Šestiprocentní fašismus?

27. 10. 2014 / Karel Dolejší

Pokud se výpočet "kurčatovců" konečnými výsledky sčítání hlasů potvrdí, dostala by ultrapravice přece jen více hlasů, než se očekávalo, a její nejsilnější subjekt překročil 5% klauzuli, což rozhodně není nic potěšujícího. Ani tak by ovšem výsledek voleb nezakládal nejmenší důvod označit moskevskou propagandu ohledně "fašistické" Ukrajiny a všechny její sekundární a terciální retlanslátory a odvary ve světě i v ČR za proroky politické situace kolem Dněpru. Pravicoví extrémisté podle exit polls navzdory apokalyptickým předpovědím nezískají na Ukrajině žádné významné postavení. Budou na tom zhruba podobně jako v Česku rasisté z Okamurova Úsvitu.

Jestli je Ukrajina s šestiprocentními fašisty ze strany Svoboda fašistická, pak je ovšem Česká republika se sedmiprocentními okamuristy rasistická. Otázka potom zní, kde je třeba vést kýženou hranici mezi "fašistickými" a "nefašistickými" státy. Je jí přítomnost nějaké té nahnědlé strany v parlamentu? Pak je ovšem desítky let fašistické Rakousko nebo Itálie. Chcete dál z propagandistických důvodů rozmazávat hranici mezi použitím pojmu tak, aby ještě dával nějaký smysl, a pavlačovými drby? Pak si prosím poslužte a opakujte dál obvinění ohledně "fašistické" Ukrajiny - místo věcného zabývání se její skutečně hnusnou menšinovou ultrapravicí v přiměřené perspektivě - dokud vám to samotným nepřijde pitomé.

Kdyby to náhodou některé z těch, kdo dosud neúnavně pokřikovali hesla o fašistech, po parlamentních volbách přestalo bavit, třeba by také nezaškodilo zamyslet se konečně nad tím, zda Ukrajina není náhodou legitimní subjekt mezinárodního práva s naprosto stejně oprávněnými zájmy a požadavky, jako mnohými tak obdivované a za každých okolností omlouvané a vyzdvihované Rusko - to Rusko, jehož protikyjevská propaganda nemá a nikdy neměla za cíl nic jiného, než veškeré oprávněné ukrajinské zájmy od základu delegitimizovat...