POZNÁMKA NA OKRAJ:

O státě, ve kterém bych nechtěl žít, neboli O chvále hnědých a rudých fašistů

4. 4. 2011 / Uwe Ladwig

Janýr píše, že "Nelze popřít, že se autoritativní režimy nezřídka osvědčily. Připomeňme Německo, které Hitler v průběhu několika let vyvedl z chaosu a rozvratu ke slušné prosperitě, Sovětský svaz, který se za půl století pozvedl z hluboké zaostalosti na druhou světovou velmoc, anebo Čínu směřující ke světovému prvenství." Při čtení tohoto v případě Německa čistě ekonomicky alespoň povrchně výstižného úsudku jsem si vzpomněl na řadu Němců, kteří hlavně dříve, ale dokonce také ještě dnes berou dálnice jako argument pro zdařilou politiku hitlerské verbeže.

Řada ekonomických opatření provedených nacisty ale mohla být přijata i demokratickými politiky, protože proč by například neměli budovat dálnice. Rozkvět státu by ale asi trval déle, protože na zvýšení výdajů za armádu, policii, SS a SA v takovém měřítku nebo na nějakou podobnou jinou alternativu by možná nepřišli. Zato ekonomické zotavení státu by mělo asi trvalejší následky. Nemělo by se také zapomínat, když se ti osvícení němečtí nacisté tak chválí, že snížili tlak na volném pracovním trhu zřízením koncentrančních táborů a nátlakem na lidi, kteří kvůli jejich politice emigrovali.

Vyjdu z toho, že na tyto ekonomické účinky nacistické politiky Janýr při psaní svého článku nemyslel; já ale patřím k těm poválečným Němcům, kteří ekonomický prospěch nemohou oddělit od významu přiznání lidských práv všem obyvatelům státu.

Vytisknout