Nezaměstnaní protestují proti Drábkovým zákonům

29. 3. 2011

tisková zpráva Akčního spolku nezaměstnaných a Evropského institutu pro veřejné otázky

Zástupci občanského sdružení Akční spolek nezaměstnaných a Evropského institutu pro veřejné otázky vypracovali připomínky k připravované novele zákona o zaměstnanosti a k novele zákona o hmotné nouzi. Stanoviska byla v řádném termínu odeslána Ministerstvu práce a sociálních věci do připomínkového řízení. Zástupci spolků ostře protestují zejména proti těmto navrhovaným změnám:

Zákon o zaměstnanosti:

1. Zavedení sdíleného zprostředkování zaměstnání -- obtížně umístitelní nezaměstnaní by byli převedeni na agentury práce. Na každého uchazeče by agentura dostávala finanční prostředky z Evropského sociálního fondu a pokud by umístila nezaměstnaného do pracovního procesu, obdržela by bonus. Agentury práce mají již nyní velké problémy, jde o soukromé společnosti orientované na zisk a nelze očekávat, že by poskytovaly kvalitní služby pro nezaměstnané.

2. Zpřísnění podmínek pro nárok na podporu v nezaměstnanosti - nyní má na podporu v nezaměstnanosti nárok ten občan, který v posledních třech letech odpracoval alespoň 12 měsíců. Dle nového zákona se tato lhůta snižuje ze tří na dva roky.

3. Zavedení finanční spoluúčasti nezaměstnaných na rekvalifikačních kurzech -- doposud hradí úřad práce 100 % z ceny kurzu. Navrhuje se 10 % spoluúčast nezaměstnaného na celkové ceně kurzu .

4. Rušení povinnosti zaměstnavatelů hlásit úřadu práce volná pracovní místa -- bez těchto informací by úřady práce, vláda ani veřejnost neměli přehled o potřebách trhu práce.

5. Možnost úřadu práce rozhodnout, v jaké formě bude vyplacena podpora v nezaměstnanosti -- nezaměstnaní by ztratili nárok na hotovostní výplatu podpor a tím by byli diskriminováni, neboť příjemci jiných dávek, které vyplácí stát, rozhodují sami o způsobu výplaty dávek.

Zákon o pomoci v hmotné nouzi

1. Rozšíření vykonavatelů veřejné služby -- veřejnou službu v současné době vykonává občan v hmotné nouzi, který musí pro obec měsíčně odpracovat zadarmo 20 hodin, aby získal nárok na životní minimum ve výši 3 126,- Kč. Pokud zmíněných 20 hodin zadarmo neodpracuje, například proto, že obec nemá ze zákona povinnost veřejnou službu poskytnout, dostává občan existenční minimum ve výši 2 020,- Kč za měsíc. Stát systematicky organizuje činnost, které se dopouštějí obchodníci s lidmi -- práce není řádně odměňována a chybí i základní práva pracovníků.

2. Donucení rodičů v hmotné nouzi využívat pro vlastní potřeby majetek nezletilých dětí -- toto ustanovení odporuje obecným zásadám morálky a narušuje rodinné vztahy, navíc by došlo ke kolizi s ustanoveními občanského a rodinného práva, která právě takovému jednání rodičů vůči nezletilým zamezují.

3. Časové omezení vyplácení doplatku na bydlení -- nově by se příspěvek na bydlení měl poskytovat jen 60 měsíců během posledních 10 let, přičemž doby pobírání příspěvku v období těchto 10 let se sčítají. Nárok na příspěvek na bydlení by dle zákona získal jen ten občan, který má nárok na příspěvek na živobytí. Znamenalo by to, že občané v hmotné nouzi zůstanou zcela bez prostředků.

4. Možnost úřadu práce rozhodnout, v jaké formě bude dávka vyplacena -- bylo by tím dotčeno právo občana v hmotné nouzi stanovit způsob výplaty dávky a zároveň by byl takový občan diskriminován, neboť příjemci jiných státem vyplácených dávek mají možnost o způsobu výplaty rozhodnout.

5. Celkové znepřehlednění systému pomoci v hmotné nouzi -- zákon o pomoci v hmotné nouzi je již nyní velmi nepřehledný a občané tak nevědí, nač mají nárok. Novela zákona tuto nejistotu občanů ještě zvyšuje.


Jana Richterová
Akční spolek nezaměstnaných

Vilém Gutfreund
Evropský institut pro veřejné otázky

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.3. 2011