Katolická církev se před společností aktivně kompromituje

1. 2. 2011 / Roman Daniel

Prohlášení České biskupské konference v této vypjaté době, ve kterém kritizuje odcházející lékaře a snaží se občanům namluvit spolu s pravicí, že nutnost reforem je všem jasná, signalizuje, že se něco děje, píše Roman Daniel.

Arcibiskup Dominik Duka jezdí z ničeho nic za vojáky do Afghánistánu.

Ledy se zřejmě pohnuly. Takto otevřená podpora vlády katolickou církví tady posledních dvacet let ještě nebyla. Copak asi mají slíbeno? Konečné vrácení majetku nebo snad podepsání smlouvy s Vatikánem?

Jsme zřejmě mezi posledními ne-li posledním ze států, které ještě odolávají tlaku z Vatikánu.

Nový arcibiskup dostal zřejmě úkol za jakoukoli cenu dotáhnout tyto, ze strany církve, nepořádky do konce.

Co na tom, že se přiživuje na ožebračování celého národa, oblbuje spoustu důvěřivých a prostých lidí, hlavně když kape.

S touto vládou a její většinou v parlamentu, to může konečně po dvaceti letech dotáhnout do konce.

Kdo aspoň trochu zná dějiny katolické církve, ví, že církev kolaborovala s každým režimem v každé době, vždy když to pro ni bylo výhodné. Nemluvím zde o jednotlivcích, o hrdinských činech obyčejných věřících, kteří obětovali třeba i život.

Mluvím zde o Katolické církvi, mezinárodním bohatém molochu, který disponuje obrovským kapitálem a vlivem.

Po dvaceti letech neúspěšné evangelizace českých zemí si katolíci sundali rukavice.

Když to nejde po dobrém, spojíme se třeba i s ďáblem. Dejte císaři, co je císařovo. Peníze a moc, to je to co katolické církvi vždy vonělo.

Když opakovaně slýchávám z úst církevních představitelů pohádku o neposlušném nejateističtějším národu v Evropě, jsem na něj hrdý.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 1.2. 2011