Neurčitá klišé ze začátku článku jsou následována velmi konkrétními klišé ohledně osob premiéra Nečase, ministra Kalouska a strany VV v jeho prostřední části. Také se dočteme, že „Smečka koaličních poslanců metamorfovala v tupou hlasovací mašinérii, která zpochybnila poslední zbytky důvěry v demokracii.“

Vázaný mandát byl politickou normou a praxí systému první republiky. Přesto byli (dle mého názoru) lidé nevěřící v jeho demokratičnost v menšině. O moc více jich pravděpodobně není ani dnes. Možná, že právě autor k nim ale patří. Pak mu křivdím…

Dále však: tvrzení o Nečasově sítu, „kterým propadne jakýkoliv zájem občana a zůstane v něm pouze zbytnělý zájem vlastní strany, jak včera dokázal jmenováním nového ministra průmyslu“, se mi jeví jako poměrně zmatečné. Jistě, je to zřejmě zájmem strany ODS, aby byl bývalý ministr z řad ODS nahrazen člověkem taktéž z ODS. Je zcela legitimní a standardní, že tento zájem byl premiérem a předsedou oné strany prosazen.

1) Je premiérovým rozhodnutím, koho nominuje na nového ministra po rezignaci toho bývalého (pan K. Gottwald by mohl vyprávět).

2) Koaliční smlouva přidělila post ministra průmyslu a obchodu ODS. Možná, že autor měl na mysli Nečasův zájem o vlastní stranu (a její vnitřní rozložení sil). Ano, zde možná lze vznášet námitky.

Nezastávám se vlády. Nekritizuji vládu. Neodvažuji se. Nemyslím, že bych k tomu byl dostatečně způsobilý a informovaný. Pakliže se k jednomu či druhému někdo odváží, měl by svá tvrzení něčím podložit.

Člověk frustrovaný politikou může v Česku 21. století dělat mnoho - může jít demonstrovat, může kandidovat ve volbách a politiku (se snažit) změnit, může psát petice, může se odstěhovat do jiného státu. Může psát do Britských listů. Opakuji však, že v tomto případě bych, jakožto jejich čtenář, uvítal přítomnost i jiných elementů než emocí.