedlejšího stolu slaví Mexičani. Přiletěli jen na víkend, temperamentní skupina chlapců a dívek, kteří vypadají, jako by neměli mít ještě možnost objednávat alkohol. Dělají to bohatě: "Naše první objednávka byla za 1 500 Euro," říká dívka a ukazuje na kbelík plný šampaňského, vodky a ginu. Samozřejmě, že to platí rodiče.
Pro číšníky jsou movití hosté vítaným zdrojem příjmů. Většina z nich přichází pouze na letní měsíce, aby si vytvořila finanční polštář na zbytek roku. Kromě platu, jehož výše se nemusí uvádět, profitují zejména z velkorysého spropitného od rychle se opíjejícího "party lidu".
Anastassia pracuje již pátý rok za sobou v Tropicana klubu. Doma je v Aténách, kde se vzdělává pro povolání zdravotní sestry. Tuto školu financuje prostřednictvím své práce v Tropicana klubu. Je to těžká práce. Hory lahví, které táhne tam a zpět, hodně váží a znovu a znovu jsou ruce hostů na jejích prsou nebo na zadku. Pouze tuto jednu sezónu to chce ještě vydržet, jak říká, potom dokončí školu a bude mít toho všeho na Paradiesu dost.
Jak večerní nálada postupuje, více a více kňourajících párů lze nalézt na pláži. Do tyrkysově modré vody, která tak proslavila Mykonos, se jen málokdo odváží. Osamělý plážový prodavač přechází pláž, jako zavazadlo má pouze selfie hole.
Tanečníce se mezitím stáhly z „jeviště“. Slavící hosté jsou na svých místech, poslední zábrany padly. Sklenice a poháry zůstaly na stolech, místo toho zvedají slavící láhve s alkoholem přímo k ústům, k vlastním, nebo ke svým sousedům. Muži lízají šampaňské z poprsí cizích žen.
Noc v klubu Pardies je na začátku a slibuje, že bude dlouhá, stejně jako všechny letní noci na Mykonos. Zatímco bavič znovu žhaví davy, přivezl Abdul svou dodávku ovoce do zadního vchodu klubu Tropicana. Přivezl svůj náklad do kuchyně, pro čerstvé ovocné koktejly pro mezinárodní mladé boháče. Nyní pojede domů, aby se po krátké noci připravil na další pracovní den na plantážích. Na Mykonosu je málo možností pro zemědělství, země je tvrdá a ostrov trpí nedostatkem vody.
Abdul přišel plný naděje z Bangladéše do Evropy. Chtěl vybudovat nový a lepší život tady. Nejdříve strávil nějaký čas v Aténách a snažil marně najít práci. Pak přišel na farmu na Mykonos. Ale Abdul není spokojen. "Tento ostrov není dobrý," říká. Jakmile něco ušetří, chce jít dál. Na sever Evropy. Chce se dostat tam, kde jsou skutečná pracovní místa. A lepší budoucnost.
Podrobnosti v němčině ZDE
Diskuse