Problém české neparlamentní občanské opozice v roce 2012

14. 3. 2012

čas čtení 4 minuty

Dovolte mi přidat svůj názor do diskuse k problematice českých protestů proti současné vládě. Je to vlastně také názor k problému existujících občanských iniciativ a 150 registrovaných politických stran. Pravdu mají určitě lidé, kteří tvrdí, že současné politické parlamentní strany jsou množinou různě zkorumpovaných politiků, kteří se od sebe liší jen tím, kteří kmotři za nimi stojí. Proto by občanské protesty měly volat po tom, aby se změnily podmínky vládnutí, protože nestačí jenom vyměnit současné politiky. Na tom se již shodne nejen většina českého národa, píše Václav Princ.

Abychom našli řešení současného problému společnosti po 22 letech od pádu jedné vládní politické strany, měli bychom chtít politiku bez pravolevé nenávisti, tedy politiku sociální a měli bychom chtít politiku, která povede společnost k prosperitě, k suverenitě a nezávislosti státu.

Vycházím z předpokladu, že je to požadavek většiny občanů. Abychom ho prosadili, potřebujeme se hlavně sjednotit na tom, že chceme změnu ve financování politických stran, měli bychom požadovat zrušení poslanecké imunity, měli bychom vyžadovat přijetí zákona o přiznání majetku, zákona o referendu, o odvolatelnosti politiků. Měli bychom stabilizovat Policii ČR, státní zastupitelství a soudy a vyžadovat právní stát, potrestání krádeží z doby privatizace a zestátnění ukradeného státního majetku.

Prvním problémem občanských protivládních protestů na konci minulého roku a na začátku roku 2012 je zejména nejednotnost současných občanských aktivit. Možná, že jde tak trochu o pomyslnou slávu těch, kteří vedou občanské iniciativy a usilují o svou popularitu. Podobné jednání můžeme sledovat mezi bývalými předsedy ČSSD, ale také mezi předsedy jiných politických stran. Pokud bych měl jmenovat, tak jsou to Miloš Zeman, Jiří Paroubek a současný Bohuslav Sobotka, ale také Václav Klaus, Mirek Topolánek, Petr Nečas, Petr Havlík a třeba paní Jana Bobošíková, Táňa Fischerová a další. Ne jinak je to mezi občanskými alternativami a regionálními občanskými aktivitami a politickými stranami a to ke škodě široké veřejnosti a občanské společnosti.

Druhým problémem současného, protivládního, všelidového tažení je pravolevé vidění světa. Přestože občané odsuzující komunisty usilují o stejné změny ve společnosti, o které usilují i komunisté, přesto proti nim používají místo argumentů ubohé floskule primitivního antikomunismu. Jak se přitom liší jejich požadavky? Odstranit zkorumpovanou vládu, zamezit korupci, přestat krást na vládní úrovni v řádu stovek milionů korun a skončit se zadlužováním státu. To snad chceme všichni.

Třetím problémem současné společnosti je role médií, zejména veřejných médií České televize, rozhlasu a problém většiny novinářů. Tím problémem je jakási forma autocenzury. Našim novinářům se nechce psát o některých občanských protestech a o probíhající diskusi ve společnosti. Pokud dříve prosazovala KSČ jen ideologii jedinou správnou, dnes je tomu přesně naopak. Naši novináři a dokonce i učitelé mají zřejmě dojem, že nemohou nebo nesmí myslet svým vlastním rozumem, ale musí psát a učit politiku, historii zcela opačnou.

Přeji občanům ČR více tolerance a pochopení k názorům druhých. Netrvejme jen na tom svém, jediném, správném názoru. Pro prosazení společenské změny k lepšímu nám stačí, když najdeme lepší formu občanské spolupráce bez urážek, napadání, podezřívání a vylučování lidí, kteří chtějí totéž, co chceme i my. Společný smysl našeho života je zřejmě v tom, abychom se měli všichni lépe a žili jsme ve spravedlivé společnosti. Nenechme si už nikdy organizovat náš život vládními nástroji v podobě zvláštních a tajných služeb.

Holešovská výzva na konci minulého roku si dala cíl sjednotit občanské iniciativy, odboráře, profesní asociace a společně s nimi demonstrovat jednotný názor v ulicích dne 15.3.2012. Pokud se sjednotíme na formě protestu, vyjasněme si ještě, jak prosadíme občanskou vůli, když vláda neodstoupí a nesplní požadavky. Bez podpory důchodců, studentů, umělců, novinářů, odborářů a 150 politických stran včetně parlamentní opozice ČSSD, KSČM a politických hnutí, toho mnoho neprosadíme.

0
Vytisknout
8109

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2012