K Heydrichovu synovi: Žákovo prase a Čulíkova omluva

5. 4. 2011 / Oldřich Průša

Osoby a obsazení:
Domácí:
panenskobřežanský starosta Holík
Hosté: Heydrich.ml.
Okolní: zvl. média

Plně souhlasím s šéfredaktorem J. Čulíkem, že děti nenesou odpovědnost za činy svých rodičů. Jsem si jist, že když dojde k zapomínání, není rozhořčený výkřik nepatřičný. To ví každý Žák. Jsem si jist více, že nemá být zapomínána minulost a historické souvislosti. To ví každý Čulík. Nikdo nemůže být obviňován za to, jaké měl rodiče...

Jsem si jist ještě více, že za svá konání nesou odpovědnost zástupci občanů, ať jsou zvoleni kdekoliv a kýmkoliv. To už asi ví i dolnobřežanský starosta Holík. Jsem si jist nejvíce, že důvěru pamatovavších si Čechů průběh války starosta prohospodařil. To vědí ti, co si pamatují, i my, co jsme četli.

Voliči mají za zvoleného zodpovědnost a zvolený, je jim zodpovědný. Zvolí-li neznalí neznalého a neznalý, chovaje se neznale, ač to neznalí nepoznají - nastane problém. Jinými slovy. Stane-li se v obci, že velí neznalí prostřednictvím neznalého, což se stalo; máme v případě takového případu případ.

Což se stalo.

Znalí, resp. smělí se osmělí a činí.

Což se nestalo.

V případě nabídky syna říšského protektora H. Heydricha na pomoci při opravě zámku v Panenských Břežanech, kam se s rodiči jako dítě nastěhovali a kde po dvou měsících, po atentátu na jeho otce, vykonaného českými partyzány, na základě příkazu české londýnské exilové vlády, s matkou do konce války bydleli, jde zřejmě o zkratkovitost a účelovost jednání.

Heydrich syn, návštěvou v Panenských Břežanech, zřící chátrající bydliště svého dětství, řekl při setkání se starostou obce něco v tom smyslu, že by se chtěl pokusit sehnat z fondů Evropské unie nějaké prostředky na opravu chátrající nemovitosti; dnes v soukromých rukou.

Starosta naivně přikývl a užil si "svých patnáct minut."

Zachoval se jako správce parkoviště na Malostranském náměstí, když byl dotázán zástupcem Spolku pro obnovení sochy maršála Radeckého, zda by měl něco proti obnovení sochy maršála v místech tramvajové zastávky. Odpověděl: "Neměl."

Starosta si neuvědomil, že nemůže být, byť ve vsi zvolený, zástupcem Čechů, v jednání, se sice byvším osmiletým, ale přece synem "katana" českého národa.

Rozhovoru se, jak v kraji zvykem, jako čehokoliv, co může vzbudit zájem, resp. senzaci, ujala média, beze snahy pátrat po podstatě.

Týden se s týdnem sešel a média aktivitu syna říšského protektora odtroubila. Po právu se ozvali všichni, kteří měli pocit, že k věci mají co říci.

Co říci na závěr? Zvolený zastupitel si uřízl ostudu -- sám za sebe.

Senzace chtivá média si uřízla ostudu - ze své redakce a vydavatele.

Myslet, myslet to chce, některým nechť je přáno dáno -- před upotřebením zatřepat!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.4. 2011