Prof. Otakar Vávra byl v Uherském Hradišti, aby slovácké město mohlo vzdát hold ...jeho žáku. Také zdůvodnění předaných cen tomu nasvědčuje: Emir Kusturica dostal cenu „za významný přínos evropské kinematografii, emancipaci autorské kinematografie zemí bývalé Jugoslávie a za výjimečnou obrazotvornost“, Otakar Vávra získal zvláštní cenu „k životnímu jubileu 100 let“. Tedy žádný „celoživotní přínos české kinematografii“ jak znělo v roce 2001 při předávání ceny Český lev, nebo v roce 2004 při přebírání medaile „Za zásluhy I.stupně“ od Václava Klause. (Stejnou cenu dostal i major Roman Šebrle).

Umělecký ředitel Filmové školy Pavel Bednařík přiznal, že byl pro udělení ceny, třebaže vnímá „rozpornost Vávrova díla“, nicméně sotva bylo možné pozvat na festival žáka, a přitom ignorovat jeho učitele v roce jubilea: “Je důležité vnímat to, že profesor Vávra byl zakladatelem Katedry režie na FAMU a vychoval řadu úžasných tvůrců, mezi kterými je i Emir Kusturica“ a pokud by posluchač ještě pochyboval, doplnil: „Výchova filmařů, jako je Kusturica, byla v souvislosti s profesorem Vávrou to zásadní, co jsme chtěli připomenout“.

Bosenský režisér, hudebník a fotbalista byl od samého příletu na kunovické letiště značně unavený. Dlouho nebylo jisté, zda nakonec vystoupí se svojí hudební skupinou a v neděli odpoledne bude hrát fotbal. Slova z něj novináři doslova páčili. Na dotaz, zda mu „nevadí přítomnost jeho kontroverzního učitele“, uslyšel náš český mediální chytrák, že mu „vůbec nevadí“, a za zapamatování stojí i věta, že „to, co vidíme běžně v kině, nemá hodnotu“.

Tato slova by se mohla stát mottem příští hradišťské Letní školy. Námětem k diskuzím, aby se nemohlo opakovat letošní faux pas při předávání ceny Otakaru Vávrovi, kdy část sálu tleskala vestoje, zatímco druhá část zůstala demonstrativně sedět. I taková je mince naší současnosti. Na jedné straně parazitování na slávě jiných, na druhé straně společenská neomalenost.