Pomohlo Německo ruské operaci na Ukrajině?

23. 4. 2014 / Karel Dolejší

Rogin se zaměřuje především na smlouvu, kterou v roce 2011 podepsala německá firma Rheinmetall. Předmětem bylo vybudování bojového simulátoru v Mulinu na jihu Ruska, schopného ročně vycvičit až 30 000 ruských vojáků. Tento kontrakt ještě nebyl dokončen a Německo ho zrušilo (cena činí 140 milionů dolarů...), avšak Američané přesto hovoří o tom, že Němci už Rusům s výcvikem léta pomáhali, a to podle nich dokonce i během invaze na Ukrajinu. A ve skutečnosti prý cvičili jednotky Specnazu, které při invazi sehrály/sehrávají klíčovou roli.

Jak měla konkrétně německá pomoc ruským ozbrojeným silám vypadat se Rogin nezmiňuje. Okrajově hovoří o společných cvičeních, jichž se Rusové účastnili v Německu, a v závěru cituje bývalou ruskou analytičku U.S. Army Fionu Hillovou. Ta upozorňuje, že změny, které Rusko provedlo v ozbrojených silách po roce 2008, nebyly ani tak odrazem poučení odvozených z invaze do Gruzie, ale poskytly spíše základnu "pro nový typ operací". "Měli jsme tomu věnovat větší pozornost", říká Hillová, jejíž místo bylo zrušeno s odůvodněním, že Rusko údajně nepředstavuje do budoucna žádný problém. "Tyto signály zde byly po dlouhou dobu, ale špatně jsme je chápali."

Zdroj, který si nepřál být jmenován, sdělil Britským listům, že aktuálně větší obavy, než zrušený kontrakt Rheinmetallu, budí lekce, kterou Moskvě přinesla účast na manévrech Atlas Vision, kam byli ruští zástupci pozváni právě z německé iniciativy, v rámci přípravy na dodávku simulátoru Rheinmetall. Rusko se účastnilo zmíněných manévrů v roce 2012 a 2013 a letošní ročník, jenž byl mezitím zrušen, se měl dokonce konat na ruském území.

Zejména ročník 2012 v Ga-Pa byl podle uvedeného zdroje z ruské strany výslovně označen za "historický", protože umožnil pochopit, jak vypadá rozhodovací proces v západních armádách. Kromě toho se zde ruští zástupci seznámili s nejnovějším americkým pojetím informačních operací, jehož autorem je major letectva David Faggard.

Jak vyplývá z osudu Hillové, která nyní pracuje pro Brookings Institution, ale i z faktu, že se letošní ročník manévrů Atlas Vision měl už bez jakékoliv německé, avšak za to s výraznou americkou účastí konat v Rusku, nebylo to ovšem zdaleka jen Německo, kdo v oblasti spolupráce s ruskými ozbrojenými silami leccos podcenil. Proto také není vůbec namístě ukazovat prstem výhradně na Berlín, případně na další země, které v době úřadování prozápadního exministra obrany Serďukova prodaly do Ruska některé zbraňové systémy (Francie, Itálie, Izrael).

Kremlu ani tak nepomohla nějaká konkrétní "lehkomyslná" země, jako obecně naivní přístup, který byl už před nějakou dobou popsán ve výroční zprávě české Bezpečnostní informační služby za rok 2012.

"Obchodníci, vědci i politici mají tendenci přisuzovat vlastní motivaci a cíle (výsledek výzkumu, investice, zisk apod.) i svým východním partnerům. Pro ně však mohou být tyto motivace a cíle spíše podružné a krátkodobé, protože ve skutečnosti sledují zcela jiný primární zájem, který je často mnohem dlouhodobější a který může představovat skrytá bezpečnostní rizika."