Benghází: Debakl, zrada, tragédie, přelom...?

16. 3. 2011 / Karel Dolejší

Co se teď vlastně "ještě" může stát? Při tak podezřele malém objemu informací, s jakým musíme naráz vystačit, lze pouze uvažovat o jednotlivých pravděpodobných scénářích. Ty hodně nepravděpodobné můžeme předem vyloučit: Mírová jednání znepřátelených stran o kompromisním řešení, a zrovna tak zcela regulérní kapitulaci. Vějíř možností ovšem zůstává i bez toho dost široký. Co tedy teď libyjské povstání zřejmě čeká?

• Debakl. Vládní jednotky dojedou na předměstí, setkají se se zoufalým odporem několika jednotlivců, ale ten se rychle rozpadne. Chaos, kterým se sociálně, kmenově a nábožensky značně "kompozitní" povstání vyznačovalo od počátku, dostoupí vrcholu a přestane být možné dál vyvíjet jakékoliv organizované úsilí. Jak rychle nadšení vzplálo, tak rychle zase zcela vymizí. Tohle se nedá úplně vyloučit - ale tak až zle na tom povstalci zřejmě přece jen nebudou.
• Zrada. Libye je kmenovou společností, podobně jako Afghánistán. A jednou z typických vlastností kmenovosti, která stojí nad nacionalismem, bývá nepřetržitá "spekulace s loajalitou". Místní kmenoví představitelé v Kyrenaice mohou dospět k závěru, že pro ně bude koneckonců přece jen výhodnější zajmout tzv. vedení povstalců a předat je Kaddáfímu, aby si diktátora na začátku jednání aspoň trochu usmířili. K něčemu takovému by mohlo dojít po obležení Benghází, které je pravděpodobnějším scénářem než přímočarý útok (pokud Kaddáfího synové nejsou šílení úplně stejně jako jejich otec a nadřízený) - neboť na normální boj v ulicích dům od domu v tak velkém městě loajalisté nemají dostatek ozbrojeného personálu.
• Tragédie. Ta by nastala, pokud by bylo město obleženo, odříznuto od zásobování, nevzdalo se a bylo postupně dobýváno. V tom případě by skončilo asi jako Groznyj nebo Fallúdža. Protože Kaddáfí nemá možnost nasadit dost lidí k alespoň poněkud "civilizovanému" dobývání, ke slovu by přišly hlad, žízeň, letectvo, dělostřelectvo a (méně již a asi teprve později) tanky. Zdá se, že "vedení" povstalců spoléhá právě na tento scénář. V nepřehledném městském prostředí se totiž na druhé straně minimalizují výhody lepší výzbroje Kaddáfího jednotek, které v otevřeném pouštním terénu s výbornou viditelností podle všech předpokladů prokázaly svou smrtící platnost. V otevřené poušti je i ten nejstatečnější povstalec s Kalašnikovem rozstřílen těžkými zbraněmi dříve, než může vystřelit sám. Ve městské zástavbě tomu tak být nemusí. A může se tu hrát o čas a doufat v zahraniční pomoc. Ostatně to už je jediná a úplně poslední naděje povstání, podle všeho lichá...
• Přelom. Povstalci by ale také mohli uznat, že samotnou přímočarou konfrontací se soustředěnými silami protivníka toho již nemohou příliš mnoho získat. Mohli by bojovat v Benghází jen proto, aby mimo okruh obklíčení jiní útočili na komunikační linie Kaddáfího jednotek mezi Rás Lanúfem a Bengházím. Loajalisté by pak museli vyčlenit značnou část sil na hlídkování podél komunikací - pravděpodobně i všechny bitevní vrtulníky, pokud by pomýšleli na úspěšnou ostrahu. Nebo by se museli snažit pokud možno veškerou logistiku přesunout na moře a do vzduchu, což by mohlo být v praxi neproveditelné. Začala by úplně jiná etapa války, ve které by povstalci mimo Benghází znova získali iniciativu a táhli by bílými. Takový scénář by ovšem musel být už dávno hotov a jednotky k tomu určené už několik dnů ponechávány záměrně v týlu postupujícího protivníka, a sice v pouštních prostorách jižně od pobřežních komunikací. Myslím ale, že bez zahraniční pomoci a výcviku by tohle povstalci nejspíš nemohli stihnout dobře připravit. Také proto, že se tolik bojí letectva, a to je v poušti za dne vždy může vypátrat...

Je samozřejmě též možné, aby došlo k něčemu, co bude vypadat jako jednoznačný debakl, ale promění se to v další povstání, protože v současném chaosu neexistuje žádná jeho "hlava", která by byla useknuta. Vzpomeňme na Irák v roce 2003. Libye je ohromná a řídce osídlená země a Kaddáfí má jen málo věrných.

Bohužel má ale také od Berlusconiho moderní elektronické vybavení určené původně k vyhledávání ilegálních afrrických migrantů v rozlehlých libyjských pouštích... A tak z dlouhodobého hlediska jsou i tady vyhlídky mizerné, jakmile by začal hon.

Myslím, že úplný rozklad/debakl povstalců je spíše nepravděpodobný, takže se zřejmě rozhodne mezi zradou a tragédií. Stihomam povstaleckého vedení popisovaný v posledních dnech několika západními korespondenty by nasvědčoval spíš tomu, že se obávají zrady, nebo se případně chystají přejít do ilegality. Kdyby mělo v nejbližších dnech dojít k přelomu a detašované jednotky zaútočily na komunikace loajalistů, myslel bych si, že jsem povstalce opravdu hrubě podcenil; ale ještě spíše bych měl za to, že jde o důkaz, že se této zoufalé ozbrojené síle přece jen dostalo jakés-takés vojenské rady a pomoci, pravděpodobně od amerických Green Berets, britských SAS či od odpovídajících jednotek na straně Francouzů.

A protože občanská válka v Libyi rozhodně není nějakou kovbojkou, v níž jednoznačně stojí "good guys" proti "bad guys", nenaplnil by mě ani takový vývoj uspokojením, ale spíše obavami z toho, co bude po dalším západním vměšování do arabských záležitostí následovat.

Kaddáfího Libye se totiž dnes asi ze všeho nejvíc podobá obrovské zřícené latríně - a ať už do ní spadnete po hlavě, po nohou, popředu nebo pozadu, nemůže z toho už tak jako tak vzejít nic dobrého.

Vytisknout