Patrik Kroščen starší: Jednou bych chtěl říct: Synku, dotáhls to daleko

18. 7. 2012 / Pavel Pečínka

čas čtení 6 minut

Málokterý otec se snaží od malička svého syna nasměrovat na určitou dráhu s takovou vytrvalostí jako Patrik Kroščen. Zajímaly nás proto jeho cíle, motivy a očekávání.

Kdo je trénérem vašeho syna?
Velmistr Pavel Trošák. Je to nositel 9. danu a také prezident Mezinárodní federace sportu a bojových umění ve stylu "dju su kung fu chan shaolin si" pro Českou republiku. Tohoto člověka si nesmírně vážím, obětoval totiž celý svůj život tomuto sportu. Jinak je velice přísný, tvrdý a nekompromisní. V sedmdesátých letech založil svou školu, kde se trénovalo tradiční bojové umění zvané karate shotokan. A až na přelomu osmdesátých a devadesátých let se začal zabývat stylem dju su kung fu, který se k nám dostal právě díky němu a jemu blízkých přátel z Německa a Polska. Je to člověk, který mě dokáže svou aktivitou, jak se říká, nakopnout, a to tehdy, kdy to potřebuju.

Uvedu příklad -- je majitelem stavební firmy, kde ve svém věku normálně manuálně pracuje od rána do večera, poté přijde na řadu trénink od 18 hodin, kterého se aktivně účastní, a ve finále si od pátku do soboty zajede zaskákat padákem, aby se uvolnil...

Co vás čeká v nejbližší době? Nějaké závody?
Od 5. do 7. října se uskuteční Mistrovství světa federace IBF, které se bude konat v Budapešťi. A dále: 27.--28. října se odehraje Mistrovství světa federace Kong sao, které se bude konat v polském Mikolowě. Určitě bychom se chtěli zúčastnit obou soutěží, ale je to dost finančně náročné, takže ještě nebudeme předbíhat.

Tohle všechno musí spolykat dost peněz, ne? A kolik času trávíte tréninkem?
Tak co se týče financí, všechno zatím hradíme ze svých zdrojů. Je to okolo 60 000 korun ročně. Velkou část z toho tvoří doprava, jelikož dojíždíme v průměru třikrát týdně na trénink...

Máte ještě další děti? Čemu se věnují?
Ano, máme ještě dvě dcery -- dvojčata Kateřinu a Karolínu. Letos jim bude 14 let, chodí na "základku" do osmé třídy. Aktivně se věnují zpěvu a tanci, od devíti let navštěvují základní uměleckou školu. Karolína hraje na klavír a Kateřina na kytaru.

Co byste si ze všeho nejvíce pro svoje děti přál?
Tak jako asi každý rodič -- jen to nejlepší, spokojenou budoucnost.

Když se Patrik od malička učí pořád bojovat, bojovat, bojovat -- napadlo mě: je díky tomuto sportu agresivnější, využil někdy své dovednosti?
Tuto otázku mi často pokládají lidé v mém okolí. Určitě není agresivní, myslím si, že právě naopak člověk, který se věnuje těmto sportům, je klidnější, vyrovnanější a kontrolovatelnější.

Znáte ve svém okolí někoho z řad Romů, kdo se podobným sportům takto věnuje?
Ano, mám pár přátel, kteří se dokázali v tomhle prosadit. Třeba Edmund Balog, Lucresius Chang Kišš, jinak vím ještě o další lidech, ale osobně je neznám. Třeba Pavel Petrásek, Leoš Kotlár, který stál v 80. letech u zrodu havířovského karate a další...
Jak velký ohlas má ve vašem okolí úspěch vašeho syna?
Určitě si lidi všímají jeho úspěchu. Myslím si, že to má kladný ohlas. Ale Patrik to ještě takto nevnímá vzhledem ke svému věku, což jsem velice rád. Takže se chová jako normální dítě, které občas provede nějakou klukovinu anebo taky dokáže někdy pozlobit.

Má Patrik nějaký vzor? Kdo ho nejvíce inspiroval kromě vás?
Jeho vzorem je určitě trenér a nejvíc ho inspiroval filmový herec Jean Claude van Damme. Taky Donny Yen, který ztvárnil roli trenéra známého herce Bruce Lee.

Kam až by to Patrik měl podle vás dotáhnout a jaké s ním máte plány?
Jako otec budu v první řadě rád, když z něho vyroste slušný člověk bez ohledu na to, jestli mu tohle sportovní nadšení vydrží. Nikde není psáno, že za rok za dva u toho zůstane a bude pokračovat. Na druhou stranu ho budu v této aktivitě nadále podporovat, a to dokud bude sám chtít. Určitě bych se chtěl dočkat dne, kdy bych mohl říct -- jó, synku, dotáhls to daleko a ten film s tebou se mi hrozně líbil...

Jak dlouho se tomuto náročnému sportu může člověk aktivně věnovat a závodit?
Když vidím našeho trenéra, kterému je skoro šedesát, tak mám pocit, že asi do smrti. To je u těchto sportů běžné. Na rozdíl od hokeje a fotbalu, kde odcházejí sportovci v 30--40 letech do důchodu, znám lidi, kteří přišli, aby začali právě v tomto věku, a to hlavně ze zdravotních důvodů. Kung-fu je velice zdraví prospěšné jak po psychické, tak fyzické stránce. Co se týče závodů, existují kategorie, kterých se účastní i mistři a nositelé danu -- to je stupeň mistr -- bez ohledu na věk.

Na závěr ještě trochu mimo téma. Mluvíte romsky? A co z romských tradic by se podle vás mělo udržet? Jste spíš pro integraci, nebo asimilaci?
Romsky rozumím a mluvím částečně tak asi napůl jako dnes většina Romů. Dokud jsem nezjistil, že existují lidi jako například profesor Ignác Zíma, který je podle mě největším odborníkem na romský jazyk, tak jsem si myslel, že hovořím a rozumím docela dobře. Jinak rodiče s námi doma romsky nemluvili, takže jako děti jsme kromě základních slov neznali téměř do dospělosti skoro ani slovo.

Asimilace, integrace -- nikdy jsem toto neřešil, přišlo to samo od sebe a je jedno, jestli žijete ve smíšeném nebo nesmíšeném manželství či partnerství, důležité je, aby rodina slušně fungovala bez ohledu na národnost.

Vychází v Romano hangos 9/2012

0
Vytisknout
6520

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2012