14. 12. 2011



Prispejte mobilem

Sledujte Britské listy na Twitteru.
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 12. 2011

Dalajlámovo pokrytecké poselství

Dalajláma přijal pozvání Václava Havla a nadace Forum 2000 a přiletěl do České republiky v Den lidských práv. Havel o svém příteli prohlásil, že ho v Česku „lidé milují, nicméně politici se jej trochu obávají,“ neboť přílet tibetského duchovního vůdce nerad vidí Peking z důvodů nám dobře známých. Dalajláma při svém vystoupení kromě svých obvyklých teatrálních gest na Foru 2000 společně s dalšími prominentními disidenty opět upozornil na „porušování lidských práv, které se děje na celém světě“. Kdyby však čeští lidskoprávní aktivisté a další stoupenci tibetského duchovního vůdce věděli, s kým mají v jeho osobě čest, nejsem si jistý, jestli by jeho k míru vybízející apely a pečlivě vybrušovanou auru apoštola lidských práv brali tak vážně.

Je celkem pochopitelné, že řada českých a čínských investorů i diplomatů nevnímá dalajlámovu návštěvu s takovým nadšením jako jeho stoupenci, kteří se dlouhodobě soustředí na kritiku potlačování lidských práv v této klíčové asijské zemi. Kritika čínského establišmentu z úst Člověka v tísni a dalších lidskoprávních těles mi ale přijde silně pokrytecká. Ano, zločiny a porušování lidských práv v Zemi středu ze strany čínského mocenského aparátu jsou zavrženíhodné a je nutné je odsoudit, o tom žádná. Ale jak můžeme odsuzovat zločiny našich papírových nepřátel, aniž bychom cupovali zločiny civilizace, k níž se od roku 1989 hrdě hlásíme, stejně jako k jejímu hodnotovému žebříčku, kde se slovo svoboda objevuje jako ústřední invokace? Máme snad hmatatelnější vliv na zamezení zlořádu doma či ve společnostech, s nimiž nás pojí stejné ideologické hodnoty, nebo v zemi, jež má poněkud odlišný civilizační a kulturní vývoj?

Když poukazujeme na gaunerství západních vlád, máme k tomu mnohem větší manévrovací prostor a víc prostředků, jak na tyto nepravosti upozornit a dát našim vládám na vědomí svůj odpor. Je to daleko smysluplnější než volat po změnách ve státech s odlišným kulturním, náboženským a politickým vývojem. Ba víc, kritizují snad Člověk v tísni, Václav Havel a sama Jeho Svatost primárně zlořády západních korporací v Číně, jako je vykořisťování místní levné pracovní síly nebo ignorace ekologických regulí, masivní posilování cenzury a prohlubující se eliminace lidských svobod, jak se můžeme dozvědět třeba díky investigativní práci kanadské novinářky a dokumentaristky Naomi Kleinové ZDE? A nemají snad čínské elity z činnosti západních korporací nemalé výnosy a nejsou s nimi v přímé a intimní spolupráci, například při implementaci rozsáhlého cenzorského aparátu v desítkách, ba stovkách čínských měst? Mám za to, že můžeme spíše ochromit činnost západních firem podnikajících v Číně tím, že nebudeme kupovat jejich zboží, a nikoliv jen titěrně pranýřovat diktaturu čínských elit v intelektuálních salonech ZDE. Čínské vládě přijdou jistě aktivity jako vyvěšování tibetských fanglí k smíchu, pokud se o ně vůbec zajímá. Důležitý je pro ni byznys, a v tom Západ jen tak nezklame.

Tento způsob kritiky proto považuji za naprosto bezpředmětný a kontraproduktivní. Lidskoprávní agenda těchto osob a institucí na druhou stranu nemůže být tolik věci neznalá a naivní. Její hlasatelé podle mého soudu, ale i zkušenosti, dobře vědí, kde je skutečná mentální hranice vymezující oblast porušování lidských práv, a kam je naopak zapovězeno vstoupit.

Dalajlámovo nedělní vystoupení na Foru 2000 ZDE, kde v minulosti vystoupila řada zločinců světového formátu a zároveň přátel Václava Havla ZDE, mi přišlo obsahově prázdné a nudné (i Bernard Kouchner se po 20 minutách dalajlámova vystoupení díval na hodinky) – přednáška o sedmi miliardách lidí, kteří sdílejí jednu planetu, o niž se musí starat, a kteří musí něco udělat s rostoucím rozdílem mezi bohatými a chudými, korupcí atd., prostě takové všeobecné fráze. O Indii k mému naprostému zděšení dalajláma opakovaně prohlásil, že je to demokratická a stabilní země, kde lidé žijí téměř v harmonii, přestože indická vláda společně se západními koncerny v centrální části země vede válku proti domorodému obyvatelstvu, protože tito lidé doslova sedí na rozsáhlém přírodním bohatství (dřevo, bauxit…) ZDE. Oproti demokratické Indii postavila Jeho Svatost nedemokratickou Čínu, jež podle jejích slov potřebuje západní typ demokracie, ale má se ještě co učit o lidských právech apod. Pro některé posluchače možná překvapivě tibetský duchovní vůdce sám sebe po socioekonomické stránce považuje za marxistu (nikoliv poprvé, což mi ale přijde komické, uvážíme-li, že dalajláma je bývalý agent CIA, o čemž se podrobněji rozepíši dále). Češi mají podle dalajlámy morální povinnost věnovat se nadále otázce Tibetu okupovaného Čínou. Celkově bych dalajlámův výstup zhodnotil jako diskoherentní, bez ladu a skladu, obecně zmatený a postrádající jednotící leitmotiv.

Po dalajlámovi se ujal slova bývalý francouzský ministr zahraničí a stoupenec humanitárního bombardování Bernard Kouchner, který prohlásil, že se počet válek ve světě zmenšuje, že Evropané od konce 2. světové války nebojovali v žádné válce (co bývalá Jugoslávie, Afghánistán, Irák!? ). Kouchner konstatoval, že potřebujeme volný trh, avšak s regulacemi. Dále vyjádřil obdiv účastníkům arabského jara, zdůraznil nutnost vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu a vyzdvihl důležitost konference o klimatu v Durbanu. Po Kouchnerovi vystoupil čínský disident Jianli Yang, jenž se zmínil o „dvou Čínách“, přičemž primárně kritizoval represivní praktiky byrokratického a zkorumpovaného čínského aparátu a pochválil rostoucí potenciál ujařmeného čínského lidu. Íránská právnička a nositelka Nobelovy ceny míru Shirin Ebadiová podrobila Čínu kritice s tím, že zneužívá levné pracovní síly, plundruje nerostné bohatství doma i v zahraničí a sleduje své sobecké zájmy třeba tím, že podporuje represivní režimy, třeba íránský. „Spojené státy podporovaly diktátora Páhlavího a po jeho svržení spolupracoval íránský režim s Čínou,“ konstatovala Ebadiová a asi nevědomky narazila na jedno ze západních tabu. Spoluautor Všeobecné deklarace lidských práv Stéphane Hessel vyjádřil nadšení nad existencí a činností okupačních hnutí v demokratických zemích, zejména OWS ve Spojených státech.

Nicméně dalajláma ani ostatní panelisté se při své kritice čínských elit opět nezmínili o destruktivní roli západních koncernů ohledně porušování lidských práv v Číně v minulosti i dnes. Musím opět konstatovat, že podobné soudy jsou potom silně polovičaté a troufám si i tvrdit, že jsou prakticky bezcenné.

Jak vlastně současný dalajláma, přes řadu jím vykonaných dobrých skutků včetně prosazování dialogu mezi odlišnými náboženstvími, přišel ke svému postavení západní PR modly ve stylu Matky Terezy (která se přátelila se zabijáckým klanem Duvalierových z Haiti a s dalšími jihoamerickými tyrany a přijímala od nich hodnotné dary a některé z jejích projektů byly financovány z odcizených peněz) nebo Jana Pavla II. ( jemuž byl lhostejný tragický osud církevních představitelů v Salvadoru a Guatemale v 70. a 80. letech jen proto, že stáli na špatné straně ideologické barikády), o nichž kriticky píše známý politolog a historik Michael Parenti ZDE ? Skutečně Jeho Svatost a spříznění disidenti upozorňují na „porušování lidských práv, které se děje všude na světě“, jak v souvislostí s jejich vystoupením na Foru 2000 uvedla ČT 24? Samozřejmě, že nikoliv; aréna a kritický diskurz jsou na píď vykolíkované a zas o tolik se od rozměrů vyměřených v totalitních režimech neliší.

V roce 1998 otiskl list New York Times článek ZDE, kde dalajlámovi spolupracovníci přiznávají, že v 60. letech od CIA inkasovali ročně částku 1.7 milionu dolarů. Odmítají ale připustit, že by dalajláma dostával roční mzdu ve výši 180 000 dolarů. Tyto finanční prostředky byly určeny pro tibetskou vládu v exilu, na trénink a činnosti tibetského hnutí odporu, jež zahrnovaly guerillové vpády do Číňany okupovaného Tibetu, odkud byli dalajláma a jeho věrní v roce 1959 vyhnáni. Článek uzavírá odstavec, kde se píše, že tajný program CIA, jenž trval deset let, byl součástí většího plánu, jehož záměrem bylo podkopávat moc komunistických vlád, a to především v Sovětském svazu a Číně.

Veřejnosti zpřístupněné dokumenty amerického ministerstva zahraničí však usvědčují ZDE dalajlámovy společníky ze lži. Stojí tu jasně napsáno, že dalajláma ve fiskálním roce 1964 od CIA inkasoval 180 000 dolarů. Balíček CIA v celkové hodnotě 1735 000 dolarů pro tibetské hnutí odporu na rok 1964 obsahoval vojenskou podporu pro 2100 tibetských guerill, které měly základnu v Nepálu, finance na vojenský výcvik Tibeťanů v americkém Coloradu, výdaje na jejich tajný transport z Colorada do Indie, odkud posléze pronikali do Tibetu apod. Přikládám k nahlédnutí několik dokumentů CIA ZDE odtajněných na základě zákona o svobodě informací. V jednom z nich dalajláma žádá Američany o zbraně pro 30 000 mužů. Z amerického kabelogramu z roku 2010 odtajněného WikiLeaks se můžeme dozvědět ZDE, že dalajláma po předešlých neúspěšných pokusech vytvořit ve spolupráci se CIA rozsáhlý tibetský ozbrojený odpor proti čínským okupantům založil v rámci indické armády vlastní bojovou jednotku známou jako Establishment 22, do níž podle kabelogramu byly rekrutováni i dětští bojovníci ze škol z tibetské diaspory, mezi nimiž byli sirotci a opuštěné děti. Tyto dětské oddíly byly v roce 1971 údajně s dalajlámovým souhlasem ZDE poslány do války mezi Indií a Pákistánem a dalších ozbrojených konfliktů.

Spolupráce tibetského exilu se CIA probíhala v 60. letech, tedy v době, kdy v Indonésii americká Ústřední zpravodajská služba s indonéskou armádou koordinovala masové vraždění půl až jednoho milionu příslušníků indonéské komunistické strany, jejích příznivců a chudých bezzemků. Dalších 750 000 Indonésanů bylo uvězněno nebo vyhnáno ze země ZDE. Ve studii vypracované samotnou CIA se píše, že „masové zabíjení v Indonésii lze přirovnat k Hitlerovým, Stalinovým a Maovým zločinům ZDE.“ Další příklad státního terorismu prováděného v té době CIA: v letech 1967 až 1972 vedla CIA ve Vietnamu protipovstalecký program s názvem Operation Phoenix, jehož účelem bylo neutralizovat, tedy pokud možno zavraždit skutečné a domnělé přívržence Viet Congu. V rámci této operace bylo zlikvidováno téměř 40 000 vietnamských civilistů. Věděli snad tibetští předáci, když pobírali svou rentu, jak otřesně zločinecká instituce je platí? Těžko říct v té době, kdy byla řada konfliktů rámcována studenou válkou (ačkoliv častokrát vůbec nešlo o střety dvou supervelmocí, ale o války jediné skutečné supervelmoci proti národně-osvobozeneckým hnutím na téměř všech kontinentech), během níž bylo ve jménu boje proti rozpínající se „komunistické hydře“ dovoleno vše. Exiloví Tibeťané byli přeci těmi vyhnanými ze své domoviny mnohem silnějším sousedem, takže jejich národně-osvobozenecký boj proti čínskému okupantovi měl morální ospravedlnění, nehledě napravo ani nalevo. Pravda, takto by se jejich počínání dalo odůvodnit, avšak v širším geopolitickém kontextu nikoliv. Dnes je pravděpodobné, že dalajláma ví o tom, že pobíral tučnou rentu od gigantické mašiny na zabíjení, která podle poznatků bývalého šéfa CIA v Angole Johna Stockwella během studené války v zemích 3. světa zavraždila přes šest milionů lidí ZDE. Jestliže to tibetský vůdce doopravdy ví a nic proti tomu nepodniká, kde potom bere tu neomalenost mluvit o míru, vzájemné lásce a porušování lidských práv? Proč se těch peněz veřejně nezřekne a paušálně neodsoudí nelidské praktiky americké Ústřední zpravodajské služby? A jestliže to neví, nic naplat, neznalost neomlouvá.  

Nicméně dalajláma na otázku důstojníka CIA Johna Kennetha Knause v roce 1995, zda byla pomoc CIA pro tibetský disent dobrou nebo špatnou věcí odpověděl (a veřejně i on přiznal, že tibetské hnutí odporu bylo podporováno CIA), že „i když zvedla morálku těch, kteří vzdorovali čínskému útlaku, přišly tisíce lidí kvůli odporu o život s tím, že americká vláda se do záležitostí v Tibetu vměšovala nikoliv proto, aby pomohla obyčejným lidem, ale aby v kontextu studené války podkopávala moc Číny ZDE.“ Mám zato, že tento výrok přesně vystihuje a zároveň zesměšňuje celý ten západní PR cirkus okolo Tibetu – pravidelné vyvěšování vlajek, demonstrace, happeningy atd., jelikož tyto akce jsou ve skutečnosti uskutečňovány v rámci vyšších geopolitických zájmů, kde není otázka lidských práv ani na posledním místě, a jejich účastníci jsou tak nějak v roli užitečných idiotů. Kdyby dalajláma toto své tvrzení zpopularizoval a doložil patřičnými dokumenty, jež jsou nyní volně k dispozici, velice bych si ho za to vážil. Šlo bohužel o výjimku, která se v mediálním balastu ztratila a Jeho Svatost dál hrála roli andělsky nevinné cvičené opičky, jež stále propůjčuje neškodnou fasádu západním politickým a mediálním elitám přesně podle jejich gusta.

Podle heretického buddhistického seskupení Western Shugden Society (WSS) ZDE poskytovala CIA tibetskému exilu podporu od 50. až do 70. let. Skupina vydala publikaci s názvem A Great Deception ZDE, která dalajlámu líčí jako „náboženského utlačitele (v tibetském pojetí buddhismu existují jisté rozkoly), vykresluje neznámou historii Tibetu a aktivity současného dalajlámy, jež jsou v ostrém kontrastu s jeho celosvětovou pověstí „svatého politika.“ Je ale možné, že si tato heretická odnož může s dalajlámou pouze veřejně vyřizovat účty, takže je třeba k informacím, jež nabízí, přistupovat poněkud s odstupem a kritickou myslí.

Další kontroverze dlouhodobě obestírající tibetského duchovního vůdce je jeho selektivní postoj vůči porušování lidských práv. Zatímco sveřepě kritizuje především zločiny v Číně, Barmě, na Kubě nebo v Bělorusku, jeho kritika nepravostí páchaných západními zeměmi je vlažná, smírčí a nedůrazná. Pokud máme co dočinění s globální figurou, s níž jsou, když pohlédneme na jeho vlastní osud, lidská práva symbolicky spjata, měla by se zastávat práv všech utlačovaných, nikoliv jen vyvolených podle zjevného ideologického klíče. Tím pádem můžeme přístup k lidským právům tibetského vůdce označit za pokrytecký. Ale může být ještě hůře. V roce 2005 Jeho Svatost vyjádřila svůj rozpolcený názor na válku v Iráku: „Válka v Iráku – je příliš brzy na to, abychom mohli prohlásit, jestli je špatná nebo dobrá ZDE.“ Toto konstatování je nesporně pobuřující a cynické, i kdyby ho vyslovil jen nějaký zkorumpovaný politik. O rok dříve publikoval uznávaný lékařský časopis Lancet studii, v níž američtí a iráčtí výzkumníci vyčíslili počet obětí angloamerické invaze od března 2003 po dobu následujících 18 měsíců na 100 000 ZDE. Myslím si, že je naprosto jisté, že byl dalajláma s touto studií, jež vyvolala explozi kontroverze, seznámen. Přestože ještě několik měsíců před zahájením ilegální agrese do Iráku vyšly na celém světě do ulic miliony lidí – aby jí bylo na poslední chvíli zabráněno – Jeho Svatost mudrovala nad tím, jestli ilegální invaze do této sankcemi zlomené země byla dobrá, nebo špatná. Dalajláma ale již dříve podpořil vojenské akce Spojených států proti Jugoslávii a Afghánistánu ZDE. Zřejmě sdílí nadšení svého pražského přítele pro humanitární bombardování a prosazování demokracie a míru kordóny spečených mrtvol po náletech NATO.

K dalajlámově válkami pošramocené pověsti lze alespoň doplnit jeho pozdější tvrzení pro relaci Democracy Now!, když se ho moderátorka Amy Goodmanová zeptala na jeho názor týkající amerických válek v Afghánistánu a Iráku a zda stále touží po nezávislosti Tibetu ZDE. Tibetský vůdce odvětil, že pravděpodobně existovala možnost promluvit si s Husajnem, aby bylo zabráněno válce, ale dodal, že si není jistý, jak by to dopadlo. Teď si ovšem nejsem jistý já, jestli dalajláma vůbec zaregistroval podvody a falešné záminky k rozpoutání iráckého konfliktu, o nichž se už běžně hovoří i v mainstreamu. Každopádně se jedná o jeho „parketu“, tedy lidská práva, a měl by být se zákulisními intrikami, jež rozpoutaly tuto katastrofu, podrobně obeznámen. V jiném rozhovoru z roku 1995 ovšem dalajláma uvedl ZDE, že invaze a okupace Iráku byla „chybou.“ Asi nemusí pršet, stačí když kape… K otázce týkající se nezávislosti Tibetu uvedl, že myšlenka nezávislého Tibetu byla opuštěna už někdy v letech 1973-74, kdy si tibetští předáci uvědomili, že se s okupační velmocí na nezávislosti své domoviny nedokážou dohodnout. Také zajímavá skutečnost, jelikož nechápu řadu protibetských aktivistů, kteří volají po nezávislém Tibetu, a chtějí vlastně něco jiného než jejich spirituální lídr.

A nakonec – čeho chtěl vlastně dalajláma a jeho spolupracovníci dosáhnout v 50. letech, kdy Tibet ničivě okupovala Čína? Dalajláma byl ve skutečnosti dědicem brutální lámaistické teokracie, nikoliv onoho zharmonizovaného ráje na zemi i pod zemí, k němuž hledali klíč i nacisté ZDE? Historik Michael Parenti ve své analýze Friendly Feudalism: The Tibeth Myth ZDE líčí Tibet před čínskou invazí na základě původních dokumentů a výpovědí svědků včetně prominentních osob. Jakkoliv neospravedlněná a krutá byla čínská invaze v roce 1949, Parenti vykresluje poměry v Tibetu před rokem 1949 v naprosto jiných barvách, než ostatní experti na toto téma. Existovala zde tvrdá forma otroctví, ekonomická exploatace, regulérní armáda, jež chránila vlastníky půdy a pronásledovala uprchlé nevolníky; mladí tibetští chlapci byli od svých rolnických rodin násilím separováni a odváženi do chrámů, kde museli sloužit lámům a kde byli nezřídka sexuálně zneužíváni. Mučení a mrzačení včetně bičování, vydloubávání očí, uřezávání jazyků, nosů, rtů, končetin se uplatňovalo na zlodějích a uprchlých nevolnících. Tibet před rokem 1951 byl středověkou feudální tyranií, kde žili otrokáři a z jejich vůle otroci, tyranií, která neměla vůbec nic do činění s jakoukoliv představou nebe na zemi či rajskou zahradou, kde ve skutečnosti panovaly „hlad, zima a dřina“, píše Parenti.

I tak, přirozeně, nelze obhajovat čínskou invazi a okupaci Tibetu, která připravila statisíce lidí o život, avšak není možné si při jakési bipolární extázi představovat růžový opak tohoto útlaku. Realita je vždy bolestná a Tibeťané jako všechny národy na světě mají právo na sebeurčení, úctu a svobodný život. Domnívám se ale, že by toho mělo být dosaženo zevnitř, nikoliv zvenčí, protože jde pouze o vulgární velmocenskou šachovou partii, které se bohužel účastní i tibetský duchovní vůdce – 14. dalajláma.

Obsah vydání       14. 12. 2011
14. 12. 2011 USA zastavily pomoc Pákistánu, žádají akci proti bombám Talibánu
14. 12. 2011 Konec eura? Boris  Cvek
14. 12. 2011 Monbiot: Média proti nám vedou třídní válku
14. 12. 2011 Proč jsou v České republice všechny kočky černé, aneb U nás v (mediálním) Kocourkově Karel  Dolejší
14. 12. 2011 Na rozdíl od českých televizí přestává ruská televize vysílat propagandu
14. 12. 2011 Jak vláda zvandalizovala anglické univerzity
14. 12. 2011 Co mají lidé dělat?
14. 12. 2011 Co by měli lidé dělat Milan  Daniel
14. 12. 2011 Nebýt apatičtí, pane Kučero Vladimír  Hejnic
13. 12. 2011 Krize na britských univerzitách - to, co přijde do Čech
14. 12. 2011 Lukáš Ali Větrovec: Bráním se proti mediální kampani. Nejsem antisemita
14. 12. 2011 Protestuji proti radikálním muslimům v České republice Lukáš  Lhoťan
14. 12. 2011 Muž v Lutychu zaútočil na vánoční trh
14. 12. 2011 Nevábná budoucnost a zapomenutá minulost Jiří  Baťa
14. 12. 2011 Lidé si dovedou poradit na celém světě podobným způsobem Miloš  Kaláb
14. 12. 2011 Budoucnost univerzit
14. 12. 2011 Anketa Romano hangos: Co nejúčinnějšího by sami Romové měli podnikat proti krajní pravici? Pavel  Pečínka
14. 12. 2011 Dalajlámovo pokrytecké poselství Daniel  Veselý
11. 12. 2011 Michael  Marčák
14. 12. 2011 Alien štrúdl Kateřina  Bolechová
17. 4. 2012 Zprávy, které nemají názor
2. 4. 2012 Hodně klesající tendence
14. 12. 2011 Euro dál padá, trhy ztrácejí důvěru
14. 12. 2011 Republikáni protlačili Sněmovnou reprezentantů ropovodový přílepek
14. 12. 2011 Otevřený dopis Viliamu Buchertovi
14. 12. 2011 Drahá voda ve Zlíně? I kvůli rozhodnutí vedení města z roku 2004 Ivo  Bubeník
13. 12. 2011 Čeští politikové si také myslí, že je Česko jejich majetek
13. 12. 2011 Hrozí rozklad Milan  Daniel
13. 12. 2011 Mediální kampaň: „Andrej Babiš ohrožuje systém!“ Emil  Hruška
13. 12. 2011 Jak David Cameron likviduje Velkou Británii
13. 12. 2011 Vějička pro opozici, aneb kdyby tisíc policistů Tomáš  Peltan
13. 12. 2011 Neobratné Cameronovo bruselské veto vyvolává v britské vládě rozhořčenou kritiku
13. 12. 2011 Lord Owen: Cameron si připravil rozklad své koaliční vlády
13. 12. 2011 Hnutí Occupy se pokusilo zablokovat přístavy na západním pobřeží Ameriky
12. 12. 2011 Václave Havle, pouč nás, co je to skutečná demokracie! Jiří  Baťa
12. 12. 2011 Krugman: Svět je v depresi a prožívá krizi demokracie
12. 12. 2011 MMF: Nový plán EU není řešením krize v eurozóně
12. 12. 2011 Otevřený dopis vedení CZALPA ČSA František  Stočes
12. 12. 2011 Libra posiluje proti euru
14. 12. 2011 Hospodaření OSBL za listopad 2011

Copyright © 1996-2012 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce