KAUZA JAN PALACH

Pamětníci jsou uraženi chováním pravice ve sněmovně

8. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

Milý kolego,

děkuji, že jste se tak záhy ozval proti té pitvorné frašce ve sněmovně stran Jana Palacha. Já, protože už přessedmdesátník, jsem se i organizačně zúčastnil tehdy akcí kolem pohřbu, demonstrací studentů, rozhlasového seriálu "Řádky k úvaze" podporujícího studentské a další snahy, requiem u svatého Tomáše atd ; Jaroslava Moserová, tehdy Palachova ošetřující lékařka, byla naše spolupracovnice (Odeon, Mladá fronta) a přítelkyně.

Takže: pravdu má tentokrát paradoxně Grebeníček, nikoliv ty vyprázdněné mozky typu Němcové a Černochové - a dalších takézastupitelů.

Zdraví Hanuš Karlach

(Hanuš Karlach je známý překladatel)

Jsem naprosto znechucen ČT o Palachovi, Je mi 74 let. Přesně vím co šlo, stávkovali jsme. podpořili jsme Vysočanský sjezd KSČ. Dubček byl pro nás autorita. Co se ještě dovím. Jak je možné, že se falšují dějiny, kdo to podporuje a kdo to všechno řídí.Je vůbec pane Čulík proti tomu nějak protestovat? Aspoň že na BL je možno se dozvědět pravdu, píše Herman Schottek.

Věta, kterou pan Dolejší z Grebeníčkova projevu vybral, v projevu zazněla jako citace důvodové zprávy předkladatele z ODS. Poslanec Grebeníček její význam opravdu překroutil. Jan Palach se vskutku stal symbolem boje proti totalitě.

Avšak jak to Grebeníček skutečně myslel, to naznačuje další část projevu. Cituji: "Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti Komunistické straně Československa (poslanci ODS bouchají do lavic a odcházejí se sálu, s nimi celá koalice a část poslanců Věcí veřejných), jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu ve všech strukturách svazu vysokoškolského studentstva."

A právě to rozlítilo pravicové poslance a některé nechápavce z ČSSD. Palach rozhodně nebyl antikomunista, maximálně byl antistalinista ve smyslu protestu proti probíhajícímu útěku od myšlenek Pražského jara. Grebeníček se k tomuto odkazu roku 1968 jednoznačně hlásí a současně upozorňuje na to, že jeho čin byl především šokující výzvou k aktivitě a boji lidí za svá práva. K tomu, aby nezapomínali na Jaro 1968 a pokračovali v něm. Asi stejně jako lidé, kteří už dávmo zapomněli, že i v listopadu 1989 šlo o vizi jiné společnosti, než kterou jim právě předkladatelé tohoto zákona v dalších letech naservírovali dodává Ivo Honický.

0
Vytisknout
20398

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2013