21. 11. 2011



Přispějte mobilem

Sledujte Britské listy na Twitteru.
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 11. 2011

Rodiče se synem zachraňovali čest rodiny vraždou tří dcer a jejich tetičky

Dlouho jsem uvažoval, zdali mám přispět do Britských listů článkem o vraždě, protože vražd, podobně jako smrtelných dopravních a jiných nehod jsou plné noviny i časopisy. Kladl jsem si otázku, zdali má smysl psát v České republice o vraždě, k níž došlo v daleké Kanadě. Smysl tohoto příspěvku snad vyplyne dříve, než se dostane čtenář k poslednímu odstavci.

"Pan M. Shafia (58) byl ideálním přistěhovalcem do Kanady", psaly denní noviny i týdeník Maclean's. "Byl to bohatý úspěšný podnikatel s úmyslem podnikat v Kanadě, kde jsou velké peníze na jednom z prvním míst, která zaručují povolení v zemi pracovat. Stalo se tak díky quebeckému "Imigračnímu investorskému programu" a vysoké částce, kterou pan Shafia "věnoval" provinční vládě. Mohl si to dovolit, protože získal své bohatství při podnikání s nemovitostmi v Dubaji, kam se uchýlil i se svou rodinou po odchodu z afgánského Kábulu. V r. 2008, rok po příchodu do Montrealu, koupil v Lavalu tzv. strip mall čili nákupní středisko s řadou obchodů se zvláštními vchody v ceně 2 milionů dolarů tak, že zaplatil 1.6 milionů dolarů v hotovosti. Založil společnost, která dovážela oblečení, potřeby pro domácnost a stavební materiál. Na výstavném předměstí Brossard si dal postavit rezidenci pro svou desetičlennou rodinu polygamního muže - pro sebe, dvě manželky a sedm dětí. První manželka Rona Amir Mohammad (53) nemohla mít děti a tedy si vzal druhou jménem Tooba Yahya (41), s níž měl dětí sedm. Nejstarší byla dcera Zainab (19), po ní syn Hamed (18) a jako třetí se narodila další dcera Sahar (17). Ta byla 40 dní po narození darována první manželce, která si ji velice zamilovala. V Kanadě, která neuznává polygamii, nemohla vystupovat jako manželka a pan Shafia ji tedy vydával za svou sestřenici, aby pro ni získal vstupní vízum. Další byla opět dcera, Geeti (13).

Koncem června 2009 nebyla rezidence ještě dostavěna, když odejela celá rodina dvěma auty na návštěvu Niagarských vodopádů v Ontáriu několik desítek kilometrů jihozápadně od Toronta, asi 700 km od Montrealu. Na zpátečné cestě projížděli Torontem v 1:16 h po půlnoci, až se zastavili ve městě Kingston a ubytovali se v motelu.

Brzy po poledni přijeli rodiče se synem Hamedem na policejní stanici v Kingstonu a oznámili, že od noci pohřešují tři nejstarší dcery a sestřenici - navíc i černé osobní auto Nissan Sentra. Malé děti zatím čekaly na rodiče v blízké restauraci Tim Hortons.

Pan Shafia sdělil policii, že brzy poté, co se ubytovali v motelu, ho nejstarší dcera Zainab požádala o klíče od Sentry, protože si prý v ní něco zapomněla. Tou dobou už ale měla policie zprávu o tom, že byla nalezena černá Sentra v plavebním kanálu řeky Rideau a v ní byly tři utopené dívky a dospělá žena. Vypadalo to na velice špatný konec zábavné noční projížďky. Bylo sice vidět, kde spadlo auto do kanálu, ale nedalo se vysvětlit, jak se to mohlo stát. Aby spadlo do vody, muselo překonat poměrně vysoký obrubník a ihned prudce zabočit doleva, přejet kámen trčící ze země a ostře zabočit doprava těsně kolem zdi. To nevypadalo na tragickou nehodu. Bližší prohlídka ukázala, že zapalování auta bylo vypnuto. Přední sedadla byla co možná nejvíce sklopena dozadu. Žádná mrtvá neměla zapnutý bezpečnostní popruh, okénko na straně řidiče bylo spuštěno úplně dolů a žádná z obětí se nesnažila vyplavat. Pitva sice prokázala utopení jako příčinu smrti, ale není jisté, kde se oběti utopily. Lékařská zpráva uvedla, že tři oběti měly čerstvá zranění na hlavách.

Auto samotné bylo poškozeno způsobem, který neodpovídal jeho rychlému pádu do vody. Týká se to odřených a promáčknutých míst na zadním nárazníku. Ještě záhadnější byl nález střepů z předního světla, které nepocházely ze Sentry nýbrž ze SUVu značky Lexus, jímž jela z Niagarských vodopádů druhá část rodiny. Odborník na rekonstrukci nehod u Ontárijské provinční policie Chris Prent podal zprávu, že Lexus zatlačil Sentru do kanálu. Jako ojeté auto koupil pan Shafia Sentru týden před výletem za 5 tisíc dolarů.

Policie přijala zprávu o pohřešovaných členkách rodiny a propustila jejich otce, matku i bratra. Za 18 dní si je pozvala do Kingstonu, aby převzali věci po pohřešovaných. Zatímco byli na stanici, policisté instalovali odposlouchávací zařízení do jejich minivanu značky Pontiac a potom klasickým trikem sdělili pozůstalým, že v budově u zdymadla je videokamera, jejíž záznamy nyní detektivové studují. Když se Shafiovi usadili v minivanu, policie odposlouchávala. "Bože chraň, ach, Bože chraň, jestli byla nějaká kamera v té malé místnosti - v tom případě jsme byli všichni tři nahráni", řekla Tooba Yahya. "Ne", odpověděl Shafia, "kdyby tam něco bylo, byli by to věděli hned a byli by nás zadrželi hned tehdy".

Během dalších 4 dní až do svého zatčení 22. července vykřikoval pan Shafia v autě o svých "nestoudných" a "z řetězu utržených" dcerách "v náručích svých milenců". Prohlašoval: "My nemáme ve svých srdcích žádnou tíhu. Ať se ďábel vys... na jejich hrobech!" Jindy hřímal: "Děsně nás zhanobily!" "Zradily lidstvo, zradily islám, zradily naše náboženství a naši víru, zradily naše tradice, zradily úplně všechno!"

V den, kdy policie začala prohledávat Shafiovu rezidenci na základě soudního příkazu, on sám ještě pronesl svá poslední slova ke svémy synovi jakožto svobodný člověk: "I když mě přivedou pod šibenici, není mi nic dražšího než moje čest. Poručme svůj osud do Božích rukou. Nechť mě, tebe, ani matku nikdy Bůh nezbaví cti!"

Nyní, 27 měsíců později, se celý případ čtyřnásobné vraždy (nazývané "honour killing") odvíjí před soudní porotou složenou z 5 mužů a 7 žen. Z mnoha článků se těžko vybírají charakteristické momenty, protože se celý případ neustále rozšiřuje o další poznatky. Obžalovaní hledí na snímky svých zavražděných dcer jakoby ony snad ani nebyly lidmi. Při výslechu tvrdí matka, že nikoho nezabila a že nechce vypovídat. Vyšetřovatel, který se snaží přimět ji k přiznání viny, inspektor Shahin Mehdizadeh, je státní policista, který mluví jazykem farsí (některé zprávy píší o to, že obžalovaní mluví jazykem "darí", který je velice podobný, podobně, jak se americká angličtina podobá angličtině britské). Byl povolán do Kingstonu, aby jednal s obžalovanými v jejich vlastním jazyku. Státní žalobce poukazuje na to, že to, co se jevilo jako tragická nehoda, byl vlastně plánovitě připravený masakr, spáchaný proto, že děvčata zostudila rodinu tím, že chodila s mládenci a chtěla žít jako kanadská mládež. Rona byla zavražděna zřejmě proto, aby byla odstraněna z této původně polygamní rodiny. Navíc žádala o rozvod a vyrovnání v hodnotě 50 tisíc dolarů, tedy maličkost pro boháče Shafiu.

Insp. Mehdizadeh nechal matku vypovídat tak, jak se zřejmě s otcem i se synem domluvila a potom slovo po slovu vyvracel její verzi. Ptal se, zdali miluje svého syna Hameda. "Samozřejmě, je to velice hodný syn a dobrý muž (nyní už 20-letý)". "Jak to tedy, že jeho mobil byl v Kingstonu už 27. června, tři dny před pádem auta do kanálu, zatímco si zbytek rodiny ještě užíval dovolené u Niagarských vodopádů? Byl s ním váš manžel?" "Přesně si na to nevzpomínám", zněla odpověď. Inspektor opakoval, jak byla Sentra s obětmi svržena druhým autem značky Lexus do kanálu a nakonec řekl: "Váš manžel požádal vašeho bratra, aby mu s vraždami pomohl, zejména zabít Zainab. - Řekl mi to váš bratr osobně". Paní Shafiová ale stále tvrdila, že je bez viny: "Jak bych mohla hodit své vlastní děti do vody?" Inspektor ji upozornil na to, že ji samotnou nepodezírá, že právě ona tlačila Sentru do vody, ale připomíná jí, že Bůh všechno vidí... Trvá to delší dobu zatímco jí inspektor připomíná, že byly zavražděny její vlastní děti, než ona s velkými potížemi přizná, že její manžel mluvil o tom, že "ji" zabije. "Koho?" "Zainab," vydechne obžalovaná, zakryje si obličej a žádá inspektora, aby nikdy, opravdu nikdy neřekl jejímu manželovi, že to prozradila. Vysvětluje, že zbylé děti ji nyní potřebují více než kdykoliv jindy: "Nechci, aby moje děti byly vychovány v různých domech, chci být s nimi, chci je mít kolem sebe, pod svými vlastními křídly. Po tomto incidentu jsem se rozhodla, že nedopustím, aby se mým zbylým dětem stalo něco takového, že by jim byť vlas z hlavy spadl". Potom přiznává, že byla u zdymadla, ale u vody byl pouze její manžel. Když se ozvala rána, jak auto spadlo do vody, utíkala s Hamedem pryč - a potom omdlela. "Vstoupil Hamed do vody, aby děvčata zachránil?" ptá se inspektor. "Ne, nemohl jít do vody". "Proč ne?" "Nemohl jít do vody, utíkali jsme a já jsem spadla". "Proč nezavolal Hamed o pomoc na číslo 911?" "Asi u sebe neměl mobil"...

Soudní porotě byl předložen obraz rodiny polygamního muže Mohammada Shafii, který vyznává starodávnou nepsanou tradici rodinné cti (která stojí v ostrém protikladu k tomu, co vyznává Kanada). Podle ní stojí a padá rodinná čest se sexuální čistotou žen v rodině. Otce rozzuřila "západní neposlušnost" jeho dcer, oblečení odhalující tělo, fotografie jejich "kluků" pořízené mobilem a opakované návštěvy policie a úředních orgánů zaměřených na ochranu dětí, takže se hromadná vražda jevila jako jediné řešení na ochranu rodinné cti. Hameda vykreslila obžaloba jakožto poslušného syna, který pomocí Internetu našel místo k provedení vraždy a potom se zoufale neodborně snažil zametat stopy. Tak třeba několik dní před vraždou hledal v Googlu "vhodné místo, kde se dá provést vražda", "může vězeň v Kanadě nadále řídit svůj podnik z vězení?", "skutečnosti o vraždách", "hory u vody", "kovové krabice na prodej".

Proč navštěvovala policie a vyšetřovatelé z úřadu na ochranu dětí Shafiovu rodinu? Protože doma byla pro dívky nesnesitelná atmosféra. Muži znamenali zákon, ženy se považovaly za rovné pouhým věcem a typické chování mládeže se považovalo za hřích, který se trestá vraždou. Dokud žila rodina v Dubaji, děvčata se chovala podle místních zvyklostí a po přestěhování do Kanady toužila přizpůsobit se novému prostředí. To znamenalo i používat rtěnku a tank tops místo hijabu, zatímco rodiče a bratr Hamed tvrdě vyžadovali dodržování "tradice". Sahar si ve škole tak často stěžovala na bití, že škola upozornila úřad na ochranu dětí. Její "nevlastní matka" Rona jednou poznamenala, že Sahar spolykala lahvičku pilulek. "Ať jde k čertu", řekla jí Tooba Yahya, "nechej ji, ať se zabije". Podobně jako mladší Sahar, měla přítele i Zainab. Když na to své rodiče upozornil Hamed, dostala Zainab zákaz vycházet z domu po dobu celého roku - dokonce ani nesměla chodit do školy. Když jí bylo 19 roků, sebrala veškerou svou odvahu a utekla z domu do útulku pro ženy. Hamed ji ohlásil jakožto pohřešovanou a úředník vyšetřující útěk byl mnohem více rozrušen tím, co slyšel od jejích sester než samotným útěkem. Nejmladší Geeti mu řekla, jak jí tatínek trhal vlasy a bil ji do tváře, když přišla domů pozdě z nákupního střediska. Sahar si mu stěžovala na tělesné tresty a jak velice se jich bála. Přiznala se, že si dávala hijab při odchodu do školy, ale ve škole si jej sundávala. Zatímco byla Zainab v útulku, matka ji přesvědčila, aby se vrátila domů. Učinila tak 1. května 2009, právě ve chvíli, kdy její otec znova odlétal za obchodem do Dubaje. Tam řekl svým dvěma příbuzným, že po návratu Zainab zabije - a skutečně to udělal.

Žádná dřívější vražda na ochranu rodinné cti nevyvolala v Kanadě tolik pozornosti jako tato čtyřnásobná vražda. Jedná-li se o střet kultur, co očekávají od svého příchodu do země "nevěřících" lidé vyznávající "tradice" neslučitelné se situací v této zemi? Jsou cizí muži úzkostlivě dbalí rodinné cti tak naivní, že si myslí, že budou trvale držet pod přísnou kontrolou všechny svoje dcery? Pan Mohammad Shafia řekl, že se mu v Kanadě zvlášť líbí svoboda a přísné dodržování zákonů. Svobody si tedy využíval, ale svým dcerám ji neposkytnul. Co se zákonů týká, ty na něho nyní těžce dolehly. Se svým synem sdílí malou vězeňskou celu a jeho manželka je v jiném vězení. Jeho rozestavěná rezidence byla prodána, jeho žijící děti jsou v péči sociální služby a jeho bankovní účty decimují výdaje na soudní obhajobu. Proč přicházejí lidé jako on do země, jejiž zvyky se jim tak protiví, že jsou schopni vraždit své vlastní děti? Jsou to dolary? Jak je tomu se svobodou a demokracií, kterou údajně přinášejí kanadští a jiní vojáci do rodné země pana Shafii - Afganistánu? Řada Kanaďanů se "vrátila domů" v kovových rakvích. Osvobodili nějaké tamní ženy? Přesvědčili tamní zastánce starých nepsaných tradic, že ti nezískají svobodu ani sami pro sebe, jestli se těch krutých tradic nevzdají? Naivní otázka - oni tam byli a jiní vojáci tam dosud jsou z jiných důvodů a tamní lidský život je velice levný.

Heslo "honour killing Kingston Ontario" dává v Googlu přes 50 tisíc odkazů. Podle zprávy OSN (UNFPA) je každoročně zavražděno mužskými členy rodin asi 5000 žen a dívek. Organizace v muslimských zemích a v jihozápadní Asii ale namítají, že je skutečný počet mrtvých asi 4x vyšší. Samotný korán hlásá, že je zabití člověka (s výjimkou trestu za vraždu a za korupci) činem proti Bohu a člověk, který by jiného člověka zabil, jakoby celé lidstvo zabil. Naopak ten, který jednoho člověka před smrtí zachrání, jakoby celé lidstvo zachránil. Imám Zijad Delic z Kanadského islámského kongresu prohlásil, že "na odnětí života člověku není nic islámského".

Vraždy na ochranu cti nejsou výhradní záležitostí muslimů, ale vyskytují se i u konzervativních síků, hinduistů a křesťanských Arabů včetně případů, kdy žena "nespolupracuje" s provdáním podle požadavků mužských členů rodiny. V Indii dosud dochází u hinduistů k pohřbívání děvčátek zaživa a v Číně může být odstraněn plod ženského pohlaví v zájmu dávání přednosti synům.

Původ vražd na ochranu cti je možné najít v Assýrii už 1200 roků před naším letopočtem, kdy se cudnost ženy považovala za majetek rodiny. Ve starověkém Římu byli aktivně pronásledováni mužští členové každé rodiny, v níž se vyskytla cizoložnice, jestliže ji nezavraždili. Týkalo se to i znásilněných žen a jejich vražda (na ochranu cti) se považovala za "milosrdný skutek".

Podle zprávy uveřejněné přede 2 roky, několik států dovolovalo částečnou nebo úplnou obranu proti obvinění z vraždy na ochranu cti, např. Argentina, Bangladeš, Ecuador, Egypt, Guatemala, Írán, Izrael, Jordánsko, Libanon, Palestina, Venezuela, Peru, Sýrie a Turecko. Na Západě přibývá soudních případů takových vražd v souvislosti s tím, že se v první generaci muslimů sváří jejich touha po životě mnohem volnějším způsobem se tvrdými tradicemi, které jim přikazují dodržovat jejich rodiče.

Obsah vydání       21. 11. 2011
21. 11. 2011 Egypská vláda nabídla, že odstoupí
21. 11. 2011 Vlasta Chramostová: Otevírám svou studánku plnou krve Tomáš  Koloc
21. 11. 2011 Michael  Marčák
21. 11. 2011 Systém standardizovaných testů navrhovaný ministrem Dobešem se v americkém školství naprosto neosvědčil Jana  Bradley
21. 11. 2011 Run na Evropu začal, globální investoři prchají
21. 11. 2011 Egyptské volby zpochybněny - několik kandidátů v důsledku nynějších násilností pozastavilo svou předvolební kampaň
21. 11. 2011 Apel na čtenáře Britských listů Jan  Čulík
21. 11. 2011 Atmosférické koncentrace skleníkových plynů překročily ty nejhorší prognózy
21. 11. 2011 Tak jsem zase u internetu aneb Znormalizovaná česká televize je větší bavič, než by si pomyslela Karel  Hoff
21. 11. 2011 Lidovcům vyhráli volby socialisté Lubomír  Molnár
21. 11. 2011 Léčba Švejkem Michal  Rubáš
21. 11. 2011 Rusko fascinováno bojem oligarchů u londýnského soudu
21. 11. 2011 Hlupáctví a lež tu stále hrají primát Daniel  Strož
21. 11. 2011 Pár historických dodatků k zásahu americké policie proti studentům na Kalifornské univerzitě Daniel  Veselý
21. 11. 2011 Konzervativní Lidová strana přesvědčivě zvítězila ve volbách
2. 4. 2012 Hodně klesající tendence
21. 11. 2011 Rodiče se synem zachraňovali čest rodiny vraždou tří dcer a jejich tetičky Miloš  Kaláb
19. 11. 2011 Zdravotní reformy v postkomunistických zemích: privátní zisk, zničený občan, vytunelovaná res publica
19. 11. 2011 Michael  Marčák
21. 11. 2011 Po ranní Petr  Váradi
16. 11. 2011 X. seminář České Händelovy společnosti
21. 11. 2011 Konflikt mezi Německem a Anglií se prohlubuje
21. 11. 2011 O "jednorázovém příspěvku" za protikomunistickou činnost
21. 11. 2011 "Supervýbor" Kongresu zřejmě nedosáhne dohody o rozpočtových škrtech
21. 11. 2011 Předlistopadová éra totality pohledem bez omílaných klišé, výjimečně objektivně Jiří  Baťa
21. 11. 2011 Byla před 22 lety v Československu možná jiná cesta k blahobytu? Jan  Čulík
21. 11. 2011 Odkloněná privatizace
21. 11. 2011 Jsem z toho magor Jiří  Jírovec
20. 11. 2011 Nové střety na náměstí Tahrír
20. 11. 2011 Ať počítám, jak počítám... František  Řezáč
20. 11. 2011 17. listopad 1989 na Národní třídě v Americe?
19. 11. 2011 Lobbyisté navrhují, aby banky skandalizovaly hnutí Occupy
19. 11. 2011 Britské hnutí Occupy otevřelo v obsazené budově banky prostor k diskusi
19. 11. 2011 Mám svůj sen, čert vem svět Karel  Dolejší
19. 11. 2011 Solidarita Boris  Cvek
19. 11. 2011 K demonstraci na Václavském náměstí 17. listopadu 2011
17. 11. 2011 Musíme obnovit ochromenou demokracii Jan  Kavan
18. 11. 2011 Žižek: My nejsme snílci, my jsme ti probuzení
17. 11. 2011 Zpráva o happeningu na Staroměstském náměstí Jan  Kavan
17. 11. 2011 Vážení odpůrci kapitalismu! Petr  Uhl
17. 11. 2011 Musíš vstát, paciente Ilona  Švihlíková
19. 11. 2011 Dogmatický slovník po roku 1989 Karol  Krpala
17. 11. 2011 Tak vypadá revoluce Chris  Hedges
19. 11. 2011 Změna je nutná, ale jaká? Vít  Klíma
19. 11. 2011 Ukazatele blahobytu Václav  Dušek
18. 11. 2011 Když prezident nechtěně říká pravdu Jiří  Baťa
18. 11. 2011 Churchilla je potřeba vyhodit z okna Kryštof  Kozák
7. 11. 2011 Hospodaření OSBL za říjen 2011

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce