Spolupráce je dobrou evoluční strategií

25. 1. 2011 / Boris Cvek

Jak už jsem psal dříve v Britských listech, evoluce člověka je do značné míry evolucí kulturní: můžete mít "špatné geny", které by vám neumožnily přežít ve volné přírodě, leč v lidské společnosti přežijete a třeba právě vaše pro přežití v divočině "špatné geny" se ukáží "dobrými" pro vaši kreativitu a invenci, čili např. objevíte nějakou technologickou inovaci, léčivo atd., které pomohou přežít celému lidstvu, ba dokonce umožní lidstvu "ovládnout planetu".

To, že umožňujeme kvalitní život také lidem, kteří by bez naší péče umřeli, zjevně dělá západní civilizaci nápaditou a silnou.

V srpnovém čísle časopisu Nature publikovali tři vědci z Harvardovy univerzity (M. A. Nowak, C. T. Tarnita a E. O. Wilson) analýzu s názvem The evolution of eusociality. Zabývají se v ní velmi odbornými a technickými možnostmi, jak vysvětlit z hlediska evoluční teorie existenci spolupracujících společenství, jaká představují např. mravenci nebo včely, ale vlastně i lidé.

Všechna tato společenství se podle autorů vyznačují ekologickou dominancí a obrovským úspěchem v selekčním procesu. Možnost sofistikované spolupráce (jejíž formou je i altruismus) se navzdory názorům "sociálního darwinismu", který hlásá boj všech proti všem a vítězství nejsilnějšího jedince, ukazuje jako výborná strategie z hlediska slepého "přírodního výběru".

Právě obyčejným přírodním výběrem, jaký hlásal už Darwin, lze podle zmíněného článku v časopise Nature vysvětlit evoluci sofistikovaných společenství. Autoři zdůrazňují několik bodů, v nichž se taková evoluce patrně odvíjela:

1. v průběhu evoluce živočichů se nejprve vytvoří skupiny,

2. tyto skupiny si založí hnízdo (mohlo by se říci "domov"), které má pro ně vysokou hodnotu,

3. dochází k selekci těch jedinců, kteří mají větší vazbu k hnízdu a menší tendenci k rozprchnutí se (ti, kdo se rozprchnou, umírají v samotě a nemají potomky),

4. vnější tlaky (predátoři, změny počasí, nemoci) selektují ty jedince, kteří v dané skupině "objevují" a udržují chování, které pomáhá přežít,

5. mnohoúrovňová selekce ovlivňuje změny v životním cyklu a "sociální struktuře" dané kolonie, často tak dochází k potlačování extrémů a odstředivých tendencí

Podle autorů této analýzy, publikované 26. srpna v časopise Nature, se lidská společenství vyvíjela velmi podobně na základě té samé darwinistické logiky. Z toho plyne pozoruhodný závěr, v 19. století snad nemyslitelný: darwinismus může být nejlepším a nejpřirozenějším vysvětlením pro to, jak vznikla naše křesťanská morálka a proč nám umožnila, spíše než jiným civilizacím morálka jejich, ovládnout svět. Není na tom nic výjimečně lidského, neboť stejné síly umožnily obrovský úspěch např. i mravencům.

Morálka se pochopitelně nedá vystavět na tom, že zjistíme, že je nám užitečná, nicméně zjevně souvisí se selekčním tlakem v těžkých dobách, kdy jde o život. V salóncích intelektuálů a globální žranici svůj význam zjevně ztrácí. Je jako mocná zbraň, kterou odhodíte, když si myslíte, že jste v úplném bezpečí, a když upadáte do orientálního rozkošnictví, popisovaného s odporem starým Řeky u Peršanů. Darwinista by v takové situaci mohl o selekčním tlaku mluvit přímo Kristovými slovy: buďte bdělí, nikdy nevíte, kdy přijde.

Odkaz na můj článek o rozdílu mezi genetickou a kulturní evolucí ZDE

sociální darwinismus: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 25.1. 2011