2. 9. 2011



Prispejte mobilem

Sledujte Britské listy na Twitteru.
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 9. 2011

Mezinárodní doba temna aneb pochybná platnost rezoluce č. 1973

Od prvního okamžiku poukazoval autor této úvahy na podivné okolnosti libyjské „revoluce“ a vzniku rezoluce RB OSN č. 1973, na její mírně řečeno více než problematický text - o jejím evidentním zneužití ani nemluvě. Během naší osobní výměny názorů na libyjskou kauzu vyjádřil Miroslav Polreich pochybnost o její platnosti. Vzhledem k nesporné mezinárodně právní kompetenci kolegy Polreicha to znamenalo pouze jediné: uposlechnout jeho výzvy a 'číst'. Toto je výsledek pátrání a osobních konzultací v německém právním prostředí. Dík a uznání patří především M. Polreichovi za nadhled a inspiraci.

Libye leží v troskách. Ze země, která se v Africe vyšplhala z posledního na první místo a která byla motorem postupné, nové emancipace tohoto kontinentu, bude zřejmě díky „humanitární akci“ NATO druhé Somálsko. Africký kontext libyjské tragedie unikl – jako mnoho jiných zásadních momentů evropského a světového vývoje od počátku 1990. let – kosmopolitní „levici“, o to lépe jej chápali architekti nového globálního ekonomického a politického pořádku. To, že nakonec nějaký „obchodník“ z Bengází vypsal na hlavu Gaddafiho odměnu jeden milion eur, je jen logický doplněk v předem připraveném scénáři státního převratu, který počítal se všemi možnostmi, jen ne s mírovým řešením. Tak jako toto „wanted“ v závěrečném finiši buffalobillské „Wild West Show“ karikuje vítězství práva a demokracie na libyjské půdě, tak celá libyjská kauza potvrdila tím nejbrutálnějším způsobem to, co v roce 1999 odhalila její kosovská varianta: mezinárodní právo je mrtvé, OSN zbytečné.

Nejde přitom pouze o formální jednotliviny, které jsou již samy o sobě alarmující. Kupříkladu skutečnost, že vláda Spojených států, na jejímž území se sídlo OSN nachází, de facto rozhoduje o tom, kdo může a kdo nemůže být u Spojených národů akreditován. Tak tomu bylo v případě libyjského velvyslance u OSN. Ten první „přeběhl“ k „rebelům“, jeho náhradníkovi nedovolily americké úřady vstup do země v době, kdy bombardování ještě ani pořádně nezačalo. A NATO nemůže vést 'válku proti Gaddáfímu', který nezastává žádný oficiální úřad, ale pouze proti suverénnímu státu, subjektu mezinárodního práva, a jeho vládě, nikoliv proti jednotlivým osobám. Právě tyto „nepatrné detaily“ demonstrují reálný poměr mezi OSN a hostitelskou zemí.

Zaměřme ale pozornost na samotnou rezoluci BR OSN 1973. Autorova teze zní následně: tato rezoluce, na kterou se odvolávají severoatlantičtí aktivisté, je nejen špatná, jak mimo jiné prohlásil 19. května rakouský prezident Fischer během rozhovoru s jeho ruským protějškem, ona není platná. A nejde jen o zcela evidentní fakt, že letecké útoky NATO nemají naprosto nic společného s proklamovanou ochranou civilistů. Jde o zásadní otázku, zda tato rezoluce jako taková má vůbec právní podstatu. V čem je problém? Především v tom, že právní stát a právní vědomí, bez kterých je demokracie pouhou ideologickou nálepkou, byly doslova a do písmene eliminovány prosazováním „západní“ interpretace lidských práv - v narativní, zploštělé, obsahově „osekané“ podobě, navíc dvojnásobně redukovaných: lidská práva bez sociálních na politická a politická do její neoliberální podoby.

Jinak vyjádřeno: politicky instrumentalizovaná kvazi „mravní otázka“, navíc selektivně uplatňovaná, prorazila dveře práva a otevřela bránu politické libovůli. Spektakulární výsledek se nyní dostavil v podobě rezoluce 1973. Podívejme se na stanovy Spojených národů.

Hlasování o ní se vztahovalo na čl. 27 odst. 3 Charty OSN, který v podobném případě vyžaduje výslovně souhlas přinejmenším všech států s právem veta (pododstavec 1). V anglickém textu je tento 'výslovný souhlas' formulován slovy 'affirmative vote', nikoliv pouze 'vote', což lze přeložit jako 'souhlasně' (v německém překladu se tento výraz chápe – a překládá – rovněž v aktivním, pozitivním smyslu: bejahend, bestätigend).

Zdržení se hlasu ze strany Ruska a Číny nebyl tedy akt souhlasu, jak ho v takovém případě vyžaduje charta OSN, a nemůže být tedy interpretováno jako 'vyslovený souhlas'. Zdržení se hlasování nemůže být rovněž automaticky interpretováno jako souhlas s odvoláním na zvyklostní právo / právo zvyku (common law / established right), které má zapotřebí naplnění několika předpokladů. Pravděpodobně tím nejzávažnějším je zásada 'souhlasného, společného právního vědomí / přesvědčení' a nikoliv jen 'většinově etablovaného prohlášení / většinového souhlasu'.

Jednou větou: aby rezoluce nabyla platnosti je požadován výslovný souhlas, který chybí. Z toho dále vyplývá, že zdržený hlas nemůže být automaticky interpretován jako souhlas. Navíc OSN není v žádném případě odborně definovaný zvláštní prostor, ve kterém by platilo něco jako „explicitní právo zvyku Spojených národů“. Pokud tedy je tento úhel pohledu na rezoluci 1973 správný, potom existuje pouze její návrh. Ale i kdyby Rusko a Čína souhlasily, i potom by se jednalo o – mírně řečeno – nadmíru problematickou záležitost. Podmínkou takové rezoluce jsou totiž 'ohrožení světového míru' a 'mezinárodní bezpečnosti'. Obojí v žádném případě nehrozilo.

Zůstávají zodpovědět tyto otázky. Za prvé: proč se ještě NATO namáhá legitimovat své privatizační války ochranou lidských práv? Za druhé: co vedlo Čínu a Rusko k tomu, aby – s výjímkou verbálních protestů – tuto deklasaci sebe sama připustily? Na první nechť si čtenář odpoví sám, na druhou se o to pokusíme my – ovšem opět pouhou otázkou. Nemají tyto země zatím prostředky, jak efektivně zabránit vojenské agresi, která navíc evidentně poškozuje jejich ekonomické a politické zájmy? Nebo stejně jako USA a EU nemají zájem na suverénních státech a světadílech, které by ekonomicky a tedy i politicky stály na vlastních nohou?

Pravděpodobné je obojí. Obě země se sice politicky zatím nacházejí na periferii nového světového pořádku, ale do jeho projektu globálního „trhu“ se již plně ekonomicky integrovaly. V budoucnosti tedy nepůjde o boj proti němu, ale o pozice v něm.

Je tedy více než pravděpodobné, že veškeré budoucí „interpretace“ meznárodního práva bude vycházet z této logiky. Tento vývoj by samozřejmě měl dopad na budoucnost Libye samotné. Snad jediné, co si v rámci současného vývoje a dohledné budoucnosti představit nelze je nějaká nová varianta prosperující, jednotné a přitom ekonomicky i politicky nezávislé Libye, ať již demokraticky nebo autoritativně spravované.

„Gaddafiho režim“ měl v libyjské populaci evidentně hlubší kořeny než jak to evropské veřejnosti sugerovala opozice v Bengází a vlády ochotných koaličníků. S postupujícími „reformami“, pauperizací obyvatel a výprodeji země jistě nebude jeho popularita klesat, ba naopak. Je tedy otázkou, zda se z Libye stane druhé Somálsko, ve kterém každá z velmocí sází na vlastního koně, a nebo brutální diktatura se souhlasem a aktivní pomocí Západu, nesrovnatelně horší než byl Gaddafiho režim.

Z toho všeho vyplývá otázka závěrečná, zatím jen v žánru „political fiction“. Co se stane, až bude Čína vlastnit nejen jednu letadlovou loď a začne budovat vlastní koalice ochotných? Jak funguje „mezinárodní společenství“ již nyní asi definitivně pochopila.

Obsah vydání       2. 9. 2011
2. 9. 2011 "Hitler by věděl, co s Cikány dělat" - v televizi Prima
4. 9. 2011 430 000 občanů protestovalo v Izraeli
4. 9. 2011 Kadáfího synové a loajalistické konvoje "prchají"
3. 9. 2011 Kalousek a Schwarzenberg jsou dnes nejsměšnějšími českými politiky Boris  Cvek
3. 9. 2011 Klausovi s jídlem roste chuť Boris  Cvek
3. 9. 2011 Jak napravit aspoň jedno lidské a právní selhání českých zákonodárců a soudců Josef  Mrázek
3. 9. 2011 Rasismus a sociální demokracie
2. 4. 2012 Hodně klesající tendence
3. 9. 2011 Michael  Marčák
4. 9. 2011 Existují lidé, kteří službu druhým kladou nad vlastní záchranu Boris  Cvek
3. 9. 2011 Koutek reklamní tuposti 33 - Prodám „Jahůdku à la marmeláda“ (Značka: z jablek) Tomáš  Koloc
2. 9. 2011 Ministerstvo mládeže, nebo kuratorium? František  Řezáč
3. 9. 2011 Ve Vídni kombinuje stále více řidičů auto s veřejnou dopravou
3. 9. 2011 Maturita z cizího jazyka, ano, ale... Miloslav  Štěrba
2. 9. 2011 Vládní mateníky kolem údajné důchodové reformy V., aneb Nutnost demokratizace zastupitelské demokracie Stanislav A. Hošek
2. 9. 2011 Wikileaks zveřejnily nezredigované diplomatické depeše
2. 9. 2011 Mezinárodní doba temna aneb pochybná platnost rezoluce č. 1973 Petr  Schnur
3. 9. 2011 Stydím se za prezidenta
2. 9. 2011 Ropná firma Vittol, která financuje britské konzervativce, získala exkluzivní přístup k libyjské ropě
3. 9. 2011 Státní Big Brother slídí v údajích o zdraví lidí už řadu let, teď chce více dat
2. 9. 2011 "Tudy nevede fronta třídního boje!", aneb o Boccacciovi, Benjaminovi a dalších marodérských lumpech Karel  Dolejší
2. 9. 2011 "Youcat", zbrusu nový katechismus katolické církve, a v něm stará nauka v současném jazyce Jan  Paul
2. 9. 2011 Sarkozy je pod tlakem poté, co francouzská tajná služba sledovala novináře
2. 9. 2011 Philip Morris požaduje přístup k univerzitnímu výzkumu o dětech a o kouření
2. 9. 2011 Michael  Marčák
2. 9. 2011 Konflikt Guardianu s Assangem
2. 9. 2011 Sýrie: Generální prokurátor v městě Hama na protest odstoupil
2. 9. 2011 Bílý anděl venkovské progresivní civilizace Miloslav  Štěrba
1. 9. 2011 Britský ministr chce do školy přivést vojáky
1. 9. 2011 Kaddáfí: Ať Libye hoří. Nikdy se nevzdáme
1. 9. 2011 Britská vláda vyhodí i zaměstnance letectva, kteří se podíleli na bombardování Libye
1. 9. 2011 Dobeš: Povinná maturita z cizího jazyka by byla katastrofa
1. 9. 2011 NATO zůstane ve válečném stavu
1. 9. 2011 Veškeré, nezredigované americké diplomatické depeše zveřejněny na internetu
1. 9. 2011 Oznámení korupce bude protizákonné
1. 9. 2011 Neonacismus není extremismus?
1. 9. 2011 Hurikán Irene v Princetonu Filip  Mahďák
1. 9. 2011 Ministerstvo dopravy mi rozkouskovalo stáří Miloš  Kaláb
1. 9. 2011 Praha dosud nesplnila nařízení Úřadu na ochranu osobních údajů o anonymizaci opencard
1. 9. 2011 Nápad zvaný univerzitní školné vysoké školy již zničil morálně, v budoucnu je nejspíš zničí úplně. V čím je to zájmu? Jakub  Wolf
1. 9. 2011 Hrozba školného -- podepište otevřený dopis
1. 9. 2011 Není přeběhlík jako přeběhlík Miloslav  Štěrba
1. 9. 2011 Není to, v čem žijeme, už fašismus? Petr  Koudelka
1. 9. 2011 Tanečnice Šarlota Filová: Já lidi podle etnického původu neškatulkuju Pavel  Pečínka
1. 9. 2011 Samohýl versus Janečka Miloslav  Štěrba
1. 9. 2011 Kam se, s prominutím, hrabou Zikmund a Hanzelka, o Holubovi nemluvě! Jiří  Baťa
1. 9. 2011 Problém nepřizpůsobivých Jakub  Wolf
31. 8. 2011 Chytrému napověz, hloupého (vyčůraného) ...! Jiří  Baťa
1. 9. 2011 "Nový a nezvyklý druh" britských bezdomovců
1. 9. 2011 Jak americké firmy vydělávaly na dopravování osob na mučení do zahraničí
1. 9. 2011 Vědci vytvoří umělou sopku, která má ochladit zemskou atmosféru
31. 8. 2011 Sněmovnu si rozvracet nedáme Jiří  Jírovec
7. 8. 2011 Hospodaření OSBL za červenec 2011

Copyright © 1996-2012 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce