Blokádu, ekologických aktivistů, která tam probíhala, jsem proto chápal především jako oprávněnou snahu lidí, kterým není osud šumavské přírody lhostejný, zabránit nezákonnému jednání. Velmi mne proto zarazilo, že soudy, které v jiných případech postupují často poměrně liknavě, prohlásily v tomto případě velmi rychle blokádu za nezákonnou, zatímco k zákonnosti či nezákonnosti probíhající těžby dřeva v národním parku, pokud vím, přitom nezaujaly stanovisko.

Věřil jsem, že účastníci blokády se nebudou dopouštět žádného násilí a doufal, že i eventuální policejní zásahy proti nim budou probíhat korektně. Ve většině případů tomu tak zřejmě bylo, ale objevilo se i několik stížností na násilí ze strany zasahujících policistů.

Jedním z těchto případů byl i zmíněný velmi razantní zásah policie proti panu Čápovi, který se domáhal možnosti kontaktu se svou zadrženou dcerou a následný konflikt mezi policisty a ženou pana Čápa. Jeho videozáznam je v tomto článku.

Nepředpokládal jsem, že se policie za tento zásah omluví. Ale domníval jsem se alespoň, že byli všichni zadržení pouze legitimováni a posléze propuštěni bez dalších následků, nanejvýše potrestáni nějakou pokutou za přestupek. Na videu není vidět žádné násilí ze strany pana Čápa vůči policistům. A pokud jeho žena opravdu jednou plácla policistu („pacifikujícího“ jejího manžela) po zádech, snad by bylo na místě to chápat jako přirozenou reakci ženy a matky na to, co v té chvíli viděla a prožívala. To je přeci něco úplně jiného než například útoky fotbalových fanoušků či jiných výtržníků, kterým někdy musí policisté čelit. Navíc krajský soud v Plzni později rozhodl, že zásahy policie proti účastníkům blokády nebyly oprávněné.

Bohužel jsem asi příliš naivní. Jana i Radovan Čápovi byli obviněni z útoku na veřejného činitele a v úterý 28. února stanuli před soudem v Klatovech.

Velmi mi to připomíná dva podobné případy, o kterých psaly Britské listy. Případ Johna Boka a Romana Týce (ne kvůli úpravě semaforů, ale kvůli tomu, že se zastal té řidičky). I zde došlo k tomu, že se dotyční zastali jiné osoby proti policii a posléze byli obviněni z útoku na veřejného činitele. V případě manželů Čápových však považuji za velmi závažnou skutečnost, že se pan Čáp zastával své vlastní dcery a paní Čápová svého manžela.

Věřím, že soud k těmto všem skutečnostem přihlédne a že především velmi důkladně prošetří, zda vůbec došlo ze strany obviněných k činům, z nichž jsou obviněni.

Když o tom znovu přemýšlím, vybavují se mi závěrečná slova básně Hermana van Veena. „Kdo nepozdvihne hlas, ten mlčí na souhlas.“ A proto si neustále kladu otázku.

Jak mohu pomoci Janě a Radovanu Čápovým?

Jak můžeme my ostatní pomoci Janě a Radovanu Čápovým? Případné nápady uvítám na své mailové adrese tomfia@volny.cz.