Libye: "Vlezte mi na záda, zabránili jsme v Bengází masakru," odmítá Bernard-Henri Lévy kritiky

27. 3. 2011

Francouzský filozof odmítá kritiku toho, že přiměl Sarkozyho poslat do Libye letadla. Zabránil masakru v Bengází, a to je podle něho nejdůležitější.

Dvaašedesátiletý francouzský filozof Bernard-Henri Lévy mává rukama, jako by odháněl iritující hmyz: "Říkám kritikům, máte pravdu, ale dělejte si svou práci a já si dělám svoji."

Je zvyklý na kontroverze - už od Bosny v devadesátých letech a z Burundi v roce 2000. Minulý týden byl tento francouzský intelektuál terčem kritiky za to, že údajně přesvědčil prezidenta Sarkozyho, aby se setkal s rebely v Libyi a aby je uznal jako nezávislou vládu. BHL, pod kteroužto zkratkou je filozof znám ve Francii, je obviňován, že se plete do politiky.

"Upřímně řečeno, je mi to jedno," tvrdí u čaje v kavárně na levém břehu Seiny v Paříži. "To, k čemu v této záležitosti došlo, je o tolik důležitější než tato směšná kritika. Důležité je, že se mezinárodně uznalo právo porušování suverenity. Poprvé v historii tento koncept schválila Arabvská liga, Africká unie a Rada bezpečnosti OSN. To je nesmírně významné."

A dodává: "A co je ještě významnější, je to, že jsme zabránili masakru v Bengází."

Lévy se spojil se Sarkozym a zeptal se ho, jestli má zájem o kontakt s libyjskými vzbouřenci. Ten souhlasil. Lěvy jim vyjednal setkání se Sarkozym i jejich uznání. Cestovali pak do Paříže.

Lévy je přesvědčen, že Sarkozyho motivy byly politické a osobní. "Samozřejmě, šlo to ruku v ruce: Chtěl pomoci Libyii a zároveň i sobě. Ale jsem opravdu přesvědčen, že jednal upřímně. Znám ho dost dlouho a dobře, i když jsme političtí odpůrci, že vím, že byl opravdu znepokojen."

A Lévyho vlastní motivy? "Já prostě jen dělám svou práci. Jsem přesvědčen, že v normální, civilizované, dospělé demokracii by měl intelektuál mluvit jako politický představitel, i když není z téhož politického hnutí." A proč Libye? Odpovídá: "Byla to náhoda. Byl jsem v Egyptě, když Kaddáfí poslal letadla, aby střílela na pokojné demonstrace v Tripolisu. Přišlo mi to jako tak děsivá, bezprecentní věc, a revolucionáři v Káhiře byli tak zděšeni, že jsem se okamžitě rozhodl odebrat se do Libye.

A potom přišlo logické uvažování: že jestliže dovolíme tomuto řezníkovi, aby zmasakroval vlastní lidi, důsledky budou strašné nejen pro Libyi, ale i pro celý region. Nepotrestaný Kaddáfí by znamenal konec Arabského jara, konec celého prodemokratického hnutí."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.3. 2011