Kde je naděje?
9. 10. 2013 / Ivan Větvička
Letos může veřejnost poprvé v historii nahlédnout do spletitých útrob půdy zámku v Třeboni. Po staletí zamčené dveře se otevřely na jediný týden od 5. do 12. října, aby zde mohla proběhnout výstava moderního umění Proč jsme tady? Odpověď na otázku v názvu hledá 37 autorů ze zemí Visegrádské skupiny. První návštěvnice se však zaraženě zeptala na něco úplně jiného: "U vchodu máte napsáno Naděje, Pravda, Láska, Víra... a já je tu nevidím. Vystavuje tu spousta mladých lidí a ti by přece měli mít nějakou naději. Proč je to tak depresivní?"
"Já vím, že naše doba za nic nestojí, ale už bylo hůř, měli jsme tu komunisty, nacisty, války...," pokračovala dáma. Dostalo se jí vysvětlení, že u vchodu si nepřečetla popisky k výstavě, ale jména rybníků na Třeboňsku. Kam zmizela naděje s malým n jí nikdo neřekl, všichni byli otázkou zaskočeni. Chmury mohou pramenit z toho, že nyní si za současný středoevropský marasmus můžeme sami, nejsou tu žádní okupanti, v jejichž odchod bychom mohli věřit, ani z vnějšku podporovaná totalita. Nebo lze na věc pohlížet z úhlu osobních zájmů vystavujících umělců: Téměř každý, kdo se pokusí instalovat nějaké větší dílo ve veřejném prostoru, propadne skepsi. I v případě, že se mu podaří obecní zastupitele přesvědčit, že jeho práce dané prostranství zušlechtí, vyslechne si základní odmítavou mantru: Nejsou peníze. Přitom jsme miliardy z evropských dotací zakleli do sterilní betonové zámkové dlažby. Kolik promile z těchto peněz šlo na tvorbu plastik? Při troše štěstí ozvláštňuje náměstí učesané eurohřebenem nahrubo otesaný žulový blok, který připomíná náhrobek nebo patník. Pokud byli radní odvážnější, teče z toho občas voda.
Naděje je na půdě
Vraťme se ale k výstavě. Spekulace o duševním rozpoložení autorů vyvrací kurátor Jan Mladovský: "Je to reakce na prostor, ve kterém se výstava odehrává. A ten prostor je velice silný a impozantní, tudíž výrazně dominuje." A právě zde se skrývá ona naděje, kterou první návštěvnice přehlédla, ač stála v jejím středu. Autoři se s hravou lehkostí dokázali přizpůsobit netradičnímu prostředí a s nevelkými náklady si s potěšením zkusili instalaci v potemnělém prostoru hnědavého šerosvitu místo ve standardně nasvětlené bílé galerii. Když pak kurátoři sehnali silná halogenová světla, byl největší zájem o kouty, kde ještě zůstala trocha tmy. Výstavu tvoří četné videoprojekce, plastiky, obrazy, fotografie a hříčky s tvarem, světlem, zvukem i psaným slovem. Nebojte se nahlížet do stínů. Třeba tam najdete něco, co vás inspiruje, co se vám bude líbit. Anebo se vám to líbit nebude. Konceptuální umění nebývá určeno k dekorativním účelům, je třeba ho chápat jako moderní formu filosofie, zamyšlení, které se obejde bez tlusté knihy, často i beze slov.
Výstava je otevřená denně od 12 do 18 hodin, doprovázejí ji performance a koncerty. Vstupné se nevybírá, akci podpořil Visegrádský fond.
Více informací naleznete ZDE
Diskuse