Šetření

29. 3. 2011 / Alex Koenigsmark

Nu, Britské listy se převážně teď věnují konfliktu v Libyi. Jak říká Štěpán Kotrba, je tak lépe, než se připravovat na konflikt v Evropě. Ten doufám hned nehrozí.

Analýzy se nedopustím. Nemám moc informací a sympatie v tomto případě nikam nevedou, protože vlastně nevíme, kdo nám má být sympatický. Kaddáfí je nepříjemný panák, z našeho hlediska exaltovaný a jeho kostýmy jsou hodny tak Idi Amina. Za povstalce hovoří vesměs jeho bývalí ministři, kterým už proto asi taky není co věřit. Navíc všichni známe pojem "takíja", tu oprávněnou lež, kterou smí muslim používat, když hovoří s nevěřícími psy. Je to pojem tak složitý, že sám mluvčí nikdy neví zcela přesně, kdy už je to takíja a kdy ještě není, řídí se totiž jen svým srdcem, které vede Alláh. To jsem si nevymyslel, to cituji, bohužel v této chvíli nejsem schopen najít zdroj, ale myslím, že je to jedno.

Na počátku celého libyjského maléru jsem si říkal, že nejlépe by tzv. Západ udělal, kdyby vynechal kecy o spravedlnosti a prostě nabídl veselému Kaddáfímu pěkný zaručený švýcarský či jiný azyl, s jednou nebo dvěma miliardami, aby měl na zmrzlinu. Nevím, zda by to roztomilý plukovník přijal, ale kdyby ano, mohlo se hodně ušetřit.

Otázka ovšem je, zda někdo ušetřit chce. Žijeme v naprosto zdánlivě praštěném světě, kde Japonsko postihne šílená tragedie, dočteme se, že se jejím následkem hospodářský růst Japonska na řadu let zastaví na nule, - což má za následek posílení kurzu japonského jenu a vzestup ceny japonských akcií, ačkoliv by to zdánlivě, podle selské logiky, mělo být naopak. Ekonomická teologie tohoto vědeckého blázince však praví, že na špičce jehly může tančit vždy tolik andělů, kolik jich hodně vydělá. Yossarian a ten, který kupoval vejce za deset a se ziskem je za sedm prodával, o tom jistě vědí svoje.

Stejně jako je jasné, že kdybychom rozdělili všechny peníze, které už stála svět podpora Palestinců, kteří se v roce 1967 stali konečně národem, jednotlivým palestinským rodinám, byl by to nejbohatší národ na světě a patrně by všichni žili v New Yorku, Londýně a Dubaji, (něco jiného jistě je, že jednotlivě by to asi většinou přijali, kolektivně ovšem nikoli, protože jsou v zajetí dynamického stereotypu "vraťte nám naši vlast" stejně jako židé jsou v zajetí dynamického stereotypu "tuto zemi nám zaslíbil Hospodin") je zřejmé, že konflikt v Libyi je míchanými vajíčky nejrůznějších zájmů a kšeftů, hmotných i ideologických, -- a nevyloučil bych ani tu jinak směšnou Kaddáfího píseň o Al-Kaídě.

Asi stačí si spočítat, čistě jen jako parciální vzorek, kolik stojí jedna střela s plochou dráhou letu, za kteroužto, vystřelenou, se samozřejmě musí objednat, vyrobit a zaplatit hned jiná...

Jsme u stejného vzorku, jako se slavnou ekonomickou krizí: banky ji zavinily a vyšly z ní mnohem bohatší, obětovavše jednu nebo dvě sestry (pardon, bratry Lehmanny :O)))), aby to tak nevypadalo.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.3. 2011