Ústavu České republiky si musí hlídat občané sami
4. 6. 2013
Tisková zpráva Ne základnám
Společně se spisovatelkou Lenkou Procházkovou, HzPD a dalšími organizacemi iniciovala Ne základnám protest k tzv. církevním restitucím před Ústavním soudem. Policie ČR shromáždění v Brně před Ústavním soudem neumožnila s tvrzením, že je nezákonné. Pro případné petiční stánky stanovila režim odchodů a příchodů občanů podepisujících petice. Z čeho vycházel zákaz policie u řádně ohlášeného a nezakázaného shromáždění občanů?
Zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. ze dne 16. června 1993
*Změna: 331/1993 Sb.Změna: 236/1995 Sb.Změna: 77/1998 Sb.Změna: 18/2000 Sb.Změna: 132/2000 Sb.Změna: 48/2002 Sb.Změna: 202/2002 Sb.Změna: 320/2002 Sb.Změna: 114/2003 Sb.Změna: 120/2004 Sb.Změna: 83/2004 Sb.Změna: 234/2006 Sb.Změna: 342/2006 Sb.Změna: 227/2009 Sb. Změna: 404/2012 Sb. Změna: 275/2012 Sb. (v tomto znění od 8. 3. 2013)*
§ 25
Zakazují se shromáždění 1) v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná.
Čtenář si může říci, co chcete, vždyť je to v pořádku. Dnešní doba je postavena na otázce informovanosti, časových možnostech občanů se v množství informací orientovat a schopnosti oddělovat plevu od zrna. Média, "hlídací pes demokracie", tuto úlohu zcela ignorují. Česká televize, která by měla z pozice veřejnoprávního media občany, voliče objektivně, nezaujatě a hlavně pravdivě informovat, dolouhodobě pracuje v režimu vytváření chaosu. Měla by to být právě veřejnoprávní televize, která by za občany křičela, "nebraňte občanům v svobodném projevu" na základě následujícího zákona
Zákon o právu shromažďovacím č. 84/1990 Sb. ze dne 27. března 1990
*Změna: 175/1990 Sb. Změna: 259/2002 Sb. Změna: 151/2002 Sb. Změna: 501/2004 Sb.** Změna: 274/2008 Sb. Změna: 294/2009 Sb. *
Úvodní ustanovení
§ 1
(1) Občané mají právo pokojně se shromažďovat.
(2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.
(3) Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též pouliční průvody a manifestace.
(4) Ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu.
(5) Jsou zakázána shromáždění v okruhu 100 m od budov zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají.
Svolavatelé oznamují svolaná shromáždění podle výše uvedeného zákona.
§ 5 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. ze dne 16. června 1993 je v příkrém rozporu se zákonem o právu shromažďovacím č. 84/1990 Sb. ze dne 27. března 1990.
Bez jakýchkoliv diskusí se Ústavní soud tímto pasoval na sbor zákonodárný a není povinností občana, aby zkoumal původce zákonného paskvilu v podobě zákona o Ústavním soudu. V pohledu úsporných opatření by v takovém případě bylo rozumné zrušit Parlament ČR, protože jeden zákonodárný sbor v podobě Ústavního soudu stačí.
Na příkaz policie se shromáždění a petiční stánky přesunuly pro jistotu o 120 m od Ústavního soudu, a to k Nejvyššímu správnímu soudu. S prohlášením o zajištění bezpečnosti (protestující občan = terorista) byly stany a petiční stánky vykázány dál o dalších 50 m. Zákonodárné sbory se začaly množit jako houby po dešti.
Nové místo shromáždění, kde byly postaveny stany a petiční stánky, bylo vzdálené 15 m od kostela. Na stany s úmyslem je poškodit zaútočil občan a na dotaz, proč to dělá, odpověděl, "nemáte tu co dělat". Zeptali jsme se ho přímo, zda tak jedná jako katolík. Odpověděl ano. V krátké debatě, kdy jsme vyjádřili zklamání, že se takto projevuje katolík, od něhož bychom očekávali pochopení, duchovní lásku a ne agresivitu, se nám dostalo prohlášení, že je nutné nás upálit. Nutno dodat, že při sběru podpisů na petice týkající se církve římskokatolické jsou často aktivisté vystavování agresivním verbálním útokům věřících této církve a klademe si otázku, proč jen u této církve.
Část aktivistů v 16 hodin odešla do budovy Ústavního soudu poslechnout si nález k návrhu, aby zákon o tzv. církevních restitucích č.428/2012 Sb. byl zrušen. Většina aktivistů, kteří nikdy nebyli u vyhlašování ústavního nálezu v budově Ústavního soudu očekávala skupinu moudrých, oduševnělých soudců a soudkyň, hájící zejména zájmy České republiky, jejich občanů.
Místo toho byli svědkem šokujícího představení, vystoupení zpravodaje Ústavního soudu soudce JUDr. et PhDr. Stanislava Balíka ( Západočeská univerzita v Plzni, Katedra právních dějin ), který se otevřeně předkladateli návrhu vysmíval.
Jakýkoli návrh, žádající zrušení zákona, i kdyby vykazoval chyby, není důvodem k povýšenému, arogantnímu jednání soudce. Zpravodaj si evidentně vyřizoval účty s předkladatelem návrhu doktorem Hrádelem (ten jej před projednáváním návrhu o zrušení zákona označil za podjatého), přičemž zpravodaje přítomnost občanů, jeho plátců, vůbec nezajímala. Při čtení odůvodnění rozhodnutí nálezu Ústavního soudu dokázal zpravodaj zaměnit zákon občanský za církevní.
Pravděpodobně nejen aktivisté po vyhlášené přestávce, před níž dvě hodiny probíhalo posměšné čtení nálezu, toto divadlo opustila, aniž by se dočkala odpovědi na otázky, zda rozsah finančního požadavku a majetkového vyrovnání je spravedlivý.
Ústavní soudce JUDr. et PhDr. Stanislav Balík za to všem přítomným přečetl preambuli Ústavy ČR. Chtěl tím pravděpobně dokázat, že politická kultura Ústavního soudu se liší od kultury parlamentní. Hluboký omyl.
Byť si to nechceme připustit, pořád si myslíme, že to tak není, musíme si přiznat, nemáme svobodu.
Nejsme svobodní. Kardinál Duka to vyjádřil slovy "ta lůza". Kde není svoboda, není demokracie.
Historie stará 300 let se jen opakuje a můžeme doufat, i když jsou naši předci hájící českou státnost a kulturu zašlapáváni, zda se najde dostatek těch, kteří zabrání nové trpké a dlouhé cestě k samostatnosti a svobodě.
za iniciativu Ne základnám
Eva Novotná, mluvčí
Diskuse