Čína 2011: Kde soudruzi v Čechách udělali chybu?

24. 2. 2011 / Miloslav Štěrba

Začátkem února jsme byli s přítelem přítomni oslavám lunárního Nového roku v několika čínských městech. Týdny trvající kanonáda (rachot petard a ohňostrojů) naštěstí postupně končila, stejně jako jsme na internetu mohli sledovat šťastně končící ne-exodus českých lékařů. V Xi'anu jsem si na ně vzpomněl u žulové zdi se jmény stovek dobrovolníků z celého světa (zejména z USA), kteří exodus po čínsku obrátili, přijeli z ciziny, aby zde vybudovali novou Severozápadní universitu.

Pro našince je v Číně nezbytné mít při ruce nějakého průvodce. Alespoň tištěného. V žádném z nich ale člověk nedostane odpověď na otázku, která se v Číně nabízí občanu z bývalé země tzv. socialistického tábora: Kde naši soudruzi udělali chybu? Proč se v Číně podařil přechod k tržní ekonomice a země prožívá nebývalý ekonomický rozmach, zatímco u nás...

Dobrou náladu nám připravili v Říši středu možností překonat vzdálenost mezi městy Wuhanem a Kantonem (968 km) za 3:14 hod. Za okny expresu jsem marně vyhlížel čínskou variantu rolnice Havránkové...

Srovnávání se nabízí i v tak pitomé maličkosti, jakou jsou odpadkové koše. U nás v Evropě jsme v rámci preventivního boje s terorismem kovové koše likvidovali nebo alespoň uzavřeli svařením. V Xi'anu, u památníku Hedvábné cesty, jsem s potěšením sledoval hezkou Číňanku, jak leštila zlatě se třpytící, mramorem obložený odpadkový koš. Podobné kovové nádoby na odpadky jsou po celé zemi. Která by nám ale neměla nahradit jiný vzor říše stojící na hliněných nohou, jak se u nás nazýval SSSR. V Číně totiž stojí pevně na hliněných nohou více než 2 200 let tisíce vojáků terakotové armády císaře Qin Shihuangdiho.

V Evropě jsme zvyklí, že na běžících schodech si stoupneme tak, abychom umožnili spěchajícím ještě rychlejší pohyb. V Číně se lidé nehoní. Je samozřejmou realitou tamních ulic, že všude posedávají hráči domina nebo karetních her, zatímco jejich obchůdkům a dílnám hráči neschází. V poledních, ale i v dalších přestávkách, se celé pracovní kolektivy vyhrnou na volné plochy, aby se věnovaly cvičení. V Číně je běžné, že si dospělí lidé pouštějí na ulicích draky, roztáčejí káče anebo vytvářejí improvizované pěvecké soubory a zpívají. Až by si jeden mohl myslet, že tu budují vyspělý kapitalismus s úsměvem a zpěvem.

Několikrát jsme měli příležitost sledovat tamního karnevalového draka, naposledy kroutícího se v útrobách jakési továrny. Připomněl mi dobu v KC OF, kdy jsme odstříhávali českému symbolickému totalitnímu draku hlavu za hlavou, postupně jak padaly opory tehdejšího režimu. Zlínský mluvčí OF je za ohlušujícího jásotu davu na náměstí uřezával nestvůře. Patřily k nim: abdikace vlády, zrušení Lidových milicí, abdikace OV KSČ a Rady ONV, abdikace vlády a prezidenta Husáka, odstranění sochy Klementa Gottwalda a přejmenování ulic atd. Tehdy to pro nás byly rovněž veselé chvíle.

Žel, kdesi se u nás vylíhla jiná nestvůra.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 24.2. 2011