"A na co to těm děckám bude?" -- úvaha o výuce cizích jazyků

26. 1. 2011

Já, jakožto nejazykář, jsem byl ve zjevné nevýhodě. Nicméně jsem si dovolil navrhnout, že ke zkvalitnění komunikačních dovedností našich ratolestí by jistě přispěla možnost jazykových pobytů v zahraničí. V rodinách rodilých mluvčích. Nedávno jsem se zajímal o možnosti realizovat takovéto výměnné pobyty a zejména jejich financování z prostředků Evropské unie. Zajímalo mě, co na to naši jazykáři.

Jejich reakcí jsem byl naprosto šokován. První reakcí bylo: "A na co to těm děckám bude?" Opáčil jsem, že přeci v jazykově autentickém prostředí se jejich komunikační dovednosti zlepší. Že se naučí mluvit v cizím jazyce, jestliže jejich pobyt bude dostatečně dlouhý. Vždyť je přece v praxi vyzkoušeno, že nejlépe a nejrychleji se člověk naučí mluvit cizím jazykem, má-li jakési teoretické základy a následně je do tohoto jazykového prostředí vyslán. Žádná hodina angličtiny, i kdyby ji vedl rodilý mluvčí, tuhle zkušenost nenahradí.

To jsem se ale potázal se zlou. Bylo mi vytčeno, že jakožto nejazykář věci nerozumím. Kdepak by se děcka naučila jazyk prostě jen tím, že budou v anglických rodinách. Jestli jsem nespadl z višně. Takhle se jazyk nikdo nenaučí! Nikdy se toho nenaučí tolik, jako v lavici ve třídě. I ti rodilí mluvčí mi byli vyčteni. Prý jde o nesmysl, jak může jazyk učit někdo, kdo nemá metodicko-didaktické vzdělání. Už jsem pochopil, proč na naší škole nemáme rodilého mluvčího jako lektora ani jednoho. Znechucen jsem od stolu odešel. Odešel jsem s plným pochopení, proč naši studenti neumí hovořit ani jediným světovým jazykem. Pokud se to nenaučí sami ve svém volném čase sledováním zahraničních TV stanic nebo internetových stránek v cizím jazyce.

Vytisknout