Tak jakpak je to s tím biflováním?

24. 1. 2011

Zdá se, že diskuse na téma, jakou roli má škola v životě člověka sehrát, neustává. A to je dobře. Každý člověk má svoji osobní zkušenost; je cenné ji poznat a porovnat se zkušeností vlastní, přestože s ní nesouhlasí. Obohacuje mě, když čtu slova někoho, kdo se dnes a denně potýká s neuvěřitelnými problémy českého školství. Nemusím se vším souhlasit, ale jsem potěšen, když slyším hlas učitelů, píše Vladimír Dlab.

Diskuse by podle mého názoru neměly nabývat konfrontačního a vyhroceného tónu, neměly by snižovat či dokonce znevažovat názor druhého. Vždyť nesouhlas často plyne z neporozumění nebo z neúplného pochopení. Myslím, že se to týká některých příspěvků, které se soustředily na vyjasnění role biflování ve školní výuce. Rád bych zdůraznil, že moje zkušenosti mě řadí mezi ty, co biflování odsuzují. Nicméně se snažím porozumět tomu, když autor-didaktik nazve svůj příspěvek v časopisu Učitel matematiky (ročník 2010), v jehož redakční radě pracuje, Chvála "biflování". Patrně hájí nějaký svůj vzdělávací koncept, odlišný od toho dnes všeobecně přijatého. Bohužel, v řadě příspěvků jsou často téměř libovolně zaměňovány pojmy biflování, dril, paměť, znalost atd.

Biflování je nutno odlišovat od drilu, který je v některých předmětech jakousi nutností. Matematika, předmět budovaný vertikálně, potřebuje k snadnějšímu porozumění nových pojmů bezprostřední znalost předchozích faktů. Je nutné je udržovat v paměti, ale rozhodně ne biflováním či drilem. Jsou však dovednosti, které získáváme drilem. Dobrým příkladem může být malá násobilka. Avšak i zde je hlubší pochopení struktury celých čísel důležité, neboť nám často umožňuje provést jednoduché výpočty. Například součin 47×19 vypočteme snadno jako (2×47)×10 -- 47 = 893. Do drilu už však rozhodně nepatří papouškování vzorce pro řešení kvadratické rovnice x2 + ax + b = 0, které často vede k chybným aplikacím. Abych tento fakt zdůraznil, vysloveně studentům "zakazuji" biflování tohoto vzorce. Stejně tak, jak to dělám sám, vyžaduji od nich využití (a porozumění) procesu, který znal už otec algebry Al-Khwarizmi v 9. století, totiž procesu doplnění kvadratického trojčlenu na čtverec: x2 + ax + b = x2 + 2x*a/2 + a2/4 + b -- a2/4 = (x + a/2)2 + b -- a2/4. Tento trik je jedním ze základních elementárních procesů, je užitečný pro řadu jiných úloh, pro porozumění tvaru paraboly, získávání minima či maxima a podobně.

Rozhodně je nutné zavrhnout přístup urputného biflování ve zkouškovém období, který byl skvěle popsán v některých příspěvcích a který je ve Sborníku 11. setkání učitelů matematiky vyjádřen v poznámce Výchova budoucích učitelů. Předstírání k nápravě nepomůže: "Učitelé se tváří, že vyučují a studenti, že studují" (Srní, 2008).

Biflování je však jenom malý střípek toho, co se děje v českém školství. Děti a dorost, to nejcennější, co každá země má, si zaslouží mnohem víc. Společnost se dopouští velkého zla, když budoucí generaci nevěnuje řádnou péči a neumí se postarat o její výchovu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.1. 2011