Profesor Zdeněk Slanina z Japonska: "Nešlo o exploze reaktorů, ani vodíkových nádrží"

14. 3. 2011 / Zdeněk Slanina

reporting life live (s Fukushimou na dohled)

Jakkoliv je japonská katastrofa velká, do značné míry je následkem i lidských opomenutí. Většina lidí se mohla zachránit, kdyby vzala na vědomí varování před blížícím se tsunami. Měli na to řadu minut, stačilo přeběhnout do vyšší budovy, sednout do auta, odejít na vyvýšené místo. Jenže tři dny před tím bylo v té oblasti jiné zemětřesení, taky s varováním před tsunami. To však nakonec bylo jen 60cm, a to byl asi důvod, proč pak páteční varování nebylo doceněno.

Tzv. "exploze" v jaderných elektrárnách jsou zatím jen výbuchy třaskavého plynu - směsi vodíku a kyslíku, které zlikvidovaly skleněné střechy reaktoru. Při vysoké teplotě se voda začne rozkládat na vodík a kyslík, tím dále stoupne tlak, který stoupá i tak z titulu rostoucí teploty. Tlak se snižuje odpouštěním redukčním ventilem. Jenže celé to zařízení je ještě v budově se střechou, a ten třaskavý plyn snadno exploduje. Dost by stačilo, kdyby ventil byl vyveden nad střechu, a odpouštělo se v nějakém pulzním režimu. [Pozn. ŠOK: Podle informací v betonových kontejnerech, ve kterých je vlastní kontejnment reaktoru, byl tlak 3,5 atm a k výbuchu došlo, když tlak stoupl náhle na 5,5, resp. 8,5 atm.]
Kalamita začala tím, že sice s výpadkem proudu nastartovaly diesel-agregáty, ale ty pak asi po hodině zkolabovaly, a tím skončilo i chlazení. Stačilo mít v zásobě ještě nějaké akumulátorové zdroje, paradoxně by ještě nějakou dobu stačily třeba i solární panely. A nakonec i větrníky, neb v Pacifiku bezvětří téměř neexistuje. Je to právě západní vítr, v tuto roční dobu převládající, který případné uniklý radioaktivní materiál odnáší nad oceán. [Pozn. ŠOK: jediný radioaktivní materiál, uniklý spolu s plyny při explozi, je cesium 137Cs (poločas rozpadu 30,22 let; emitor beta a gama záření) a jód 131I (poločas rozpadu 8,02 dnů, používá se v podobě Na131I k léčbě karcinomu štítné žlázy)]. Nicméně radiační expozice několika málo postižených jednotlivců se zatím stále pohybuje jen tak někde na úrovni rentgenu plic ...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.3. 2011