Ještě jednou "třetí odboj", snad už naposled

13. 6. 2011 / Jiří Baťa

Sobotní Právo (11. 06. 2011) mj. píše o stavu připravovaného zákona o třetím odboji. V článku Třetí odboj: Mašínové rozdělili Sněmovnu jsou zmíněny kromě jiného i výroky některých představitelů obou stran, z nichž vyplývá nejednotný, mnohdy až rozporuplný názor či pohled na připravovaný zákon. Snad by bylo vhodnější uvést, že bratři Mašínové nerozdělují jen Sněmovnu, ale i českou společnost.

Největší "zádrhel" je spatřován v osobách bratří Mašínů, jejichž protistátní a protirežimní činnost je značně problematická, různí lidé ji totiž vidí z různých úhlů pohledu. Jedni zcela jednoznačně činnost bratří Mašínů uznávají, ne-li glorifikují jako bezprecedentní boj s komunistickým režimem -- včetně vražd, a jejich ocenění považují za samozřejmé. Jiní zase činnost Mašínů zpochybňují a naopak ji považují za nikoliv hrdinství, ale prachobyčejné zabijáctví. Místopředsedkyně Sněmovny Kateřina Klasnová (VV) k tomu řekla, že "Neuznat třetí odboj jen kvůli Mašínům je hloupý alibismus". Co tím chtěla na adresu Mašínů říci je otázka, neboť na druhou stranu rovněž připomněla, že podle zákona "nebude považován za účastníka odboje občan, který se dopustil zvlášť zavrženíhodného jednání směřujícího k popření individuálních základních lidských práv", respektive " byl boj vedený zvlášť zavrženíhodným způsobem", čímž podstatně roli a hrdinství Mašínů dehonestovala. Není tedy jasné, zda tím chtěla dát najevo nesouhlas s uznáním odboje pro tyto bratry, nebo tím jen chtěla naznačit, že by se tyto skutečnosti měly projevit v hodnocení jejich "odbojové" činnosti a pak je za účastníky třetího odboje nepovažovat.

Poněkud svérázně či vyhýbavě se k tomu vyjádřil i ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma, když řekl: "Myslím, že v případě bratrů Mašínů a jejich skupiny jsou v zákoně důvody, pro něž by to dostat (rozuměj uznání jako účastníci třetího odboje) měli, ale je tam i pasáž, která by umožnila, aby se na to někdo díval jinak". Jak to vidí on sám se nevyjádřil. Vyjádření, které je k ničemu, když není schopen (ochoten) říci na rovinu ani to, že z jednoho pohledu sice ano, z jiného zásadně ne!

Pozoruhodná na celém připravovaném zákoně je však jeho podstata, kterou lze považovat za účelové vyvolání potřeby tohoto zákona právě s ohledem na kauzu, která byla vyvolána otevřením Pandořiny skřínky s událostmi a činy bratrů Mašínových. Skoro dvacet let od listopadové revoluce se kolem osob bratrů Mašínů, notabene nějakého zákona o třetím odboji, nic konkrétního nedělo, byť se na základě "bádání" Ústavu pro studium totalitních režimů projevovaly tendence legitimizovat či uznat tzv. třetí odboj. Nicméně aktivita a snaha stoupenců třetího odboje ze strany senátorů (především ODS) expandovala po "extempore" M. Topolánka, který udělil bratrům Mašínům a M. Paumerovi "premiérskou medaili", za tím účelem nově vytvořenou, vše navzdory V. Klausovi, který se od vyznamenání jmenovaných distancoval s tím, že neshledal dostatek argumentů, aby dostali státní vyznamenání.

V této souvislosti snad nebude od věci připomenout slova Josefa Mašína: " Ke svému činu bych se neváhal rozhodnout znovu. Tento boj ještě není skončený." Silná slova. Jsou i dnes hodna ocenění? Bratři Mašínové nejspíše tam za mořem i dnes nadále usilovně bojují za demokratické Česko. Škoda, že nevíme jak, abychom jim třeba " v jejich úsilí" mohli pomoci. On totiž fakt, že se o demokracii v ČR bojuje i nadále, zas není až tak od věci, protože je-li řeč o demokracii v Česku, pak je to jen demokracie pro cca desetinu občanů státu, pro ten zbytek fatální blamáž.

K zastoupení komunistů v parlamentu řekl, že je podle něho svědectvím, že lidé neznají historii. Nabízí se otázka: v čem je on (nebo oni) více znalý historie národa? A když už tak jaké? Kolik toho ve své době znali z historie republiky, když se zabývali tím, čím se zabývali? A kolik toho znají, kromě svých vlastních představ, o její historii dnes? Není pochyb, že svou představu o historii si umí k obrazu svému sami dobře vykonstruovat. "České politice scházejí dobří vůdci" řekl. Za takového považuje Mirka Topolánka, na rozdíl od V. Klause či V. Havla. Nezbývá než dodat, že se není čemu divit. Nebude přece pochlebovat někomu, od koho nedostal uznání a metál, notabene mu jej odpírá udělit. K tomu poznamenávám, že výše uvedené skutečnosti se udály v době premiérství M. Topolánka v r. 2009, byť se od té doby do dneška mnoho nezměnilo. Pokud ano, pak jen v jiném podobenství.

Již příští týden by měla Sněmovna definitivně rozhodnout o zákonu o protikomunistickém odboji, který již doznal i jisté změny v textu. Svědčí to o tom, že některé pasáže byly na základě nesouhlasu či připomínek přepracovány a zdá se, že by zákon byl přijatelný i pro ČSSD (již méně pro KSČM). V podstatě by bylo možné konstatovat, že při objektivním pohledu na události poválečných let byly jisté aktivity odpůrců proti režimu pochopitelné a odůvodněné. Potud, pokud nebyly, jak připomněla K. Klasnová, vedeny zvlášť zavrženíhodným způsobem, nebo popírající základní lidská práva a svobodu. To je totiž ten moment, který rozděluje nejen Sněmovnu, ale i českou společnost. Rozhodující (bude-li zákon schválen) bude postup těch, kteří o "bytí či nebytí" uznání toho kterého člověka jako účastníka odboje, rozhodnou na základě toho, zda byl nejen v souladu se zákonem, ale také se svědomím. Bylo by totiž více než antihumánní uznávat jako odbojáře vrahy nevinných, jestliže ti samí bojovali proti těm, kteří nevinné také poslali na smrt. A to je právě případ Mašínů!

Vytisknout