Tento proces byl svým způsobem na naše poměry mimořádný. Vlastně poprvé, po roce 1989, tu stanuli před soudem dva poslanci vládní koalice. Mimořádnost však byla hlavně v tom, že byli oba obžalováni za počínání, o kterém si celý národ šeptá, ale až na výjimky se s ním smiřuje a považuje ve vrcholové politice za normální, odlehčujíc si výrokem, „politika je jedno velké svinstvo“. Nutno říci, že většina lidí očekávala zametení celé věci, jak se říká, pod koberec. Vycházeli z dosavadních zkušeností z řešení obdobných věcí. Nakonec ve stejné době probíhalo a probíhá vyšetřování PROMOPRO a dopravního přestupku pana Janouška, možná by se dalo říci tradičním způsobem.

Zpočátku jsem sledoval tento proces příležitostně a útržkovitě, ze zpráv v televizi a rozhlase, kde se ztrácel v záplavě jiných událostí. Zarazila mě, jako starého dosluhujícího venkovského advokáta, ale jedna věc. Vystupování obžalovaných a svědků před soudem. Bylo i výrazivem prakticky totožné s tím, jak vystupují drobní podvodníčci a jiní obžalovaní z různých majetkových provinění. A tady se jednalo o představitele našeho státu. To probudilo moji zvědavost natolik, abych si udělal čas, a poslouchal vyhlášení rozsudku a čtení jeho odůvodnění v přímém přenosu na ČT 24.

Poslouchal jsem předsedu senátu soudce Šotta, a po dlouhé době jsem měl zase úctu k justici. Oba obžalovaní se odvolali, a je otázkou, jak vše dopadne. Podstatné však bylo řečeno zřetelně a nahlas. Sice asi neúmyslně, ale o to pregnantněji, zde došlo k odsouzení politiky a jejích prostředků současného establishmentu v podání vládní koalice. Každý, kdo sledoval tento přenos, viděl a slyšel, co nejen VV, ale vládnoucí třída považuje ve vrcholové politice za normální. Ať se jedná o poskytování výhod jejím účastníkům, vzájemné odposlechy, překrucování skutečnosti, lži a podrazy, arogance a přesvědčení o své nadřazenosti a nedotknutelnosti.

Velmi poučné byly i reakce po tomto procesu. Začaly hned v soudní síni, kdy dva z přítomných se jali napadat rozsudek výkřiky o demokracii. Zřetelně z nich čišelo, demokracií je jedině a pouze to, co vyhovuje mně a mým známým.

Naproti tomu o respektování práva vypovídají vyjádření bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu E. Wágnerové a předsedy KSČM V. Filipa, kteří proces, rozsudek i odůvodnění považují za velmi dobré. Pochyby mají jen o zákazu výkonu funkce poslance. V tom asi mají bohužel pravdu, protože formálně nelze výkon funkce poslance zakázat, a předseda Filip uvedl i proč. Je však smutné, že pokud by se obdobného činu dopustil třeba vrátný poslanecké sněmovny, tak jemu by mohl být zákaz činnosti uložen. Zajímavý byl i názor senátora Dienstbiera, který došel k tomu, zda zde není důvod pro pozastavení činnosti strany VV. Ovšem velmi pochybuji, že by vládní koalice připustila takové řešení. Nejen, že by přišla o většinu v poslanecké sněmovně, ale vytvořila by si tím nebezpečný precedens proti sobě do budoucnosti.

V nejbližších dnech uvidíme, kam se nasměrují orgány činné v trestním řízení a hlavně justice, kudy se bude ubírat politika v našem státě. Máme, jak říkají chemici, několik lakmusových papírků, podle jejichž reakce se dá hodně usuzovat.

Jsou jimi reakce policie na výzvu soudce Šotta k šetření skutečností kolem poslankyně Kočí, postoje vlády nejen k zmíněnému procesu, dořešení vyšetřování PROMOPRO, dopravního přestupku Janouška a výsledek odvolání Bárty a Škarky, abych zmínil jen ty, v této době, nejsledovanější.

Jako varovné memento zní výrok předsedy senátu. „Obžalovaný se totiž trestného činu dopustil v přímé souvislosti se svou poslaneckou funkcí a jeho kriminální jednání, učiněné ve snaze dosáhnout politických cílů v rámci své poslanecké funkce, bylo natolik hanebné, že veřejný zájem naléhavě vyžaduje, aby mu bylo zabráněno i nástroji trestního práva v dalším působení v této funkci.“

Ale zpět k zmíněným článkům. Jiří Jírovec se odvolává na zásadu dubio pro reo v případě V. Bárty, a zpochybňuje důkazy proti němu. Obdobné námitky má i Luděk Prokop. Namítají, že tak by šlo postihnout i další strany vládní koalice, uvádí i příklady za co. Osobně si myslím, že soudce své rozhodnutí zdůvodnil, odkazem na přiznání Bárty, i když on své počínání za v rozporu se zákonem nepovažoval. A co se týče, námitky, že tak jednají také ostatní, lze vznést jedině otázku, zda protizákonné jednání jednoho je důvodem pro nepostižení protizákonného jednání druhého? Mám za to, že ne. U článku B. Cveka mi vadí, aspoň tak jsem to pochopil, házení všeho na VV. Myslím si, že zbylé dvě strany koalice jsou pouze o něco mazanější.