Sociální reforma znepřístupní kompenzační pomůcky zdravotně postiženým

1. 4. 2011 / Jiří Hrebenar

Sociální reforma pocházející z dílny ministra Drábka má jasný cíl znepřístupnit zdravotně postiženým jejich kompenzační pomůcky. Tyto pomůcky mají zmírnit nebo odstranit překážky jednotlivých zdravotních omezení. Kompenzační pomůckou je například sedák do vany, vozík, chodítko, speciální postel, pojízdný výtah pro vozíčkáře, schodolez a další...

Ministerské návrhy zcela nereálně předpokládají, že zdravotně postižení disponují nějakými skrytými financemi. Zákony, které jsou v současnosti v připomínkovém řízení, navrhují totální absurdnosti. Osoba se zdravotním postižením dostane příspěvek na kompenzační pomůcku pouze tehdy, pokud její pořizovací cena je vyšší jak 35 000 korun a žadatelův příjem není vyšší jak 6 násobek životního minima.

Takových velmi důležitých pomůcek, jejichž pořizovací cena je nižší než výše uvedená částka, je velké množství. Lidé nebudou mít dostatek finančních prostředků na pořízení sedáku do vany, chodítka a dalšího. Zdravotně postiženým se tímto zamezí přístup k velmi významné části kompenzačních pomůcek. Takový člověk má často jako jediný příjem svůj invalidní důchod, který nedosahuje závratných výšin. Navíc pokud má člověk s handicapem problémy se sháněním práce, tak rozhodně nebude mít na svém bankovním účtě 5 000 korun na nákup chodítka.

Pan ministr Drábek chce nestydatě šetřit na zdravotně postižených. U takové kompenzační pomůcky, jejíž pořizovací cena je vyšší jak 35 000 korun, se musí navíc zdravotně postižený podílet povinnou procentuální částkou. Ministerské luhy a háje si myslí, že každý s handicapem je schopný zaplatit 10 %, možná i 20 % z ceny takové pomůcky. V důvodové zprávě porovnává pan ministr pořízení kompenzační pomůcky k jakémusi jakoby podílu na komerčním pojištění. Copak se takováto věc dá přirovnávat k nějakým komerčním pojištěním? Je to nechutný sarkasmus.

Pan ministr je zdravý a tak se zřejmě neumí vcítit do situace člověka se zdravotním postižením. Představme si například mladého třicetiletého muže s dětskou mozkovou obrnou. Tento člověk je nemocný od narození, nikdy nemohl pro svou míru handicapu pracovat, tudíž nemá nic našetřeno. Žije z koruny na korunu a tak nemá na důležitý zvedák do vany. Nemá snad takový člověk podle pana Drábka nárok se pohodlně a bezpečně vykoupat? Zdravotně postižený nemůže za svůj zdravotní stav. Proč je tedy člověk mající mnoho problémů takto trestán vlastním státem? A proboha za co?

Český stát, v tomto případě zastupovaný panem ministrem, nařizuje všem, kdo nemají dostatek financí, procentuální podíl prodej svého majetku. Je to neuvěřitelné, nemáte peníze, tak vás stát donutí k prodeji vašeho majetku. K tomuto kroku sáhne státní šiml i tehdy, pokud se jedná o nezletilého žadatele. Rodiče pořídí handicapovanému dítěti kompenzační pomůcku a když nemají na Drábkovskou "nevratnou kauci", tak se musí zbavovat svého majetku.

Díky ministerským inovátorským pokusům přijde mnoho zdravotně postižených o možnost uplatnění se ve svém prostředí. Města ani kraje nebudou brzy muset řešit svou bezbariérovost, protože zdravotně postižení zůstanou uvězněni ve svých domácnostech. Pan Drábek dělá z příspěvku na kompenzační pomůcku chudinskou dávku. Minimální podíl obyvatel na pořízení nutné pomůcky je asociální a nechutnou podmínkou. Tito lidé nepožadují kompenzační pomůcku jen tak z legrace. Oni ji potřebují. Stát chce na handicapovaných vydělávat a vše chce přizpůsobit komercionalizaci. Celé návrhy vedou k pozastavení socializace. Takto má opravdu vypadat péče 21. století o zdravotně postižené?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.4. 2011