Střízlivý pohled

7. 2. 2011 / Štěpán Steiger

Na internetové stránce my.firedoglake jsem mj. našel tento pohled na současnou situaci v Egyptě. Neshoduji se se všemi autorovými názory, ale jeho upozornění zejména na ty součásti vládnoucí třídy, které by mohly stát v cestě změně režimu, zasluhuje povšimnutí.

Jásot nad událostmi na Středním východě a v severní Africe vyvolal radostnou náladu a pozoruhodné množství "analýz", podle nichž malí nenároční králíčci, kteří nyní obsadili náměstí Tahrir, budou triumfovat (nenásilně!!!) nad zabarikádovaným režimem, jenž prokázal, že je dokonale připraven použít proti nim násilí. Radostná nálada je oprávněná, kdo mezi hominibus bonae voluntatis by nepřál úspěch těm, kdo bojují, aby setřásli tyranii? Avšak dost jednoduchá "analýza", kterou se mnozí nyní zabývají, není opodstatněná.

Všimli jste si, že to, co se děje na náměstí Tahrir (Midan al-Tahrir), je velice podobné tomu, co se dělo v Teheránu během Zelené revoluce? V době Zelené revoluce lidé jako já (víte, lidé, kteří na Středním východě skutečně žijí, pravidelně do Íránu jezdí, studovali tam, takoví lidé) byli podrobováni zdrcující kritice těmi, kdo si byli absolutně jisti, že Ahmadinežád a změklí mullové z Kumu byli přistiženi, jak ukradli volby a začínali ztrácet moc. Ve skutečnosti revolta střední třídy ze severu Teheránu nikdy nedokázala zapojit pracující chudé a tak se proměnila v prach.

Podoba s tím, co se děje v Egyptě, je nápadná. Ještě jsem neviděl ani neslyšel ani v arabštině ani v jiném jazyce spolehlivou zprávu o tom, že se protestů zúčastní velký počet pracujících chudých. Ti, kdo si vydělávají částku odpovídající 2 dolarům denně dosud zapojeni nebyli.

Doufám, že obyvatelé slumů a fellahin (venkovští rolníci) povstanou a svrhnou tyranii, dosud však neexistovaly žádné spolehlivé zprávy, že se tak děje. Pokud a dokud se opravdu velikánská většina 50 nebo 60 milionů (řekněme asi dvě třetiny egyptské populace), které tvoří obyvatelé slumů a fellahin, nerozhodne setřást ("intifada") ze svých ramen břemeno útlaku, nerozhodne se, že "revoluce" je v jejich zájmu, pak tato "Revoluce" nemá hloubku podpory, nutnou k tomu, aby umožnila cokoli jiného než velmi povrchní změnu.

I kdyby se hladce zbavil Mubaraka, Egypt bude čelit dlouhým a obtížným důsledkům, v nichž moc bude muset být vyrvána sadatovsko-mubarakovské základně:

  • venkovským boháčům,
  • městské kleptokracii,
  • bezpečnostnímu aparátu,
  • administrativní elitě,
  • těm, jejichž živobytí závisí na předešlých.

Odmítnou-li tyto skupiny podílet se na moci nebo ji předat, bude pravděpodobně následovat krveprolití, totožnost vládnoucí oligarchie je ostatním Egypťanům dobře známá, řečeno frázovitě "víme, kde bydlíte". Dojde-li k puči a protipuči, očekávám, že jisté nebudou ani životy ani majetek. Nikdo, mne nevyjímaje, neví, jak toto všecko skončí -- doufám, že to skončí dobře, přinejmenším protože "průvodci" mají v Egyptě členy svých týmů a společníky a protože já tam mám mnoho přátel. Možných je mnoho různých výsledků a scénářů, nejhorší z nich jsou výsledky voleb zvrácené armádou nebo ministerstvem vnitra a následná občanská válka.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.2. 2011