Egypt kontra Tunisko: Případ zatýkání v Hisham Mubarak Law Center

7. 2. 2011 / Karel Dolejší

3. února odpoledne po razii v Právnickém středisku Hishama Mubaraka odvedla vojenská eskorta více než třicet zadržených osob. Nikomu nebyl sdělen důvod zatčení. Po dvou dnech sice došlo k propuštění pěti zadržených cizinců, nicméně zatčení Egypťané jsou stále vězněni na neznámém místě - a existují vážné obavy, že jim hrozí mučení nebo jiné špatné zacházení. Podle některých zpráv se tyto osoby nacházejí v objektu nazývaném Tábor 75 nedaleko Káhiry, který kontroluje vojenská policie, nicméně personál zařízení odmítá poskytovat jakékoliv informace.

Mezi původně zadrženými byly například tyto osoby: Said Haddadi, výzkumník Amnesty International, Daniel Williams, výzkumník Human Rights Watch, Ahmed Seif Al Islam, bývalý ředitel zmíněného káhirského střediska, francouzský a portugalský novinář a nejméně devět právníků spojených buď přímo s centrem Hishama Mubaraka, nebo s organizací Fronta na ochranu egyptských protestujících. Ačkoliv armáda navenek vystupuje jako nezávislý arbitr politických sporů, podle výpovědi očitých svědků zatýkání v centru Hishama Mubaraka se aktivně podílí na režimních represích. (Další informace v angličtině naleznete ZDE.)

Egyptská armáda má v tamní společnosti postavení srovnatelné například s armádou čínskou nebo tureckou, ale spíše vlastně ještě silnější. Od konce monarchie všichni čelní "civilní" představitelé vyšli z řad armády. Ta má i důležité ekonomické zájmy, mimo jiné je dosti významným zaměstnavatelem v civilním sektoru. V posledním období Mubarakovy vlády však její politická i ekonomická pozice slábla s tím, jak posilovaly nově zbohatlické vrstvy z okruhu Mubarakova syna Gamala. Také proto generálové nebyli nadšeni prezidentovým plánem na "severokorejské" dynastické řešení - věděli, že by jejich tradiční role byla opravdu významně ohrožena. Přinejmenším po víkendových čistkách ve vládnoucí straně je ale generálům jasné, že tato varianta už přestala hrozit. Důvod, proč se Mubarak na počátku krize nemohl na ozbrojené síly jednoznačně spolehnout, tím pominul, hlavní politické požadavky armády teď byly splněny - a je tedy velmi pochybné, zda má zájem ještě na nějakých dalších změnách, tedy jiných než kosmetických a určených k uchlácholení zahraničí.

Liberálně naladění městští disidenti okupující náměstí Tahrír tedy nejsou zastrašováni jen tak bez důvodu. Ti zástupci opozice, kteří od neděle jednají s viceprezidentem, se snaží nalézt své místo v rámci rychle se dotvářející nové mocenské konstelace, protože pochopili, že okno příležitosti k dosažení změn se rychle uzavírá. Muslimské bratrstvo argumentuje nacionalisticky, vystupuje proti zahraničnímu zasahování do egyptských záležitostí. Tím se de facto podbízí armádě, protože ta nemá zájem nechat se Američany dotlačit v liberalizaci příliš daleko, a už vůbec ne vypadat jako jejich poslušný nástroj.

Podobně jako během tzv. Zelené revoluce v Íránu je třeba si uvědomit, že valná část informací, které přinášejí západní média, ve skutečnosti není reprezentativní, protože znalost angličtiny není v Egyptě mimo městské střední a vyšší třídy příliš rozšířena a například přístup k internetu má jen zhruba 15% populace.

Vytisknout