Ochránci práv dětí jedou žalovat na stát do Ženevy

7. 2. 2011

tisková zpráva Sdružení zastánců dětských práv -- česká sekce DCI (Defence for Children International)

7. 2. odpoledne se před Výborem OSN pro práva dítěte koná tzv. předběžné slyšení ke stavu plnění Úmluvy o právech dítěte v České republice. Zúčastní se ho pět zástupců nestátních neziskových organizací, které podaly Výboru alternativní či doplňkové zprávy, vláda ČR pak přijde na řadu v květnu.

Česká vláda zaslala v říjnu 2008 Výboru OSN pro práva dítěte periodickou zprávu o plnění Úmluvy, dnešní praxe však ukazuje, že ani po dvaceti letech od jejího přijetí do českého právního řádu se řada ustanovení Úmluvy nedostala do praxe, někdy ani do legislativy. O tom svědčí i neustávající diskuse o snižování věkových hranic pro trestní stíhání dětí. Jednoznačným porušením Úmluvy bylo v roce 2008 i zavedení „regulačních“ poplatků ve zdravotnictví placených i dětmi.

Z mnoha desítek dalších problémů, o nichž se píše v alternativní zprávě Aliance NNO za práva dětí, jmenujme vysoký počet dětí v ústavní výchově, přetrvávající zařazování romských dětí do škol či tříd pro děti mentálně retardované, absenci dětského ombudsmana, všeobecnou neznalost dětských práv nebo odpor společnosti vůči spoluúčasti dětí na rozhodování.

Alternativní zpráva NNO bude zveřejněna na parlamentním semináři k plnění Úmluvy v pondělí 21. února od 9 hodin v místnosti č. 205, Praha 1, Sněmovní 1.

Nad seminářem převzal záštitu poslanec Michal Hašek, předseda Asociace krajů ČR a hejtman Jihomoravského kraje

Na seminář jsou pozváni nejen poslanci, senátoři a zástupci ministerstev či krajských úřadů, ale také neziskových organizací a v neposlední řadě samotné děti a jejich reprezentanti z participačních struktur, například parlamentů dětí a mládeže. Ti budou jednat v oddělené sekci, aby je dospělí pořád jen „neodkazovali do patřičných mezí.

Miroslav Prokeš, předseda pořádajícího Sdružení zastáců dětských práv – české sekce Defence for Children International – nám k tomu řekl: „Při vzrušených diskusích o vyplácení náhradního výživného státem padají různé argumenty – o „podpoře neodpovědnosti neplatícího rodiče“, o „zatěžování státu“ či o „pomoci matkám“ – nikdo však neztratí ani slovo o „nejlepším zájmu dítěte“, o něž jde a který jsou při svém rozhodování všichni povinni upřednostnit v souladu se zněním článku 3 Úmluvy o právech dítěte.“

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.2. 2011