Obrana otce

15. 4. 2011 / Jan Kavan

Byl bych rád kdybyste zveřejnili mou reakci na článek Tomáše Koloce "Kauza Heider Heydrich a naše společnost" (BL, 8.4.2011). S článkem velmi souhlasím a jsem rád, že se našel autor s tímto pohledem nezakaleným různými předsudky či ideologickou předpojatostí. Autor mne ve svém článku jmenuje a konstatuje, že si mne váží, což mne pochopitelně těší.

Musím však vyjádřit své ostré námitky proti kontextu té věty, kde řadí mého otce mezi "přední představitele stalinské KSČ". To je naprostý nesmysl.

Můj otec, JUDr Pavel Kavan, vstoupil do KSČ v roce 1945. Pokud vím, tak by byl vstoupil i dříve, (z mladého masarykovce se stal sympatizant komunistů po Mnichovu), ale KSČ během války nepřijímala nové členy, natož vojáky v naší západní zahraniční armádě. Tam otec bojoval až do kapitulace Francie a vrátil se tam po D-day, kdy se účastnil obléhání Dunkirku, kde byl zraněn. Později byl vyznamenán medailí Za statečnost.

Po válce pracoval nejdříve jako tiskový atašé, pak jako chargé d'affaires na našem ZÚ v Londýně. Nezastával žádnou stranickou funkci.

V listopadu 1950 ho MZV odvolalo do Prahy a krátce poté byl obviněn z členství v protistátním spiknutí vedeném Rudolfem Slánským a spolu s Edou Goldstückerem byl odsouzen v rámci procesu s údajnými členy tohoto spiknutí na MZV. Otec dostal 25 let.

V jáchymovském dole prodělal první infarkt. Po svém předčasném propuštění 23.12.1955 se vrátil domů jako nemocný člověk a v květnu 1960 zemřel ve věku 46 let. Nechápu, kdy se mohl stát "čelným představitelem stalinské KSČ", která ho nakonec připravila o svobodu, zdraví a život.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.4. 2011