25. 11. 2011



Prispejte mobilem

Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 11. 2011

Byl John F. Kennedy válečný jestřáb, nebo nebohá oběť vojenskoprůmyslového komplexu?

Chtěl bych ještě jednou navázat na článek Josefa Víta Proč musel Kennedy zemřít. Má prvotní reakce byla emociální a lehce odbytá. Mám ovšem stále za to, že se pan Vít v řadě svých tvrzení o JFK mýlí. Je mi jasné, že každý americký prezident čelí mnoha tlakům různých mocenských skupin, ať již má v plánu realizovat bohulibé ideje, nebo naopak. Ač prezident Kennedy pronesl, podobně jako stávající americký prezident, mnoho líbivých frází a slibů, jež pan Vít horentně cituje, důležité jsou jeho skutky. Ptám se ale – je prvořadé odhalovat spiknutí mocenských skupin proti populárnímu prezidentovi, jehož výsledkem bylo jeho zavraždění, a posilovat tak jeho mučednictví, které zahaluje syrovou realitu, nebo především rozbíjet mýtus o mírotvorném JFK, který to údajně myslel s Amerikou a světem dobře?

Pan Vít ve svém text píše, že JFK byl odpůrcem segregace černošského obyvatelstva  a že podporoval občanská práva. Toto tvrzení ale narazí na kámen, pokud budeme číst precizně zpracované publikace a brát v potaz poznatky opravdových výzkumníků. Americký historik Howard Zinn je autorem známé publikace A People's History of the United States, která se po právu stala novátorským bořitelem mýtů obestírající velké „postavy“ dějin Spojených států. Zinn právě uvádí, že JFK velice pomalu reagoval na problémy rasové segregace na jihu Spojených států, aniž by se pokusil tento problém efektivně řešit. Investigativní reportér Seymour Hersh ve své knize Dark Side of Camelot cituje Kennedyho bývalou milenku, která říkala, že JFK se o chudých lidech, černoších a Židech vyjadřoval jako o „ubohých bastardech“. Ano, může jít přirozeně o pomluvu zhrzené a odkopnuté milenky, nicméně ani další údaje nenasvědčují tomu, že by Kennedy sám horlivě bojoval za práva Afroameričanů a občanská práva obecně, a to do uměle vytvořené reality vnáší minimálně pochybnost. Zinn ve své další knize The Southern Mystique píše, že JFK ještě předtím než se ujal prezidentského úřadu slíbil, že na první schůzi Kongresu nebude podporovat změnu legislativy týkající se občanských práv. Na oplátku mu byla přislíbena legislativní podpora pro ostatní části jeho programu. Kennedyho přítel a tehdejší floridský senátor Smathers na rovinu řekl, že JFK nejevil žádný zájem změnit senátní regule týkající se této otázky v průběhu tohoto klíčového jednání. Zinn dále popisuje, že ani v následujících měsících a letech Kennedy žádná převratná rozhodnutí ohledně občanských práv a práv Afroameričanů neuskutečnil, ačkoliv k tomu měl příležitost, a svá tvrzení detailně dokládá patřičnými citacemi. Fakta, jež Howard Zinn o JFK prezentuje na základě detailního bádání, neodpovídají jednostranně pozitivním pohledům, které zastává nejen pan Vít – podle Zinna jde v případě prezidenta Kennedyho o vyrobený symbol, mýtus, jehož prostřednictvím se utužovala kontrola, vytvořená politickými elitami, bohatými a médii – s cílem udržet si moc a vliv.    

                Pan Vít dále píše, že se JFK „v mezinárodní situaci podařilo urovnat kubánskou krizi, která hrozila přejít v otevřený konflikt. Nakonec recipročním stažením balistických raket (Rusové z Kuby a Američané z Turecka), krizi vyřešil.“ To je ovšem tragický omyl, který se od konce 60. let, od kdy se datuje průmyslová výroba Kennedyho kultu, neustále opakuje, až se po orwellovsku stal pravdou. JFK je v učebnicích dějepisu unipolárně vykreslován jako ten „rozumný“ ze dvou světových lídrů (hodný a zlý, aneb přežvýkaná dichotomie mezi demokracií a totalitou), jenž moudře předešel vypuknutí jaderného konfliktu. Pan Vít ve snaze zachovat trnovou korunu JFK naprosto ignoruje celkem dostupná fakta, a de facto notorického zločince zbavuje zodpovědnosti za kriminální čin.  

Kubánské krizi předcházela jedna opomíjená skutečnost, jež však hrála pro pochopení následujících událostí významnou úlohu. Poté co byl na Kubě svržen proamerický diktátor Fulgencio Batista a moci se ujal Fidel Castro, autorizoval Kennedyho předchůdce prezident Eisenhower vedle ekonomické blokády teroristickou kampaň, aby Castrův protiamerický režim svrhl. Eisenhoverovy plány na vojenskou invazi na Kubu realizoval JFK s naprosto katastrofálním výsledkem pro Spojené státy. Další vojenský pokus zmocnit se Castrova ostrova se měl uskutečnit v říjnu roku 1962. Je třeba zdůraznit, že z hlediska mezinárodního práva šlo o čistou agresi proti suverénní zemi. Havana se dostala do orbitu Moskvy a na konflikt dvou supervelmocí bylo zaděláno. Sovětský svaz o něco později na Kubě rozmístil atomové zbraně, a to z celkem logického důvodu; z důvodu ohrožení vlastní bezpečnosti. V Turecku byly nedaleko od hranic se SSSR rozmístěné americké jaderné hlavice. Tato skutečnost se potvrdila jako pravdivá poté, co vyplynula z rozhovorů mezi Kennedym a Chruščovem. Washington na krok Moskvy odpověděl námořní blokádou Kuby. V průběhu několika říjnových dnů roku 1962 se svět ocitl tváří v tvář hrozbě skutečné nukleární války, jejíž osudné sémě bylo zaseto již v Hirošimě a Nagasaki. Sovětský svaz Spojené státy požádal, aby veřejně slíbily, že neprovedou žádnou další invazi na Kubu a že stáhnou své nukleární hlavice z Turecka. Spojené státy na oplátku po Sovětech žádaly, aby provedli demontáž atomových zbraní na Kubě a odsunuli je z ostrova. Zatímco sovětský generální tajemník Chruščov splnil slib do puntíku, Kennedy do puntíku dohodu nesplnil; nechal sice stáhnout rakety z Turecka, nicméně zintenzivnil teroristickou válku proti Kubě, která skončila až ve 2. polovině 90. let. Co je horší, JFK tuto teroristickou kampaň nepřerušil ani během opravdu horkých dní karibské krize, kdy se bez nadsázky rozhodovalo o osudu lidstva. Oficiálně byly teroristické aktivity ukončeny 30. října roku 1962. O několik dní později – 8. listopadu –kubánský sabotážní tým vyhodil na Kubě do vzduchu jeden průmyslový podnik, v němž podle kubánské vlády přišlo o život 400 dělníků.  

Americká historička Aviva Chomskyová napsala o kubánské revoluci knihu s názvem A History of the Cuban Revolution, kde i na základě pramenů odtajněných v 90. letech a nezatížených interpretacemi studenoválečnických historiků píše, že sovětský jaderný arzenál za americkým notně pokulhával. Americká vláda dobře věděla, že rakety rozmístěné poblíž hranic SSSR v Turecku, ale i v Itálii zvýší mocenskou nerovnováhu. Sověti rozmístěním svých raket na Kubě tudíž reagovali na skutečnou hrozbu. Sám Kennedy byl nekompromisní a schopný rozpoutat nukleární šílenství bombardováním sovětských raket na Kubě, jak uvádějí odtajněné dokumenty, jež Chomskyová ve své práci cituje. V knize se dále uvádí, že JFK o slibu, že nebude dál usilovat o Kubu, svým poradcům sdělil, že šlo o frašku s tím, že „naším cílem je zachovat si právo k invazi na Kubu“. Robert McNamara navrch uznal, že sovětské rakety na Kubě ve skutečnosti žádným způsobem mocenskou rovnováhu nenarušily.

Kennedyho administrativa příšerně hazardovala v průběhu dosud snad nejosudovějších chvilek lidstva tím, že vydatně přilévala olej do ohně. Nevím, zda tato skutečnost může vyvážit Kennedyho údajné „vizionářské“ projevy, varování před „neoprávněným vlivem vojenskoprůmyslového komplexu, vlivem tajných spolků, tajných přísah či tajných jednání,“ jak píše pan Vít. Tajné spolky a spiknutí – to je lákavá vějička pro konspirátory, kteří tak mohou ukojit svou vášeň v temnotách svých paranoidních představ. Nechci samozřejmě popírat existenci ani jisté vlivy různých podivných spolků, nicméně je nevidím za každým bukem. Proklamace JFK navíc ve světle jeho vlastních skutků na domácí a zahraniční půdě lze chápat jako rádoby zasvěcené, bezobsažné a účelově sterilní, neboť on sám byl pevně zakořeněnou součástí establishmentu. Celkem směšně působí taky snaha JFK distancovat se od „studenoválečníků“ v řadě „tajných spolků“, když jeho vládou autorizované útoky na Kubu a samotná kubánská krize přesně zapadají do studenoválečnického chlíva, a nejde samozřejmě jen o Kubu, ale především o Vietnam.  

Podle významné publikace o JFK, vietnamské válce a politické kultuře ve Spojených státech Rethinking Camelot: JFK, the Vietnam War, and U.S. political culture, jejímž autorem je Noam Chomsky, byl JFK extrémním válečným jestřábem, který zahájil vietnamskou válku přímým bombardováním Jižního Vietnamu poté, co tamní satrapa Bílého domu nezvládal udržovat „pořádek“.

Pro malé doplnění – konflikt v Indočíně si vyžádal celkově více než 4 miliony lidských životů (Paul Quinn Far Eastern Economic Review, říjen 1984) – Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů. Jde o jednoznačně největší válečný zločin Spojených států ve 20. století i co do jeho barbarského provedení – plošné bombardování napalmem a chemickými látkami v intenzitě suverénně překonalo veškeré bombardovací kampaně 2. světové války a jeho následky dodnes v regionu v řádech statisíců deformují a předčasně usmrcují narozené děti. Příliš se ale neví, že toto monumentální barbarství zahájil šalbou mírumilovnosti ověnčený JFK, což panu Vítovi v jeho textu nestálo ani za zmínku.      

V říjnu 1961 prezident Kennedy poslal do Jižního Vietnamu 12 letounů speciálně vybavených na protipovstalecký boj. Šlo o první případ, kdy se letectvo Spojených států angažovalo v bitevních operacích, koordinovaných se sabotážními misemi zaměřenými na potlačení odporu proti teroristickému jihovietnamskému režimu. Vojenské akce Kennedyho administrativy v letech 1961 až 1962 položily základ pro obrovské rozšíření války v následujících letech doprovázené ohromným počtem obětí. Ve stejné době bylo cca pět milionů převážně jihovietnamských rolníků nahnáno do koncentračních táborů (tzv. strategic hamlets), aby jim byl za ostnatým drátem znemožněn kontakt s guerillami, které se i podle amerických údajů těšily velké podpoře jihovietnamského obyvatelstva. Národní osvobozeneckou frontu (NLF) – Vietcong – podporovalo až 75% populace. Řada stoupenců JFK může namítnout, že prezident chtěl válku ve Vietnamu ukončit, a proto byl zavražděn. Jak ovšem vyplývá z interních dokumentů, Kennedy se z Vietnamu chtěl stáhnout až po konečném vítězství. A my dobře víme, co „konečné vítězství“ pro Indočínu znamenalo. JFK bojoval ve Vietnamu proti údajné komunistické hrozbě, jak zřetelně vyplývá i z jeho stanovisek. Tady se tedy pan Vít opět mýlí, když tvrdí, že prezident Kennedy vystupoval proti studenoválečníkům.  

Byl tedy John F. Kennedy válečným jestřábem, nebo nebohou obětí vojensko-průmyslového komplexu – i kvůli jeho boji proti FEDu? Mám za to, že obé platí, nicméně si myslím, že nebyl „nebohou“ obětí. Je samozřejmě pravděpodobné, že určitým mocenským seskupením v mnoha ohledech vadil, a proto byl nakonec odstraněn, nicméně má to být skutečný impuls pro jeho chválu z úst pana Víta a ostatních Kennedyho stoupenců? Myslím, že brilantně se v reakci na jeho zavraždění vyjádřil černošský myslitel Malcolm X, když prohlásil, že jde o odpověď na „klima nenávisti“ s tím, že „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Nakonec já sám zastávám názor, že je třeba o činech JFK otevřeně a nahlas hovořit narovinu tak, jak se patří, a že zločiny dalece převyšují domnělé i skutečné Kennedyho snahy vymanit se ze jha vojenskoprůmyslového komplexu.                                                    

Obsah vydání       25. 11. 2011
26. 11. 2011 Američtí politikové vedou proti občanům, které mají zastupovat, kvůli svým ziskům občanskou válku
26. 11. 2011 Už dost!
26. 11. 2011 Větrání peleše kmotrovské Petr  Uhl
26. 11. 2011 Změny na radnici Boris  Cvek
26. 11. 2011 Indie hrozí bojkotovat nadcházející olympijské hry v Londýně
26. 11. 2011 Začíná Advent Boris  Cvek
26. 11. 2011 Připravil pro Strausse-Kahna v New Yorku past Sarkozy?
25. 11. 2011 Ekonom Steve Keen: Vlády musejí natisknout peníze a uhradit naše dluhy
25. 11. 2011 Setkání nové "eurotrojky" ve Štrasburku: Společně proti eurobondům
21. 11. 2011 Apel na čtenáře Britských listů Jan  Čulík
17. 4. 2012 Zprávy, které nemají názor
2. 4. 2012 Hodně klesající tendence
25. 11. 2011 Miliardy ve Švýcarsku aneb Vláda měla důležitější práci Karel  Hoff
26. 11. 2011 Libyjské bojůvky protizákonně vězní tisíce "nepřátelů státu" v provizorních věznicích
25. 11. 2011 Konzervativní premiér: "Stávka přijde Británii na půl miliardy liber"
25. 11. 2011 Ve středu se do Británie asi nedostanete
25. 11. 2011 Proč v neděli v boxerské aréně v Moskvě vypískali Putina?
26. 11. 2011 NATO "usmrtilo 25 pákistánských vojáků"
25. 11. 2011 Hlavní příčinou posttraumatické poruchy u vojáků je patrně pocit viny
25. 11. 2011 Osobní vesmír Adam  Katona
25. 11. 2011 Pokračováni kauzy „Stromkaři“
25. 11. 2011 Disidentská pohádka Jiří  Jírovec
25. 11. 2011 Bývalý libyjský premiér: Lídři jsou nevolenou elitou podporovanou ze zahraničí
24. 11. 2011 Volby plánované na pondělí se budou konat
22. 11. 2011 Michael  Marčák
25. 11. 2011 Proč nikdo nepřipomněl výročí vzniku terezínského ghetta?
27. 11. 2011 Výročí terezínského ghetta nebylo úplně zapomenuto
25. 11. 2011 Elektrárny Prunéřov, elektrárna Počerady, Chemopetrol a ArcelorMittal Ostrava patří k největším znečišťovatelům v Evropě
25. 11. 2011 Byl John F. Kennedy válečný jestřáb, nebo nebohá oběť vojenskoprůmyslového komplexu? Daniel  Veselý
25. 11. 2011 Vyrovnat se konečně paleolitickým lovcům a sběračům Jan  Kadubec
25. 11. 2011 Agentura Moody's snížila rating Maďarska
25. 11. 2011 Nehlásím se ke katolicismu Boris  Cvek
25. 11. 2011 Odstupné bez diferenciace nároku? Aneb spravedlnost až za hrob! Jiří  Baťa
24. 11. 2011 Ruský prezident nařídil připravit zemi na válku
24. 11. 2011 Není pravda, že nevěděli Jaroslav  Teplý
24. 11. 2011 Zdražme Fšechno Václav  Dušek
24. 11. 2011 "Byla to vždycky občanská válka"
24. 11. 2011 Zachraňme své oběti, aneb Když si báječnou kolonii vezme báječnej stát Karel  Dolejší
24. 11. 2011 Magore, máš hlínou ruce svázané Milan  Kohout
24. 11. 2011 Hnutí Occupy Wall Street, aneb od nadšení k diktatuře Milan  Valach
24. 11. 2011 Společnost má několik struktur zcela odlišných Jakub  Wolf
24. 11. 2011 Demonstranti požadují odložení voleb
24. 11. 2011 Pár poznámek k antisemitismu a „antisionismu“ Alex  Koenigsmark
23. 11. 2011 V Afghánistánu mají největší potíže ženy Miloš  Kaláb
23. 11. 2011 17. listopad na americký způsob - osobní svědectví a fotografie
23. 11. 2011 Má společnost svou základní strukturu zcela neměnnou? Aneb „o trojím lidu“ Ivo  Šebestík
23. 11. 2011 V hnutí Occupy Wall Street údajně vzniká tajná frakce, chce se zmocnit rozhodování
23. 11. 2011 Tobě věnec budiž dán, Magore, aneb o živých jen špatně
23. 11. 2011 Návod na šetření v době krize? Zrušme Senát!
7. 11. 2011 Hospodaření OSBL za říjen 2011

Copyright © 1996-2012 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce