Občanskou válkou zmítaná Libye má kmenové struktury čnící nad státností, Itálie mafii a Česká republika bratrstva kočičí pracky prorostlá s parlamentními a vládními strukturami. Vše jmenované, jakkoliv se v detailech navzájem liší, vykazuje jednu paralelu: Existuje silná parciální loajalita jednoznačně upřednostňovaná před loajalitou k celku společnosti a využívaná mj. k tomu, aby ze společenského koláče byl odříznut díl co možná nejvíce nepřiměřený společenskému přínosu skupiny, jež si na něj činí nárok.

Proces polistopadové transformace lze rozdělit na tři období: Nejprve se tunelovala minulost. Řada relativně dobře fungujících podniků a dalších aktiv vzniklých v době tzv. reálného socialismu byla na základě pochybných projektů a za legrační ceny převedena na soukromé vlastníky, kteří tento majetek zhusta obratem vykradli či prodali konkurenci a následně zrušili; jejich vděk vůči politickým dárcům ovšem nezůstal toliko platonický... Posléze došlo k tunelování přítomnosti: Veřejné zakázky a nejrůznější úřady, jimiž procházejí finanční toky z ČR i ze zahraničí, např. ministerstvo pro místní rozvoj, se staly vítaným zdrojem desátků odváděných do všemožných soukromě veřejných kapes.

Když se teď připravuje tunelování budoucnosti – důchodového a školského systému, zdravotnictví – je ovšem namístě nejvyšší obezřetnost. A to dá rozum, že klíčová role připadne právě Drobilovi, který už přes své relativní mládí nasbíral četné zásluhy i zkušenosti.

Protože co kdyby se nedejbůh k tunelování vytunelovaných tunelů připletl nějaký Michálek?