Právo na zbraně

9. 2. 2015

Státní monopol na násilí je jedním ze základů právního řádu. Suverénní, mezinárodně uznávaný stát má nejen právo, ale i povinnost jednat proti ozbrojeným skupinám, které bojují proti ústavnímu pořádku na jeho území. Není tedy pochyb, že vláda musí přijmout opatření proti ozbrojeným milicím na svém území, a to i vojenskými prostředky - s ohledem na zákon.

To platí pro Irák v boji proti tzv. "islámskému státu", jakož i pro Nigérii v boji proti Boko Haram, pro Mexiko v boji proti drogovým kartelům a samozřejmě pro Ukrajinu v boji proti tzv. "lidovým republikám". Kdo popírá práva vlády, chce zmařit základy mezinárodního řádu a podporovat beztrestnost. Tyto samozřejmé pravdy jsou často zapomenuty v diskusi o tom, zda Ukrajině dodat zbraně.

Samozřejmě, kdo je v zásadě proti dodávkám zbraní kamkoliv, bude opět proti. Ale tento přístup funguje pouze potud, pokud neuvedete nic konkrétního. Průzkumné a zbraňové systémy, které slouží vlastním ozbrojeným silám a lépe chrání civilisty před útoky - od průzkumných bezpilotních letounů až po radarové systémy - nelze srovnávat s útočnými zbraněmi používanými proti bezbrannému obyvatelstvu, s tím, co Rusko dodává režimu v Sýrii.

Obavy z eskalace a závodů ve zbrojení jsou oprávněné. Ale v tomto konkrétním případě jsou neopodstatněné. Spirála násilí vyplývá ze skutečné vojenské nerovnováhy. Je-li cílem nalézt politické řešení na Ukrajině, cestou k němu nebude, pokud jedna strana - milice na východě - je neustále zásobována z Moskvy, kdežto druhá - legitimní vláda - zůstává bez pomoci. Tato cesta nevede k politickému řešení, ale otevřeně upřednostňuje vojenskou eskalaci separatistů.

Politické řešení na východní Ukrajině je možné pouze v případě, že ozbrojené skupiny budou zablokovány vojenskou cestou - to znamená, když bude ukrajinská armáda dostatečně silná, aby v zárodku odrazila jakýkoliv útok. To není jen otázka techniky. Ale tato otázka k tomu patří.

Zdroj v němčině: ZDE