Drábek konstatuje, že je dostatek kvalitních zdrojů o penzijních systémech a reformách (o čemž nelze pochybovat) a odvolává se při tom na řadu argumentů ze zahraničních pramenů, mj. na již čtvrté aktualizované vydání souhrnné publikace OECD Retirement-Income Systems in OECD and G20 Countries, do češtiny volně přeloženo: Systémy zajištění příjmu v důchodu v zemích OECD a G20. Dovolím si citovat z jeho vyjádření:

A to je to, oč tu běží. Z uvedeného není pochyb, že je to (zřejmě) správný postup, jenže pan ministr Drábek zapomíná na jedno obligátní „člověče, kde to žiješ?“. Jinými slovy ano, v zemích jako je Finsko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemí, Švédsko aj. to je reálné, neboť jejich ekonomika je stabilizovaná, vlády relativně důvěryhodné, avšak rozhodně se to nedá srovnávat s parametry a podmínkami v ČR. Kromě toho jejich životní úroveň, mzdy a platy, stejně jako – a to hlavně - daně, jsou diametrálně odlišné od našich. Co lze aplikovat v uvedených zemích lze jen stěží aplikovat v Česku. Jenže pan ministr Drábek má pro tuto dikci jen jednu optiku, kterou uplatňuje, nebo hodlá uplatňovat i na naše zbídačené (díky této vládě) české sociálně-ekonomické poměry.

Zvláště pozoruhodné je konstatování pana ministra, že : „O garanci státu žádná vláda ani neuvažuje, a přesto se nikdo neobává, že o své úspory přijde.“ To je právě jeden ze zásadních rozdílů mezi námi a jmenovanými státy.U nás ty obavy jsou (po dosavadních zkušenostech) natolik silné, že nedůvěra v tyto plány a vůbec k celé současné vládě jsou rozhodujícím faktorem v příjímání takových reformátorských rozhodnutí, rovnající se „faux pas“! Pan ministr, stejně jako všichni ostatní reformátoři totiž nenesou (za nic) žádnou odpovědnost, a pokud vůbec, pak (podle Kalouska) jde o kolektivní odpovědnost (vinu), protože veškeré materiály pro reformy či cokoliv jiného schvaluje vláda, komise, poslanecká sněmovna, prezident. Oni samotní jsou z obliga, takže proč by si lámali hlavu nějakými (ne)jistotami ze strany občanů! Kromě jiného, v době, kdy by k něčemu podobnému došlo, oni sami budou dávno „za vodou“ respektive po nás potopa (a možná i konec světa)!

„Univerzálním trendem (v západních zemích, pozn. aut.) je prodlužování věku odchodu do důchodu. Věk 65 let se stává standardem, nejsou výjimkou rozhodnutí o prodloužení do 67 let“, konstatuje pan ministr. Jen dodávám, že jde spíše o snahu nějakého standardu, než o reálný stav. Jak se k tomu stavějí například Francouzi pan Drábek nezmiňuje!

A i kdyby, je úroveň pracovních a sociálních podmínek obou zainteresovaných stran (naší a těch západních) srovnatelná? Jestliže se mluví o „univerzálním trendu“ prodlužování věku odchodu do důchodu v západních státech, platí to paušálně, nebo jsou stanoveny i kategorie a výjimky, které budou tyto limity pardonovat? Pan Drábek to (zda záměrně nevím) nezmiňuje. Ale když už říká A, měl by říci i B! Což ovšem nečiní, jeho pohled je paušální, detaily jej nezajímají a takto také staví své reformátorské vize.

Úplně na hlavu je pak konstatování pana Drábka, že: „je nám často vyčítáno, že kopírujeme na východě, místo abychom se poučili od vyspělých sousedů na západě.“ Ptám se, kým je nám to vyčítáno? Nevím co vede pana ministra k takovému závěru, nevím, kdo dnešní vládě přičítá tento trend, když je zcela evidentní (a pan Drábek to dokazuje i svým stanoviskem v blogu), že orientace reformátorů ( a jeho zvláště), je výrazně upřena k západním trendům. Konec konců tam je (zvláště k USA v rámci rektálního analpismu) upřena pozornost většiny vládních politiků!

„A konečně – jsem přesvědčen, že náš koncept je životaschopným a pro české podmínky nejvhodnějším řešením“, uzavírá svůj blog ministr Drábek. Jak jinak, o tom je přesvědčen nejen pan Drábek, ale spolu s ním i pánové Nečas, Kalousek, Heger a další, kteří si příměry z rozvinutých a stabilizovaných ekonomik západních států berou jen to, co potřebují. Nestabilita vlády, nezaměstnanost, nízké platy, defraudace státních financí, korupce a jiná „malá nedopatření“ je sice zajímají, ale jen proto, že se o nich mluví. Již méně se starají o to, že se potřebným a hlavně účinným opatřením neřeší. Nelze než konstatovat, že přesvědčení pana ministra Drábka (a nejen jeho) je zcestné a situaci ve společnosti jeho (jejich) vize nevyřeší. Spíše naopak. Přesvědčit jej (je) o tom je však velmi, velmi nesnadné!