5. 12. 2011



Prispejte mobilem

Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 12. 2011

Selhání eura je selháním technokratické ideologie v kontinentálním měřítku

"My, lidské bytosti, máme určitou nefalšovanou svobodu volby a tedy určitou účinnou kontrolu nad svým osudem. Nejsem deterministou. Jsem však také přesvědčen, že rozhodující volba je málokdy tou poslední v řadě. Nejčastěji se ukazuje, že jde o volbu provedenou v poměrně vzdálené minulosti."
Arnold Toynbee

"Duchovní otec" jednotné evropské měny Jacques Delors prohlásil, že projekt eura v jeho současné podobě byl pochybený už od samého začátku. S tímto tvrzením lze sotva nesouhlasit. Zároveň ale chyby, které Delors konstatuje, byly nutnou a nezbytnou podmínkou zavedení společné evropské měny v dané době a prostoru. Jinak řečeno, euro "bez chyb" se zavést nedalo - a proto by bývalo bylo lepší ho nezavádět vůbec. Střechu na domě si také nestavíme proto, aby vydržela pouze za pěkného počasí, kdy ji zas tak nutně nepotřebujeme, a spadla nám na hlavu, jakmile zafouká silnější vítr. A právě to se teď velmi pravděpodobně stane. Poválečná generace politiků chápala projekt jednotné Evropy jako alternativu virulentního nacionalismu, který kontinent a s ním celý svět uvrhl do dvou apokalyptických válek. Generace jež zavedla euro se však už pohybovala v "dezinfikovaném" a zdánlivě odideologizovaném prostoru technokratické politiky s masivním demokratickým deficitem, kde si počínala naprosto sobecky a nezodpovědně. Projekt jednotné Evropy neměl být nikdy tak úzce svázán s nepovedeným projektem společné měny - bohužel se to však stalo již před mnoha lety. Otázka je, zda teď lze případný pád eura oddělit od diskreditace samotné myšlenky evropské integrace.

Čeho projekt jednotné měny ve skutečnosti dosáhl? Ekonomicky silné země, na prvním místě Německo, vydělávaly na relativně levném exportu. Jakkoliv se často argumentuje "tvrdostí" eura, nesmíme zapomínat, že eurozóna byla finančními trhy dlouho hodnocena jako jediný celek, tj. včetně slabších členů. Kdyby Německo natolik utlumilo domácí spotřebu a zaměřilo se na export jako v "euroéře" ještě v dobách marky, jeho měna by i ve srovnání s "tvrdým" eurem byla nepochybně "supertvrdá" - a export by kvůli nepříznivému vývoji měnových kursů výrazně zdražoval.

Ekonomicky slabší země zasáhla pro ně nevhodná měnová politika s přísným inflačním cílením, která se pro potřeby jejich do té doby relativně rychle rostoucích ekonomik nehodila - a kritici projektu společné měny na to poukazovali od samého začátku. Mezi ekonomicky slabší ovšem nepatří jen periferní Řecko, ale i třetí a čtvrtá největší ekonomika eurozóny, Itálie a Španělsko. Před zavedením eura obě země jádrovou oblast eurozóny postupně doháněly, pak se ale začaly propadat. Už velice dlouho jim nezbývalo nic jiného než buď založit svůj další růst na relativně snadném zadlužování v eurech (protože finanční trh dlouho mezi jednotlivými členskými zeměmi příliš nerozlišoval, tj. italské úvěry nevyšly o mnoho dráže než německé) - nebo kvůli postupné ztrátě tempa svých ekonomik čelit útlumu a rostoucí nezaměstnanosti. Kdyby se "líní" Jižané nemohli levně zadlužovat, už dávno by se muselo ukázat, že projekt jednotné měny je ve skutečnosti nefunkční..

Jakkoliv byl právě popsaný stav pro Německo krátkodobě výhodný, i v Berlíně se již před lety ozývaly kritické hlasy poukazující na to, že projekt vygeneruje výrazné nerovnováhy a vnitřním evropském trhu a nebude jej, tak jak je nastaven, v dlouhodobé perspektivě možno udržet.

Když se varování ignorovaných kritiků technokratického projektu eura (obcházejícího všechny dlouhodobé politické otázky s projektem spojené, otázky národního zájmu té které země na projektu, otázku plnokrevné evropské federace...) splnila, můžeme paradoxně sledovat, že dvě z nejhůře postižených zemí, Řecko a Itálii, má z výsledné kaše vytáhnout technokratický, nikým nevolený premiér. Když se ukazuje, že v oblasti státního zadlužování došlo ke katastrofě, volají někteří po eurobondech a jiní po proměně Evropské centrální banky v jakýsi "evropský Fed" skupující ve velkém neobchodovatelné státní dluhopisy možná až desítky let... Vcelku tedy vidíme, že návrhy na řešení jsou ve stylu "Čím ses pokazil, tím se naprav". Euro je posvátnou krávou euroestablishmentu a žádná suma z kapes daňových poplatníků není příliš velká na to, aby vzbudila pochybnosti o tom, zda i ji ještě přidat do banku.

Rozpad eura ovšem v žádném případě nepředstavuje nějakou výrazně radostnější alternativu postupného přelití prostředků z domácností do kolabujícího finančního průmyslu - jedinou relativní výhodou by mohlo být, že se přestane dál přisazovat v euroruletě a dojde k obnovení hospodářské rovnováhy v Evropě (jenže na jaké úrovni a za jakou cenu!!!). Návrat k národním měnám by znamenal mimo jiné návrat dynamiky národních měnových kursů, zdražování exportu silných zemí a prudký pokles koupěschopné poptávky v zemích slabších. Analýza švýcarské banky UBS odhaduje, že v případě vystoupení z eurozóny by se náklady v prvním roce u ekonomicky slabších zemí pohybovaly kolem 40-50% HDP, kdežto u silnějších zemí kolem 20-25% HDP. Vyčíslit kolik by pád eura stál konkrétně Českou republiku nebude zrovna snadné - a rozhodně se v tomto ohledu nelze spoléhat na materiály Kalouskova ministerstva, které opakovaně nedokáže ani přibližně odhadovat příjmy státního rozpočtu ČR...

Projekt jednotné Evropy ovšem není totožný s projektem společné evropské měny. Zavádět měnovou unii pro státy na tak odlišných stupních hospodářského rozvoje a bez fiskální unie bylo vrcholně nezodpovědné - a dnes tedy nezbývá než pokusit se evropský projekt od eura přece jen jednoznačně a zřetelně oddělit, vrátit se k jeho poválečným kořenům.

Pokud se tak nestane, nebo se takové oddělení kvůli politickým tabu včas nezdaří, alternativou je patrně návrat éry nacionalismu - se všemi doprovodnými jevy, které toto náhradní politické náboženství v minulosti našemu kontinentu už přineslo...

Obsah vydání       5. 12. 2011
5. 12. 2011 Sarkozy a Merkelová chtějí novou dohodu o EU
5. 12. 2011 Standard & Poor’s vydá varování ohledně všech 17 zemí eurozóny
5. 12. 2011 Příliš mnoho důvodů ke skepticismu Bohumil  Kartous
5. 12. 2011 K české "pomoci" slovenskému zdravotnictví
5. 12. 2011 Proč stát platí Lessyho? Boris  Cvek
5. 12. 2011 Putinova strana "přijde o většinu v parlamentě"
5. 12. 2011 ■ ■ ■ Filip  Špecián
5. 12. 2011 "Jakoukoliv fotoobraz" si můžete pořídit u firmy fotostar.cz! Pavel  Drs
29. 11. 2011 Petiční výbor skotského parlamentu vyjádřil podporu českým a středoevropským studiím v Glasgow
2. 4. 2012 Hodně klesající tendence
5. 12. 2011 Selhání eura je selháním technokratické ideologie v kontinentálním měřítku Karel  Dolejší
5. 12. 2011 Moskva 4. prosince 1989 - oč šlo? Lubomír  Molnár
5. 12. 2011 Mládež egyptské revoluce byla ve volbách "zdecimována"
17. 4. 2012 Zprávy, které nemají názor
5. 12. 2011 Z války v Iráku se vraceli těžce zranění Miloš  Kaláb
5. 12. 2011 Zvýšení cen elektřiny k 1. 1. 2012
5. 12. 2011 Stát chce rušené tratě zpeněžit, místo aby zajistil jejich další provoz
5. 12. 2011 Svět krajináře Josefa Miloty: konstanty hodnot Miroslav  Vejlupek
4. 12. 2011 Republikánský kandidát Herman Cain se vzdal své kandidatury na prezidenta
5. 12. 2011 „Není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře!“ Bude. A bude to „hustý“, jak říká Kalousek Jiří  Baťa
4. 12. 2011 Michael  Marčák
4. 12. 2011 Opravdu pitomé gesto Petr  Wagner
3. 12. 2011 Podaří se zachránit eurozónu?
3. 12. 2011 Vykupitelé, aneb Transformace zkrachovalé nelegitimní politiky v krizový management Karel  Dolejší
2. 12. 2011 Michael  Marčák
3. 12. 2011 Management vyhrožuje pilotům
3. 12. 2011 Většina Čechů může studovat na Harvardu zadarmo
3. 12. 2011 Merkelová plánuje reformu eurozóny
3. 12. 2011 Veletoče ministra Kalouska Aleš  Uhlíř
2. 12. 2011 Bude kolaps eurozóny katastrofou i pro Českou republiku? Jan  Čulík
2. 12. 2011 O nekonečnosti industriální kreativity aneb Černá, jakou jste si vždycky přáli Karel  Dolejší
2. 12. 2011 „Jednou se ty stromy stejně budou muset vykácet“, říká pan starosta Jiří  Baťa
2. 12. 2011 Jsou z jednoho vrhu Ladislav  Hinner
7. 11. 2011 Hospodaření OSBL za říjen 2011

Copyright © 1996-2012 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce