Proč U Nás nemáme rádi doktory

31. 1. 2011 / Michal Vimmer

Zdá se, že po navzdory pláči a vzteku mediální klaky, na krajských hejtmanstvích (ČSSD) i na vládě (pravá koalice) zjistili, že bez lékařů nemocnice opravdu fungovat nemůžou. Mocná triáda (ČSSD + koalice + tzv. svobodný tisk) s lítostí uzřela, že zdravotnické provozy ze dne na den se zavřít nedají a žádná cizinecká legie levnějších doktorů nikde dole na vrátnici nečeká.

K nějaké dohodě s doktory ve výpovědi tedy dojít musí, přes všechen žal mediální veřejnosti. Velmi zajímavé, překvapivé zjištění po 9 měsících analýz. Ať bude kompromis jakýkoli, ani vzbouřenci neodejdou ze zápasu prosti poučení. Doktoři bez iluzí už do budoucna budou počítat s tím, že čeští čtenáři, diváci a posluchači své lékaře prostě nemají rádi.

Vzpoura Mladých lékařů a lékařských odborů LOK proti jedním slovem panující systémové NEZÁKONNOSTI nejprve řadu měsíců médii ignorována. S blížícím se termínem hromadné výpovědi stoupal příliv poukazů na hanebnou mravní a odbornou kvalitu českých lékařů, kterých věru žádná škoda nebude. Ministerstvo ujišťovalo, že dopad odchodu bude zanedbatelný a nutná reorganizace ve svém důsledku pozitivní. Když byla koncem roku na stole tvrdá čísla o epidemii výpovědí, kontroval tisk konejšením, že "první lékaři už berou výpovědi zpátky" a citoval ředitele nemocnic, že kdo tak rychle neučiní, nebude přijat zpět.

Ministr Heger začal veřejně uvažovat o nucených pracích a výjimečném stavu, noviny (Blesk) a týdeníky (Týden aj.) koordinovaně vycházejí se skandálními nálezy o pozadí organizované vlny výpovědí. Hrdiny nedělních příloh se stali skromní, obětaví a spokojení zahraniční lékaři, kteří si váží cti pracovat U Nás, zapojeni ve vyspělém českém zdravotnickém systému. Ojedinělí mediální "sympatizanti" čtyřem tisícům protestujících lékařů projevovali decentně pochopení pro jejich nespokojenost, ALE: "ne teď, ne s těmito lidmi, ne touto formou." (Estétskou kritiku "formy" bez diskuze o obsahu se slušelo ukázat i mezi vládními úředníky, typicky nemohl chybět ani angažovaný politický dramatik Václav Havel.) Za zvláště odporné považují české mediální osobnosti spojení rebelů s mediální PR agenturou ...

Na vrcholu "informační" kampaně, kdy už bylo zřejmé, že nemocnice bez lékařů se může velmi rychle stát márnicí, došlo na otázky, jak zabránit vraždění nedonošených a nenarozených neviňátek: Radiožurnál objevil dilema nastávající matky -- lékařky, která sice podporuje akci "Děkujeme, odcházíme", ale teď neví, kdo se o ni v březnu v porodnici postará? Taková situace už překvapivě opravdu nesnese odkladu, uvědomuje si ministerstvo, koalice i opozice a rýsuje se ústupek vydírání. Český tisk skřípe zuby a slibuje pomstu: Kamberský v sobotním LN 29.1.2011 vidí dál než krátkozraké odborářské stádo, které charakterizuje titulkem "Vítězové v pasti". To pan Páral už v pátek v MFD prohlédl, že lékaři nedosáhli ničeho většího než Pyrrhova vítězství ("Bolavé vítězství", 28.1.) Demokratická pluralita jedna báseň. Nenávist české mediální scény k doktorům nekončí.

Proč vlastně náš pacient nemá rád svého doktora způsobem, který nemá za Šumavou obdoby?

Protože české zdravotnictví je rezervace reálného socialismu v české infantilní kapitalistické společnosti. České zdravotnictví pořád vyvolává pokryteckou iluzi, že každý má rovnou šanci "zadarmo" dostat stejnou službu, ošetření, pomoc, zdraví -- ať si je reálná cena jakákoli. Takový mateřský přístup (někdo se o mně vždycky postará a bude mě mít rád, aniž by po mně cokoli žádal) nemá v jiném sektoru kapitalistické společnosti obdoby. Vždyť ani o českém veřejném školství, třebaže je obdobně perzonálně podfinancované a feminizované si něco takového už dávno nikdo nemyslí. Nechuť českých pacientů k novým nárokům svých doktorů je nevolí rozmrzelých děcek zklamaných z toho, že matka není tak dokonale bezvýhradně laskavá, nenáročná světice jak byli zvyklí a jak by chtěli, aby navěky zůstala. Matka má také právo od svých dětí očekávat slušné zacházení, poslušnost a pochopení. Nevychovaná, požitkářská a sobecká společnost českých mediálních pacientů bez přirozené, generacemi pokračující elity skutečně dospělých -- vzdělaných, čestných a zodpovědných lidí - zatím slušného chování jaksi nedorostla. Kéž by vzdor lékařských odborů nebyl jenom výjimečnou lekcí z dospělosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 31.1. 2011