Existují i lidé, kteří kriticky přistupují jak k Západu, tak k Rusku

13. 3. 2015 / Daniel Veselý

Pokud hovoříme o Putinově režimu, je samozřejmě zcela očividné, že je represivní, nelze přehlédnout vlivy krajní pravice na něj. Je proto nabíledni, že se s ním česká levice nemůže ztotožňovat. A to ani v případě mocenského zápolení Západ/USA versus Rusko.

Ruské vojenské angažmá na Ukrajině včetně anexe Krymu apod. zjevně probíhá v rozporu s mezinárodním právem, nicméně je nutné pochopit okolnosti a dějinné souvislosti, které mu předcházely, dále je pak nutno pochopit optiku Kremlu, abychom mohli analyzovat jeho ofenzivní kroky, jimiž se jeho sousedé cítí být ohroženi. Tím ale aktivity Kremlu samozřejmě nechci hájit.

Západní agrese počínaje Napoleonem, pokračuje invazí ve 20. letech 20. století a kulminuje Hitlerem – a volně navazuje tragickým pádem Ruska na pomyslné dno, kdy podle nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze v době „šokové terapie“ v Rusku 90. let míra chudoby vzrostla ze 2 procent na 40 až 50 procent, HDP klesl o 40 procent, v některých částech Ruska dokonce až o 70 procent, na čemž se podíleli západní „privatizátoři“ a MMF, to vše v ruské věrchušce formulovalo permanentní pocit ohrožení.

Svržení demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta a nastolení Kremlu nepřátelského režimu vedlo k ohrožení existence jediné teplomořské ruské základny na Krymu – a kostky byly vrženy.

Zdůrazňuji ale, že považuji ruskou anexi Krymu za ilegální akt, stejně tak vojenské vměšování na území cizího státu za nepřijatelné. Ale Moskva dobře vnímá fakt, že západní země takto jednají pod různými záminkami. Vezměme si izraelskou anexi Golanských výšin, po níž ani pes neštěkne, či rovnou kosovský precedent.

Nesouhlasím však s Čulíkovým tvrzením, že Rusko představuje hrozbu Evropě. Existují snad takové signály, nebo přesněji řečeno, mělo by na to Rusko dostatečné síly, aby obnovilo „věhlas“ carských dob a Sovětského svazu? Pochybuji. Také se nedomnívám, že Američané na obranu Evropy nic nepodnikli.

Nedávno BL publikovaly můj text o americké reakci na ruské vojenské aktivity na východě Ukrajiny a v regionu ZDE v podobě operace Atlantic Resolve, v jejímž rámci v pobaltských republikách a v Polsku operují stovky amerických vojáků a posilují své alianční partnery, do tamních vojenských přehlídek se zapojují americká bojová vozidla, která projíždějí jen několik stovek metrů od ruských hranic; v Černém moři se nachází šest válečných lodí NATO počítaje v to americký torpédoborec vybavený naváděnými raketami – to vše a další kroky, třeba chystané letní vojenské operace koordinované americkou armádou na území „od Baltu až po Černé moře“, plánované rozmístění amerických jednotek v České republice, Maďarsku a v Gruzii – dle mého soudu k řešení situace nepomáhá, spíše naopak.

Také některé výroky například vrchního velitele sil NATO v Evropě Philipa Breedlova, jež podle německé diplomacie torpédují moderaci konfliktu na Ukrajině, nejsou zrovna šťastné ZDE.

Nemyslím si, že v České republice existují jen dva zaťaté tábory – jeden nekriticky hájící to, co pronese a provede Putin, a proklínající dekadentní Západ v čele s USA a druhý, který trpí rusofobním stihomamem a stavěl by před soud stoupence tábora prvního za vlastizradu.

Existují i lidé, kteří kriticky přistupují k Západu i Rusku – preferující diplomatické urovnání krize do posledního dechu před eskalující vojenskou konfrontací – mezi něž se sám počítám, nicméně mám za to, že coby příslušník západního civilizačního okruhu je mou primární povinností kriticky zohledňovat kroky Západu v ukrajinské krizi – a teprve poté analyzovat aktivity „nepřítele“.